Proč drhne mírové jednání o Ukrajině? Rusko má pět absurdních požadavků, které Kyjev nemůže přijmout

Ruský prezident Vladimir Putin (říjen 2026)

Ruský prezident Vladimir Putin (říjen 2026) • Zdroj: ČTK / AP / Uncredited

Viliam Buchert
Diskuze (0)

Čtěte Reflex v Googlu přednostně

Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás
  • Pět nesplnitelných požadavků: Moskva trvá na územních ústupcích, neutralitě Ukrajiny i omezení NATO.

  • Bezpečnostní past: Kyjev nemůže přijmout podmínky, které by zemi ponechaly bez účinných záruk proti další ruské agresi.

  • Mír, nebo kapitulace? Viliam Buchert vysvětluje, proč se požadavky Kremlu stávají jednou z hlavních překážek dohody o ukončení války.

Čtyřiadvacátého února 2022 zaútočila ruská armáda na cíle po celé Ukrajině. Od konce března toho roku pak vedli Ukrajinci, Rusové a řada dalších aktérů jednání, která vyústila v Istanbulské komuniké, které obsahovalo rámcové body pro urovnání. Jenže v květnu 2022 byla jednání přerušena a přes snahu na ně nějak navázat, válka trvá už skoro pět let. Důvodem jsou stejné požadavky, které Kreml předložil tehdy a opakuje je i nyní. Jsou absurdní. Podívejme se na hlavní z nich.

Na začátek si připomeňme, že Rusům Ukrajinci věřit nemohou. Mají velmi hořkou zkušenost s mezinárodní smlouvou, která se nazývá Budapešťské memorandum, jež bylo podepsáno 5. prosince 1994 mezi Ruskem, Ukrajinou, USA a Velkou Británií. Mělo poskytnout dlouhodobé bezpečnostní záruky Kyjevu. Ten se připojil ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní a souhlasil s tím, že se vzdá tehdy třetího největšího arzenálu nukleárních zbraní na světě.

Na oplátku Rusko slíbilo, že na Ukrajinu nezaútočí a bude respektovat její územní celistvost. Jenže pro Rusy jsou smlouvy cáry papíru. Proto jim nelze věřit ani teď. Navíc od začátku agrese proti Ukrajině požaduje Moskva stejné nesplnitelné věci. Zopakovalo je i před několika dny při posledním jednání v Abú Zabí. Které požadavky to jsou?

1. Odstoupení čtyř ukrajinských oblastí i severní zóny

Prezident Vladimir Putin a jeho poradci zdůrazňují, že přijmou pouze takové mírové urovnání, které Rusku poskytne plnou kontrolu nad celou Luhanskou, Doněckou, Záporožskou a Chersonskou oblastí. A že to uzná i mezinárodní společenství. Jenže tato území patří Ukrajině.

Ovšem Moskva v roce 2022 včlenila nezákonnou anexi těchto čtyř regionů do své ústavy. Ruští představitelé proto považují všechny jmenované oblasti za součást Ruské federace, přestože ruské síly je v některých případech ani dnes plně neovládají. Kreml v této souvislosti také připomíná Putinův projev z roku 2024, že tyto územní nároky jsou „neobchodovatelným“ bodem při jednání o ukončení války. A to nemluvíme o okupovaném Krymu. Navíc Moskva má v úmyslu udržet si kontrolu i nad dobytými oblastmi severní Ukrajiny, které považuje za nezbytnou „bezpečnostní zónu“.

Ukrajina o část svého území podle všeho skutečně přijde, ale nemůže s tím souhlasit na základě smlouvy s Ruskem. Podstoupení území jí zakazuje ústava. Kyjevská vláda a parlament by o tom musely nechat hlasovat v referendu.

2. Neutralita Ukrajiny místo západních bezpečnostních záruk

Americký vyjednavač Jared Kushner před několika dny tvrdil, že Rusové by mohli souhlasit s tím, že když Ukrajina přenechá Rusku zmíněné čtyři oblasti, mohla by vstoupit do NATO. Zda je něco takového reálná myšlenka, nebo další kushnerovsko-trumpovský bluf, to zatím nevíme.

Víme ale, že Moskva nadále odmítá veškeré smysluplné západní bezpečnostní záruky pro poválečnou Ukrajinu. Požaduje geopoliticky neutrální Ukrajinu. Jenže taková Ukrajina by byla v budoucnosti vždy vystavena možnému nebezpečí nového ruského útoku.

Jednou z uvažovaných variant je i vstup části ukrajinského území do Evropské unie (jako vzor by mohl posloužit rozdělený Kypr). Aby to ale byla nějaká bezpečnostní záruka, muselo by se tak stát rychle. Jenže to Brusel zatím odmítá. Neexistuje na tom shoda členských zemí. Rychleji než Ukrajinu chce EU přijmout Černou Horu či Moldavsko…

3. Právo veta pro Rusko v NATO a omezení aliančních sil

Při jednáních se Rusko zaměřuje i na své nesmysly z prosince 2021. Těmi jsou – zastavení rozšiřování NATO na východ; udělení Rusku práva veta nad nasazením vojenských sil v zemích, které vstoupily do NATO po roce 1997 (to se týká i Česka!); zdržení se vojenské aktivity Severoatlantické aliance na Ukrajině, ve východní Evropě, na Kavkaze a ve Střední Asii; a nenasazování raket středního a dlouhého doletu, které mají v dosahu ruské území. Slyšíme u toho i bláboly, aby Finsko vystoupilo z NATO a podobně. 

Rusové také tvrdí, že chtějí při jednáních o Ukrajině dojednat novou evropskou bezpečnostní architekturu, protože prý vše souvisí se vším. Novou architekturu podle ruského plánu ale ani NATO, ani Evropa nemohou akceptovat, protože některé její části jsou irelevantní a na současném stavu ruské blouznění nemůže nic změnit.

4. Zákaz západních mírových vojsk z Koalice ochotných

Rusko také opakuje, že západní státy by měly upustit od myšlenky nasazení vojsk na Ukrajině v rámci jakýchkoli poválečných bezpečnostních záruk. O takovém nasazení od roku 2025 uvažuje evropská Koalice ochotných, jejímž členem je i Česko (to ovšem o vyslání vojáků na Ukrajinu nikdy neuvažovalo, ani za vlády Petra Fialy). Putin osobně prohlásil, že přítomnost zahraničních vojsk na ukrajinském území je „absolutně nepřijatelná“. Zahraniční vojáci by prý byli pro ruské síly „legitimními cíli“ a jejich nasazení na Ukrajině by podle Rusů okamžitě znovu spustilo válku.

5. Odmítnutí demilitarizované zóny a posouvání hranic

Rusové také odmítají přijmout jakoukoli navrhovanou budoucí demilitarizovanou zónu na poválečné Ukrajině. Chtějí mít možnost rozmístit vlastní ozbrojené síly podél potenciální nové poválečné rusko-ukrajinské hranice, protože tu považují za jedinou možnou a jasnou „demarkační linii“. Ruská ústava, jak již bylo řečeno, počítá i s okupovaným Krymem a čtyřmi výše popsanými oblastmi, kterých by se Ukrajina musela vzdát. Navíc Rusové vsadili i na propagandu a přesvědčují zejména Američany, že frontová linie je dnes jinde, než je. Tvoří si tak budoucí linii doteku podle sebe.  

To je pět hlavních bodů, na kterých se Ukrajinci a Evropa (ta je největším dárcem pomoci napadené zemi) nemohou s Ruskem shodnout. Proto je jednání o příměří nebo míru tak složité. Existují ale i další překážky.

Další překážka: Ideologické požadavky a rušení zákonů

Moskva při jednáních (i když v poslední době to je spíše už jen pro domácí publikum) požadovala, aby Ukrajina na svém území zakázala „fašismus, nacismus, neonacismus a agresivní nacionalismus“ – a za tímto účelem zcela nebo zčásti zrušila šest ukrajinských zákonů, které se obecně zabývají spornými aspekty historie sovětské éry, zejména rolí ukrajinských nacionalistů během druhé světové války. Rusové ví, že Ukrajina to neudělá, ale hodit soupeři při jednáních do čaje podobnou jedovatou pilulku, je jejich známá metoda.

Jednání o míru byla vždy v historii, pokud jedna strana jasně neporazila druhou, provázena velkými kompromisy. Nekončí to pak spravedlivě. Je také velmi pravděpodobně, že ke kompromisům dojde i při snaze o ukončení konfliktu na Ukrajině.

Pro Ukrajince to bude v mnohém kruté, ale nemohou připustit, aby to vypadalo jako jejich kapitulace a ruské vítězství. Rusové svými požadavky situaci dál hrotí, protože ví, že to je cesta, jak ve válce pokračovat dál.   

Začít diskuzi

Články z jiných titulů