Okamura by měl v čele sněmovny skončit. Nemá pro to odborné předpoklady, o lidských ani nemluvě
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Opoziční Piráti navrhují odvolání Tomia Okamury z funkce předsedy Poslanecké sněmovny, přestože má vládní většina dostatek hlasů na jeho udržení.
- Tomio Okamura postrádá politické, odborné i lidské předpoklady pro reprezentativní výkon role třetího nejvyššího ústavního činitele.
- Vládní koalice toleruje jeho nevhodné vystupování z čistě pragmatických důvodů, aby zachovala stávající mocenské uspořádání a ochránila Andreje Babiše před trestním stíháním.
Na nejbližším zasedání Poslanecké sněmovny zřejmě bude opět veselo. Předseda opozičních Pirátů Zdeněk Hřib totiž o uplynulém víkendu na sociální síti X napsal, že jeho strana navrhne odvolání Tomia Okamury z čela dolní komory parlamentu kvůli „bezprecedentnímu zásahu proti občanské společnosti“, ke kterému došlo během jednání o návrhu na zrušení televizních a rozhlasových poplatků.
Návrh na odvolání Tomia Okamury a rozložení sil ve sněmovně
Zda k zařazení tohoto bodu na program jednání na plénu nakonec dojde, zatím ještě není jisté. Hřib musí pro svůj návrh sehnat podpisy alespoň osmdesáti poslanců. Ale i kdyby je získal, Okamura pokusu o své sesazení zřejmě odolá. To však nic nemění na tom, že je nejhorším předsedou sněmovny v novodobé historii České republiky. Opakovaně předvádí, že pro výkon této funkce nemá politické a lidské předpoklady. O těch rozumových snad raději ani nemluvě.
Nejvíce komicky působí jeho prezentace výstupů z Koaliční rady, ve kterých Tomio Okamura vystupuje, jako by byl člen vlády nebo její mluvčí. Z jeho domovské SPD přitom v Babišově kabinetu nesedí nikdo, hnutí do něj nominovalo nestraníky. To už o něčem vypovídá. Ještě bizarněji pak působí, když Okamura dává ministrům z jiných stran nebo dokonce předsedovi vlády doporučení, jak by měli postupovat a co kde prezentovat či prosazovat. Ne nadarmo ho už nejednou premiér Andrej Babiš musel podrážděně vykázat do patřičných mezí.
Rozpory v koalici a sociální sítě jako nástroj politického boje
Kapitolou samou pro sebe je Okamurova prezentace na sociálních sítích. Tam si jede jako kolovrátek ta svoje témata, která chtějí jeho fanoušci slyšet. Ostatně jen díky nim se dostal tam, kde je. Že tam s oblibou míchá jablka s hruškami, brnká na nejnižší lidské struny a příliš se neobtěžuje se zasazením do kontextu, je již tradicí. Další příspěvky věnuje svým odpůrcům a oponentům, ať už to jsou politici z opozičních stran nebo někteří novináři z veřejnoprávních médií. Ti mu vždy leželi v žaludku nejvíce. Ale berme to tak, že každý se prezentuje tak, nakolik mu to rozum, znalosti a intelekt dovolují.
Ale zpět do parlamentu. Zřejmě daleko od pravdy asi nebude tvrzení, že ani Babiš či někteří další členové ANO nejsou příliš nadšeni z toho, že předsedou sněmovny je právě Tomio Okamura. Že čas od času musí komentovat jeho duchaprostá až jalová prohlášení či prezentace či svéráznější způsob řízení schůzí. Na druhou stranu ale moc dobře vědí, že je Okamura v čele parlamentu nutnou daní za to, aby mohl Babiš sedět ve Strakově akademii a nebyl vydán k trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo. Stejně benevolentní musí být k přidrzlým eskapádám ministrů Petra Macinky či Oty Klempíře z Motoristů. Zkrátka tahle celá parta musí držet při sobě z podstaty a až do konce, protože její rozpad by znamenal rychlou derniéru pro řadu jejích členů a konec stávajícího mocenského uspořádání.
Role předsedy Poslanecké sněmovny a nároky na morální hodnoty
Přesto je potřeba, aby tu zaznělo, že funkce předsedy Poslanecké sněmovny je velice významná a důležitá. Tady nejde jen o schopnost řídit schůze českých poslanců, podepisovat zákony, udělovat záštity či vlajky a erby městům nebo schopnost odemknout komoru s korunovačními klenoty v katedrále. Zde jde o to, že funkci šéfa zákonodárného tělesa by měl zastávat reprezentativní člověk s pevnými morálními hodnotami, velkým mezinárodním rozhledem a schopností hledat a prezentovat politický a společenský konsenzus. A to Tomio Okamura není a takové schopnosti nemá.
Nikdo zde ani slovem nezpochybňuje fakt, že ANO, SPD a Motoristé mají ve sněmovně většinu, a tudíž si ze svých řad vybrali i předsedu celé komory. Nikdo tady nenamítá, že v rámci zkvalitnění jednání a dobrých vztahů napříč politickým spektrem měla vládní většina tuto funkci nabídnout opozici. Takřka nikdy se to nestalo, není asi důvod, aby tomu bylo nyní. Je však z podivem, že vládní většina nebyla schopna vybrat někoho odborně a lidsky kvalitnějšího a reprezentativnějšího. Svým výkonem tak Okamura rychle dává zapomenout i na takového „profesionála“, jakým byl Radek Vondráček z ANO, který proslul tancem s kytarou na předsednickém pultu, opileckým výstupem v televizi či zdviženým prostředníkem při jednání sněmovny. Dokonce i traktorista Miloslav Vlček z ČSSD, který před dvaceti lety před schůzemi trápil poslance citáty antických klasiků a pak mu zlomilo vaz nemotorné vysvětlení při čerpání dotace pro sportovní sdružení, vychází ze srovnání s Okamurou jako docela standardní a reprezentativní politik.
Bude proto docela utrpení sledovat slavnostní ceremoniál předávání státních vyznamenání při příležitosti vzniku Československa 28. října. Vedle zamračeného a netleskajícího Václava Klause bude sedět v první řadě i Tomio Okamura jako třetí nejvyšší ústavní činitel České republiky. Dějiny píšou občas bizarní příběhy. Naše země se z nich stále jaksi nechce poučit...
