Sucho odkrývá zatopenou minulost: Vesnice pod Orlíkem i most, který se znovu vynořil

Přehrady mají vodu zadržovat a v době nedostatku ji postupně uvolňovat. Letos ale dlouhodobé sucho stahuje hladiny natolik, že se na některých místech znovu objevuje krajina, kterou desítky let skrývala voda. Na Orlíku jsou vidět pozůstatky zatopených obcí, mostů nebo starých cest, u Karlových Varů se zase vynořil historický most.

Historie na dně přehrady

Když se Orlík v 60. letech napouštěl, zmizely pod hladinou desítky objektů a části původní krajiny. Před zatopením proběhl průzkum území a některé významné památky byly přemístěny nad zátopovou čáru. Patří mezi ně například kostel svatého Bartoloměje v Červené nebo řetězový most v Podolsku.

Při výrazném poklesu hladiny se, jak se v poslední době ukazuje, část zatopeného světa může znovu objevit. Odhalené břehy tak začínají připomínat původní podobu údolí, na některých místech jsou vidět patrné zbytky staveb, starých komunikací či dalších objektů, které po napuštění nádrže zmizely.

Právě nízká hladina letos znovu přitahuje pozornost k tomu, co všechno Orlík před více než šedesáti lety ukryl pod vodou.

Orlík narazil na provozní limit. Pomáhají Slapy

Pokles hladiny ale není jen atraktivní podívanou. Orlík je součástí Vltavské kaskády a jedním z jeho hlavních úkolů je pomáhat udržovat potřebný průtok Vltavy pod nádrží.

Na začátku září proto hladina dosáhla stanovené kóty 334,60 metru nad mořem. Pod tuto hranici má podle manipulačního řádu neklesnout. Pro zajištění minimálního průtoku 40 metrů krychlových za sekundu pod Vraným proto začaly být více využívány aktuální přítoky a voda ze Slapské nádrže. Hladina na Slapech se přitom také postupně snižuje.

Nejde tedy pouze o to, že se z hladiny Orlíku ztrácí voda. V době dlouhodobého sucha musí vodohospodáři řešit, jak se zásobami vody v celé kaskádě nakládat tak, aby zůstaly zachovány potřebné průtoky i další funkce jednotlivých nádrží.

Martin Bartkovský: Babiš vyřeší sucho v Česku tím, že vyždímá Čechy

Komentáře

Sucho se projevuje i na Lipně

Nízké hladiny se nevyhýbají ani dalším nádržím Vltavské kaskády. Už v srpnu Státní plavební správa upozornila, že hladina Lipna klesla pod kótu 723,10 metru nad mořem. Kvůli tomu bylo možné garantovat plavební hloubku 200 centimetrů pouze v části nádrže. Pokud by hladina klesla pod 719,60 metru, nebylo by možné garantovat parametry plavební dráhy na celé nádrži.

Lipno přitom patří k nejvýznamnějším nádržím Vltavské kaskády. Stejně jako Orlík má vedle energetického a rekreačního využití také vodohospodářskou funkci. Nízké hladiny tak nejsou jen otázkou toho, jak vypadá přehrada při pohledu z břehu.

Co odhalilo sucho jinde? Most v Březové

Podobný obraz se letos objevil také na západě Čech. Hladina přehrady Březová u Karlových Varů klesla na nejnižší úroveň za zhruba 20 let. Podle Povodí Ohře byla na konci září asi 2,6 metru pod běžnou letní úrovní a zásobní prostor nádrže byl vyčerpán.

Voda přitom odhalila něco, co běžně zůstává několik metrů pod hladinou: historický most. Podle pamětníků byl naposledy vidět v roce 1983 při technickém vypuštění přehrady. Letos se na něj lidé mohou dostat suchou nohou a přejít po něm z jednoho břehu na druhý. Situace v Březové ale není jen kuriozitou pro návštěvníky.

Do nádrže podle Povodí Ohře přitéká z Teplé výrazně méně vody, než kolik z ní odtéká. Povodí proto získalo povolení v případě dalšího poklesu hladiny omezit minimální odtok. Pokud hladina klesne na 421 metrů nad mořem, může začít mimořádná manipulace.

Peče se celá země, Babišova vláda ale mlčí a mlží. Přitom extrémy počasí jsou trvalými problémy Česka

Komentáře

Bezpečnostní přeliv: Lekce z roku 2002

Zatímco dnešní problém Orlíku souvisí s nedostatkem vody, jeho největší historickou zkouškou byla přesně opačná situace. Povodeň v srpnu 2002 přinesla do nádrže průtok kolem 3900 metrů krychlových za sekundu. Orlík tehdy svou retenční funkcí pomohl transformovat povodňovou vlnu a oddálit její kulminaci na dolním toku Vltavy a Labe včetně Prahy.

Právě zkušenost z roku 2002 vedla k rozhodnutí vybudovat na Orlíku nový doplňkový bezpečnostní přeliv. Projekt má umožnit bezpečné převedení i extrémní, takzvané desetitisícileté povodně. Nový přeliv tvoří tři pole se segmentovými uzávěry a navazující železobetonový skluz.

Přehrada tak musí být připravena na dva zdánlivě opačné problémy: na chvíle, kdy je vody příliš, i na období, kdy jí naopak dlouhodobě ubývá.

Kaskáda na hranici možností

Vltavská kaskáda není jen soustava samostatných jezer. Jednotlivé nádrže spolu vodohospodářsky souvisejí a jejich zásobní funkce pomáhá udržovat průtoky na dolním toku Vltavy. Minimální průtok pod Vraným je stanoven na 40 metrů krychlových za sekundu.

Letošní situace ukazuje, jak se tento systém chová při dlouhotrvajícím suchu. Když Orlík dosáhl své stanovené provozní hranice, část jeho zásobní funkce začaly zajišťovat Slapy. Pokud by se hydrologická situace dál zhoršovala, prostor pro další manipulaci s vodou se postupně zmenšuje.

To je také důvod, proč je současný pokles hladin důležitý i pro lidi, kteří k přehradám vůbec nejezdí. Voda v nádržích neslouží pouze k rekreaci nebo výrobě elektřiny. Ovlivňuje průtoky v řekách, odběry vody i schopnost vodohospodářské soustavy reagovat na další vývoj počasí.

Povodně střídá sucho

Pohled na obnažené břehy Orlíku nebo most v Březové může působit jako návrat do minulosti. Zároveň ale ukazuje něco velmi současného. České přehrady musí zvládat stále výraznější výkyvy: jednou zadržovat velké množství vody během povodní, jindy ji naopak co nejdéle udržet v krajině během dlouhého sucha.

Orlík je přitom názorným příkladem obou extrémů. V roce 2002 pomáhal tlumit povodňovou vlnu, která zaplavovala části Česka. O více než dvě desetiletí později se jeho hladina dostala na provozní minimum a voda odhalila části krajiny, které měla přehrada navždy skrýt.

Střídání povodní se suchem tak není jen otázkou toho, jak právě vypadá hladina přehrady. Ukazuje, jak náročné je hospodařit s vodou v době, kdy se z extrému může během několika let stát extrém opačný.