Tajemství Voynichova rukopisu: Byla nejzáhadnější kniha světa svázána ve špatném pořadí?
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Nová vědecká studie odhalila, že dosud nerozluštěný Voynichův rukopis z počátku 15. století nedává smysl především proto, že byly jeho stránky svázány v chybném pořadí.
- Zpřeházení listů dokládá nelogické střídání pěti různých písařů i fyzické anomálie v podobě asymetrických vodních skvrn a přerušených kreseb, které začnou dávat smysl až po virtuálním přerovnání původně volných dvojlistů.
- Toto zjištění zásadně mění dosavadní pokusy o dešifrování díla, přičemž samotné svázání, ač chybné, zřejmě paradoxně zachránilo křehké pergamenové listy před úplným zničením.
Už více než jedno století láme Voynichův rukopis hlavu kryptografům, lingvistům, historikům a v posledních letech i pokročilým algoritmům umělé inteligence. Tento středověký spis, plný neznámého písma a bizarních ilustrací fantastických rostlin, astrologických diagramů a kaskád koupajících se žen, zůstává jednou z největších nerozluštěných hádanek lidstva.
Nová studie publikovaná v odborném časopise Digital Medievalist však přichází s převratným zjištěním: možný důvod, proč text dosud nedává žádný smysl, tkví v tom, že stránky rukopisu byly svázány v naprosto chybném pořadí.
Co je Voynichův rukopis a proč odolává i moderní umělé inteligenci?
Rukopis nese jméno po polsko-americkém antikváři Wilfridu Voynichovi, který jej zakoupil v roce 1912 od jezuitské koleje v italském Frascati. Od roku 1969 je uložen v knihovně vzácných knih a rukopisů Beinecke na Yaleově univerzitě.
Radiokarbonové datování pergamenu z telecí kůže klade jeho vznik do počátku 15. století. Text je sepsán zcela unikátním písmem, jemuž se přezdívá „vojniština“. Během staletí vznikla celá řada teorií – od šifrovaného vědeckého díla přes záznam neznámého či dávno ztraceného jazyka až po středověký podvod spáchaný za účelem prodeje bohatým sběratelům kuriozit (například císaři Rudolfu II., v jehož sbírkách se kniha pravděpodobně rovněž ocitla).
Nová vědecká studie odhalila 5 různých písařů a chybnou vazbu stran
Za novým výzkumem stojí paleografka Lisa Fagin Davisová, výkonná ředitelka Medieval Academy of America, a informatik Colin Layfield z Maltské univerzity.
Davisová již v roce 2020 dospěla k závěru, že rukopis nepsal jeden člověk, nýbrž pět různých písařů. V nejnovější studii vědci využili metodu tzv. latentní sémantické analýzy, která porovnává shluky symbolů, stylistiku a slovní zásobu napříč celým textem.
Výsledky odhalily zásadní nesrovnalost: rukopis v současném stavu střídá písma jednotlivých autorů zcela nelogicky – na jedné stránce píše jeden písař, na následující jiný a pak opět další. „Ve středověku bylo běžné, že jednotlivou složku (booklet či kvaternion) psal jeden konkrétní písař. Současná vazba však míchá různé písaře v rámci stejné složky, což se tehdy zkrátka a jednoduše nedělalo,“ vysvětlil Layfield.
Fyzické důkazy zpřeházených listů: Vodní skvrny a přerušené ilustrace
Kromě analýzy písma objevili badatelé i řadu hmatatelných fyzických důkazů:
- Vodní skvrna: Na horní straně rukopisu se nachází výrazná stopa po poškození vodou. Tato skvrna se však nepropíjí symetricky na sousední stránky tak, jak by tomu nevyhnutelně bylo, kdyby byly listy od počátku v současné vazbě.
- Přerušené ilustrace: Některé kresby začínají uprostřed jedné strany, náhle končí na jejím okraji a jejich druhá polovina se objevuje až o několik nesouvisejících listů dále.
- Původní koncept: Vše nasvědčuje tomu, že text i ilustrace byly původně uspořádány do standardních středověkých složek, avšak při pozdějším neopatrném převazování došlo k jejich promíchání a zpřeházení, kvůli čemuž dnešní podoba vazby neodpovídá původnímu autorskému záměru.
Jakmile se listy virtuálně přeskládají zpět jako volně navrstvené dvojlisty, tyto umělecké a vizuální anomálie do sebe okamžitě zapadnou.
Průlom v luštění Voynichova rukopisu: Jak špatná vazba zachránila vzácný spis
Zjištění znamená zásadní zlom pro všechny kryptology a výzkumníky. Veškeré dosavadní pokusy o dešifrování, které předpokládaly kontinuitu textu podle současného číslování stránek, bude nutné od základu přepracovat.
Podle Davisové ilustrace naznačují, že by text mohl souviset se středověkým ženským lékařstvím, reprodukcí a sexualitou, přičemž kniha pravděpodobně sloužila komunitě k předávání těchto znalostí.
Na celé situaci je fascinující i dějinná ironie: ačkoliv neznámý vazač stránky pomíchal, velmi pravděpodobně tím Voynichův rukopis zachránil pro budoucí generace. Volné, nesvázané pergamenové listy by totiž zub času téměř jistě rozprášil a zničil. Díky chybné vazbě tak máme možnost luštit tuto fascinující záhadu i po šesti stech letech – nyní však konečně se správnou skládačkou v rukou.
