Planeta 12× těžší než Jupiter k nám vysílá rádiový signál. Co z něj vědci poznali?
- Signál z 63 světelných let: Radioteleskop MeerKAT zachytil rádiové záření přicházející z planety Beta Pictoris b, mladého plynného obra zhruba dvanáctkrát hmotnějšího než Jupiter.
- Co ho vytváří: Rádiové vlny souvisejí s magnetickým polem planety a elektrony pohybujícími se v jeho okolí. Nejde o žádný vzkaz mimozemské civilizace.
- Proč je objev důležitý: Pokud se výsledek potvrdí, astronomové by mohli podobným způsobem hledat magnetická pole také u menších exoplanet a zkoumat, zda dokážou chránit jejich atmosféry.
Rádiový signál přiletěl z místa vzdáleného přibližně 63 světelných let. Jeho zdrojem není mimozemská civilizace, ale planeta Beta Pictoris b, obří svět přibližně dvanáctkrát hmotnější než Jupiter. Vědci se domnívají, že zachytili rádiové záření související s jejím mohutným magnetickým polem.
Pokud se první výsledky potvrdí, nepůjde jen o zajímavost z jednoho vzdáleného planetárního systému. Astronomové by mohli získat nový způsob, jak zjišťovat existenci a sílu magnetických polí u exoplanet, a tím lépe rozumět tomu, které z nich dokážou udržet svou atmosféru.
Pátrání po vesmírných signálech provází astronomii už celá desetiletí. Nová detekce však nepředstavuje vzkaz vyslaný vzdálenou civilizací, ale rádiové záření spojené s magnetickým polem planety. Soustava Beta Pictoris patří k nejlépe prozkoumaným cizím systémům i díky Evropské jižní observatoři (ESO), jejímž členem je Česká republika. Právě dalekohled VLT v Chile pomohl v roce 2009 planetu poprvé přímým zobrazením odhalit.
Myšlenka, že by exoplanety mohly vysílat rádiové vlny, přitom staví na objevu starém jednasedmdesát let. V roce 1955 prováděli američtí astronomové Bernard Burke a Kenneth Franklin vědecký průzkum Krabí mlhoviny pomocí anténního pole Mills Cross v marylandské Senece. Během pozorování zachytili nepravidelné rušení na frekvenci 22,2 megahertzu. Následná analýza ukázala, že nešlo o technickou závadu ani signál ze vzdálených galaxií, ale o rádiový šum samotného Jupitera, jehož mohutná magnetosféra zachytává nabité částice a vytváří polární záře.
Šum z obřího dynama: Jak radioteleskop MeerKAT zachytil signál z Beta Pictoris b
Zatímco u planet Sluneční soustavy je rádiové vysílání dobře zdokumentováno, u světa za hranicemi našeho planetárního systému trvalo potvrzení stejného jevu celá desetiletí. Vědci K. N. Ortiz Ceballos, E. Berger a Y. Cendes zaměřili radioteleskop MeerKAT v Jižní Africe na soustavu Beta Pictoris celkem čtyřikrát v letech 2025 a 2026 v pásmech L a S. Výsledkem byla detekce charakteristických rádiových emisí, které vyvolávají elektrony akcelerované v magnetickém poli planety.
MeerKAT tvoří 64 radioteleskopů, jejichž signály se kombinují a umožňují astronomům velmi přesně určit polohu rádiového zdroje. Právě díky tomu mohli vědci zachycené záření spojit s planetou Beta Pictoris b, nikoli pouze s její mateřskou hvězdou. Charakter záření zároveň odpovídá mechanismu, při němž elektrony v magnetickém poli planety vytvářejí rádiové emise.
Planeta Beta Pictoris b je z astronomického hlediska extrémním tělesem. Jde o velmi mladý plynný svět se stářím kolem 20 milionů let, který je přibližně dvanáctkrát hmotnější než Jupiter. Na rovníku rotuje rychlostí zhruba 20 kilometrů za sekundu a jeden den tam trvá přibližně devět hodin. Rychlá otáčka v kombinaci s prouděním uvnitř planety vytváří vnitřní dynamo, jež generuje magnetické pole s intenzitou alespoň 1,25 kilogaussu. To je přibližně tisícinásobek síly magnetického pole Země.
Právě síla tohoto magnetického pole je jedním z nejzajímavějších výsledků pozorování. Vědci ji odvodili z vlastností zachyceného rádiového záření. Pokud se měření potvrdí, půjde o první přímé měření síly magnetického pole exoplanety.
Tisíckrát silnější než na Zemi: Magnetické pole jako klíč k životodárné atmosféře
Přestože je planeta žhavým obrem s povrchovou teplotou kolem 1470 stupňů Celsia, na němž život v pozemské podobě existovat nemůže, zjištění má pro astrobiologii význam. Přítomnost magnetosféry může pomáhat chránit atmosféru planety před nabitými částicemi hvězdného větru.
To může být důležité především u menších kamenných planet. Pokud se podaří podobným způsobem detekovat jejich magnetická pole, astronomové získají další vodítko k tomu, zda jsou schopné dlouhodobě udržet atmosféru. Samotná existence magnetického pole samozřejmě neznamená, že je planeta obyvatelná. Je ale jedním z faktorů, které mohou ovlivňovat její prostředí.
V soustavě Beta Pictoris byly dosud potvrzeny tři planety a nejmladší přírůstek Beta Pictoris d byl přímo pozorován Vesmírným dalekohledem Jamese Webba v roce 2026. Systém tak astronomům poskytuje mimořádně zajímavou možnost sledovat mladé planety a jejich vývoj.
Proč je objasnění rádiového signálu z exoplanety průlomové?
U exoplanet je velmi obtížné jejich magnetická pole přímo změřit. Astronomové proto hledají jejich nepřímé projevy. Rádiové záření může být jedním z nich, protože jeho vlastnosti souvisejí s pohybem nabitých částic v magnetickém poli.
Nové pozorování tak neznamená, že planeta „vysílá zprávu“ do vesmíru. Vědci zachytili přirozené rádiové záření vznikající v jejím magnetickém prostředí. Pokud se metoda osvědčí, může v budoucnu pomoci při studiu menších exoplanet, u nichž je přítomnost a síla magnetického pole mnohem obtížnější zjistit.
Co zatím vědci nevědí?
Uvedené závěry pocházejí z preprintu zveřejněného na serveru arXiv, který v době publikace ještě neprošel odborným recenzním řízením. Výsledky proto zatím nelze považovat za definitivně potvrzené.
Pokud se měření radioteleskopu MeerKAT podaří nezávisle potvrdit, dostanou astronomové do rukou novou metodu pro hledání magnetických polí také u menších, pevných planet v obyvatelných zónách hvězd. A právě u nich může být otázka magnetického pole důležitá pro pochopení toho, zda si planeta dokáže dlouhodobě udržet atmosféru.
