Válka na dvou frontách. Proč by Česko v březnu 2027 spadlo do pasti, před níž varuje armáda i prezident?

Haló, svolávám krizový brífink NATO! Německo, Francie, kde jste, máme šest minut a musíme hlasovat o Putinově nabídce, křičí do místnosti plné současných i bývalých diplomatů, náčelníků a generálů jeden nedávno ještě vysoce postavený politik. Jsme na krizové simulaci, kterou zorganizoval bezpečnostní think-tank Evropské hodnoty. S námi tu jsou členové diplomatických týmů z Tchaj-wanu, Japonska, USA, Německa nebo Finska. Každý má svou roli, někdo je americký prezident, jiný zase český premiér nebo šéf NATO či Evropské unie. Dostávají úkoly a musí se pod časovým tlakem rozhodovat. Reportér Reflexu měl možnost se cvičení zúčastnit. Co by se dělo, kdyby se Rusko a Čína v blízké budoucnosti „zbláznily“ a eskalovaly bezpečnostní situaci? Pojďme se podívat.

Scénář začíná zdánlivě nenápadně: v únoru 2027. Žádný atomový hřib, žádná náhlá invaze stovek tisíc vojáků přes hranice. Zatímco na východě Ukrajiny vrcholí vyčerpávající ruský tlak na Slovjansk a Kramatorsk a v Bílém domě se po těžkých kongresových volbách dělí moc mezi Donaldem Trumpem a opozičními demokraty, světová bezpečnostní architektura začíná praskat ve švech.

Západní analytici tento rébus nazývají dual contingency. Koordinovaná, souběžná eskalace na dvou geograficky odlehlých bojištích současně. Na jedné straně Čína, která kolem Tchaj-wanu utahuje smyčku. Na druhé Rusko, jež bleskově využívá odvratu americké i spojenecké pozornosti a rozjíždí masívní nátlak na zranitelném severovýchodním křídle NATO.