Slavný fyzik neřešil jen gravitaci: Utajovaný výpočet Isaaca Newtona odhaluje rok konce světa
- Slavný fyzik Isaac Newton strávil velkou část života studiem alchymie a biblických proroctví, na jejichž základě vypočítal, že koniec světa nenastane dříve než v roce 2060.
- Výpočet založil na přičtení prorockého období 1260 let k roku 800, kdy došlo ke korunovaci Karla Velikého a spojení církevní se světskou mocí.
- Newton tímto výpočtem nechtěl vyvolat paniku, ale naopak uklidnit společnost a vyvrátit tvrzení tehdejších fanatických proroků, přičemž konec světa vnímal jako počátek nové éry míru.
Když se řekne Sir Isaac Newton, většině z nás se vybaví jablko padající ze stromu, formulace pohybových zákonů, objev gravitace nebo základy diferenciálního počtu. Newton je v obecném povědomí zapsán jako nemilosrdně racionální otec moderní vědy, který z vesmíru odstranil mystiku a nahradil ji přesnými matematickými vzorci. Archivy jeho osobních zápisků však odhalují zcela jiný příběh.
Newton strávil daleko více času studiem alchymie, dešifrováním biblických proroctví a kabalou než matematickou fyzikou. A právě na základě rigorózního studia Písma dospěl k šokujícímu číslu: koniec světa nenastane dříve než v roce 2060.
Alchymista, který hledal otisk Božího řádu
Abychom pochopili, proč se největší vědecký mozek 17. století zabýval koncem světa, musíme nahlédnout do jeho myšlenkového světa. Pro Newtona neexistovala hranice mezi tím, co dnes nazýváme „vědou“, a tím, co považujeme za okultismus či teologii. Vesmír pro něj představoval komplexní šifru vytvořenou Stvořitelem. Jestliže pohyb planet podléhá matematickým zákonům, musely podle jeho přesvědčení stejné matematické přesnosti podléhat i dějiny lidstva a biblická proroctví.
Mezi rukopisy, které byly dlouhá desetiletí ukryty v soukromých sbírkách a na veřejnost se dostaly až v druhé polovině 20. století, se nachází dopis z roku 1704. Newton v něm podrobně rozebírá prorocké knihy Starého i Nového zákona — zejména Knihu proroka Daniele a Zjevení Janovo (Apokalypsu).
Matematika biblických proroctví: Jak Newton dospěl k roku 2060?
Newton k Bibli nepřistupoval jako básník či metaforický teolog, ale jako neúprosný analytik textu. Všiml se, že prorok Daniel i Janovo Zjevení opakovaně pracují s časovými úseky označovanými jako „čas, časy a půl času“, případně „1260 dní“ či „42 měsíců“.
V tehdejší protestantské hermeneutice platilo pravidlo, podle něhož prorocký „den“ odpovídá jednomu reálnému roku. Newton tedy vzal časové období 1260 let a položil si klíčovou otázku: Kdy toto období začalo?
Hledal okamžik, kdy podle něj došlo ke zkažení čistého křesťanství a k ustavení plné papežské moci nad Evropou (Newton byl jako vášnivý protestant silně protipapežsky zaměřen). Za tento počáteční bod určil rok 800 n. l., kdy došlo ke korunovaci Karla Velikého římským císařem a k definitivnímu spojení církevní a světské moci.
Jednoduchá rovnice pak přinesla jasný výsledek:
800 + 1260 = 2060.
Ve svých poznámkách si poznamenal: „Konec nenastane dříve. Může to nastat později, ale nevidím žádný důvod, proč by to mělo být dříve.“
Nechtěl vyvolat paniku, ale zastavit bludy
Paradoxní na Newtonově výpočtu je, že jeho primárním cílem nebylo šířit strach z nadcházející katastrofy. Právě naopak. V 17. a 18. století byla západní Evropa zaplavena samozvanými proroky, kteří předpovídali konec světa téměř každý rok, což vedlo k náboženskému fanatismu a společenské nestabilitě.
Newton chtěl svými výpočty dokázat, že apokalypsa je ještě daleko v nedohlednu, a zdiskreditovat tak náboženské blouznivce. Napsal, že tyto předpovědi pořádá proto, „aby učinil přítrž diskreditaci svatých proroctví, k níž dochází pokaždé, když se předpovědi fanatických lidí nenaplní“.
Důležité je také zdůraznit, co Newton pod pojmem „konec světa“ vlastně chápal. Pro moderního člověka představuje apokalypsa nukleární zkázu nebo dopad asteroidu. Pro Newtona znamenal rok 2060 konec jedné lidské éry, pád falešných církví, návrat Krista a počátek tisíciletého období míru a prosperity na Zemi.
Odkaz geniality a lidské touhy po řádu
Příběh Newtonova výpočtu roku 2060 ukazuje, jak úzce byly v minulosti propojeny věda, víra a mytické myšlení. Objevitelský duch, který dal světu klasickou mechaniku, byl poháněn stejnou touhou po odhalení univerzálního řádu, která ho vedla k počítání biblických věků.
Zda se geniální fyzik přepočítal, zůstává z pohledu vědy irelevantní. Jeho rukopisy uložené dnes na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě jsou však fascinujícím svědectvím o tom, že i ty nejjasnější mozky lidské historie neúnavně hledaly odpověď na věčnou otázku: Kdy a jak skončí náš svět?
