Hra o přežití opozice: Kdo chce porazit Babiše, musí se sklonit před STAN a Grolichem
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Porážka Andreje Babiše ve sněmovních volbách bude vyžadovat předvolební spojování roztříštěných opozičních stran, přičemž nejvýhodnější výchozí pozici mají v současnosti posilující Starostové a regionálně úspěšní lidovci.
- Vůbec nejhůře je na tom TOP 09, která čelí odchodům členů a kvůli absenci výrazných osobností i ekonomických témat ztrácí v opozičním spektru vlastní identitu.
- Problémy s vyčerpanou značkou a vnitřními spory má také ODS, nicméně plnohodnotnému spojování klíčových stran zatím brání hluboké ideové rozpory v kulturních otázkách.
Výsledky komunálních a senátních voleb nevyslaly ostré vzkazy jen vládním stranám. Zdánlivé slabosti ANO, která se promítá hlavně do chaotické reakce Andreje Babiše a snahy obrodit zatuchlé krajské organizace, se snaží využít i opozice. Zdá se totiž být jasnější, co marketingově funguje, na co voliči slyší i čí budoucnost je nejistá. Bát by se měla především TOP 09.
Už tři roky před sněmovními volbami je všem jasné, že i napříště povede cesta k případné porážce Andreje Babiše skrz spojování opozičních stran do předvolebních aliancí. Velí k tomu prostá matematika: stran na tomto spektru, které obhospodařují podobné voliče, je zkrátka moc, a přerozdělování hlasů mezi všemi vede k dlouhodobé existenci sta trpaslíků.
Starostové jako hlavní vyzyvatel hnutí ANO: Jaké překážky musí STAN překonat
Do koaličních jednání, která se stanou naléhavou politickou agendou bezprostředně po prezidentských volbách v roce 2028, půjdou s trumfy dva typy stran. První budou ty, které budou působit jako nezpochybnitelní vyzyvatelé Andreje Babiše. Po lokálních a senátních volbách a stále zjevněji i optikou celostátních preferencí všem ostatním ujíždějí Starostové. Pořád ale nemají nic jisté. Tradičně byli stranou s pevným voličským jádrem, avšak velmi měkkým a nestálým obalem těch, kdo jsou ochotni podpořit konkurenci. Pro to, aby svou sílu potvrdili, budou muset toto prokletí překonat. Posilovat svoji pozici ve velkých městech – pravděpodobně na úkor Pirátů – a k tomu zvládat lákat i nespokojené voliče vládních stran, to by mohl být příjemný bonus.
V lepší pozici budou také ti, kdo budou moct případnou alianci obohatit vlastní přidanou hodnotou. Ta se dá chápat různě. Všem ale po volbách vyvstane na mysl viditelná kampaň Jana Grolicha, jehož „noví lidovci“ volbami stvrdili své silné regionální ukotvení na Moravě. Marketingově vyvedená kampaň sice čeká na autentický programový obsah, zároveň ale sama o sobě generuje jistou magnetickou energii, která zkrátka působí dobře – a která třeba teď dokázala nalákat řadu moravských členů TOP 09.
Hromadné odchody z TOP 09 jako varovný signál: Opakuje se osud ČSSD?
Právě pro „topku“ poslední vývoj dobré zprávy nepřináší. Nejde ani tak o ztrátu moravských straníků, jakkoliv ve vnitřní hierarchii významných. Jde o to, že odchod většího množství členů signalizuje problém. V českých podmínkách se něco takového přece jen neděje tak často – respektive v posledních letech jsme si na větší přítomnost „přeběhlictví“ kvůli polarizovanému konfliktu „Babiš versus Antibabiš“ hodně odvykli. Poslední větší masy prchajících jsme viděli před několika lety v případě sociální demokracie, a to rozhodně není příklad hodný následování.
TOP 09 má také problém si v ekosystému opozičních stran najít svoji pevnou pozici. Tu nelze postavit na proevropské politice, jakkoliv by si to její čelní představitelé asi přáli. Významné osobnosti jsou pryč, stejně jako srozumitelná erudice v ekonomické oblasti. Tou by se strana mohla od ostatních odlišovat, odešla však do ústraní spolu s Miroslavem Kalouskem. Lokální ukotvení sice nevymizelo všude, v Praze i dalších velkých městech se ale identita strany rozpustila v aliancích s jinými partnery. Výsledkem je, že třeba v Praze se o autonomní politice této partaje ani přes výrazného Jiřího Pospíšila vůbec mluvit nedá.
ODS pod tíhou vnitřních sporů: Ztráta voličů a úvahy o rebrandingu
Neznamená to, že by ostatní strany v opozici neměly žádné problémy. Nejbližším politickým partnerem „topky“ je ODS, která podle informací Reflexu interně začíná řešit možný rebranding po lidoveckém vzoru. Martin Kupka zatím občanským demokratům očekávaný impuls nedal. Straně navíc škodí na veřejnost vynášené spory, které voliče pramálo zajímají. Někdy jsou programové: když vyhřezne na povrch, že se ODS uvnitř neumí shodnout na tom, jaké daně chce zvedat či snižovat nebo jak moc klausovsky euroskeptická má zůstat. Jindy jsou pragmaticky mocenské a odvíjejí se od chování jednotlivých regionálních organizací. Když se třeba regionální sdružení v plzeňské části Slovany voličům vysmálo do očí tím, že po volbách se polovina místních členů ODS chystá jít do koalice a polovina do opozice, sklidilo to tak silnou kritiku, že zasáhl i místní patron Martin Baxa. Vše poukazuje na to, že ODS začíná trpět tíhou vlastní ošuntělé značky. A i tady se dá použít smutná paralela s osudem sociální demokracie.
Jisté nyní je, že začalo mocenské přeskupování. Matematicky by dávalo největší smysl, aby se do sněmovních voleb spojili lidovci a STAN. Moravské ukotvení spolu s velkoměstským rozšiřováním je přesně ten recept na úspěch, který dřív svedl dohromady strany, které participovaly na koalici SPOLU. Ideově ale zůstávají především v kulturní oblasti tak velké překážky, že si celostátní spojenectví v tuto chvíli lze jen těžko představit. Možné koalici lidovců s TOP 09 zase zasadil silnou ránu poslední vývoj. A je docela možné, že to bude rána i pro samotnou „topku“. Všechny opoziční strany se ale pořád potýkají s rétorikou o „leštění značek“. A bude záležet jen na politickém umu jejich lídrů, jestli dokážou správně identifikovat moment, ve kterém před voliči přiznají, že sami Babiše neporazí.
