Kuchařka, učitelka i řidička autobusu: Kdo kandiduje na pozici francouzského prezidenta ve volbách 2027?
- Konec Macronovy éry: Emmanuel Macron po dvanácti letech v Elysejském paláci končí. Souboj o prezidenta Francie je tak zcela otevřený.
- Od premiérů po řidičku MHD: Mezi kandidáty figurují těžké váhy jako Gabriel Attal či Édouard Philippe, ale i učitelka nebo řidička autobusu.
- Právní drama Marine Le Pen: Lídryně krajní pravice čelí soudním trestům i elektronickému náramku. Může nakonec do voleb reálně zasáhnout?
Příští rok čekají Francii prezidentské volby, které budou sledovat nejen Francouzi, ale i zbytek Evropy. Současný prezident Emmanuel Macron je v Elysejském paláci od roku 2017. Po dvou po sobě jdoucích mandátech už potřetí kandidovat nemůže. První kolo voleb se uskuteční 18. dubna 2027, případné druhé kolo pak 2. května. Do něj postupují dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů, pokud v prvním kole nikdo nezíská nadpoloviční většinu.
Francouzi volí prezidenta přímo od roku 1965, kdy se konaly první volby po ústavní změně schválené v roce 1962. Od té doby se zatím nestalo, že by některý z kandidátů vyhrál už v prvním kole.
„A kteří kandidáti na francouzského prezidenta se o Elysejský palác ucházejí tentokrát? Seznam jmen pro prezidentské volby 2027 se stále mění a některé kandidatury ještě nejsou definitivní. Mezi známá jména ale patří Gabriel Attal, Édouard Philippe, Jean-Luc Mélenchon, Marine Le Pen, Éric Zemmour, Bruno Retailleau nebo Raphaël Glucksmann.
Pravidla a sponzorské podpisy: Jak fungují prezidentské volby ve Francii?
Kandidát na francouzského prezidenta musí být francouzským občanem, být starší 18 let a splňovat podmínky způsobilosti k výkonu občanských a politických práv. Musí také zveřejnit majetkové přiznání a prohlášení o svých zájmech a činnostech.
Nejdůležitější překážkou jsou takzvané sponzorské podpisy. Kandidát jich potřebuje nejméně 500 od volených představitelů, například starostů nebo poslanců. Podpisy zároveň musí pocházet nejméně z 30 různých územních celků a z jednoho celku jich může být nejvýše 50. Jeden volený představitel přitom může podpořit pouze jednoho kandidáta.
Seznamy podpisů se zveřejňují a celý proces kontroluje Ústavní rada. Kandidáti musí také odevzdat účet kampaně, a to nejpozději dva měsíce po druhém kole. Následně ho prověřuje Národní komise pro účty kampaní a politické financování (CNCCFP).
Prezident je volen na pět let a stejný člověk může vykonávat nejvýše dva po sobě jdoucí mandáty.
Levice a krajní levice: Od Jean-Luca Mélenchona po řidičku autobusu
Nathalie Arthaud
Šestapadesátiletá mluvčí krajně levicové strany Lutte Ouvrière se znovu chystá kandidovat na prezidentku. Strana se hlásí k revolučnímu komunismu a trockismu. Arthaud je pedagožka a členkou Lutte Ouvrière je od roku 1988, kdy jí bylo 18 let.
Delphine Batho
Třiapadesátiletá prezidentka Génération écologie a poslankyně za Deux-Sèvres je také bývalou ministryní ekologie, udržitelného rozvoje a energetiky. Kandidaturu oznámila už v listopadu 2025.
Karim Bouamrane
Třiapadesátiletý starosta Saint-Ouen-sur-Seine a člen Socialistické strany patří k dalším kandidátům z levicového tábora. V roce 2024 se o něm mluvilo jako o možném kandidátovi na premiéra. V červnu 2026 oznámil kandidaturu na prezidenta. Ve své kampani chce mimo jiné řešit sociální nerovnosti a vysoké životní náklady.
Bernard Cazeneuve
Třiašedesátiletý bývalý premiér odešel ze Socialistické strany v roce 2022. Nyní kandidaturu oznámil jako představitel hnutí La Convention. Do říjnových primárek sociálnědemokratické levice se nezapojí.
Anasse Kazib
Devětatřicetiletý aktivista a trockista se o kandidaturu pokoušel už v roce 2022, tehdy ale nezískal potřebný počet sponzorských podpisů. Tentokrát kandidaturu znovu oznámil za krajně levicové hnutí Révolution permanente.
Pozornost na sebe poutá také jeho právní kauza. V souvislosti se svými výroky o útocích Hamásu na Izrael v roce 2023 čelí trestnímu stíhání kvůli podezření z glorifikace terorismu.
Selma Labib
Jednatřicetiletá řidička autobusu chce kandidovat za Nouveau Parti anticapitaliste-Révolutionnaires (NPA-R). Je aktivistkou a hlásí se k revolučnímu komunismu. Patří zároveň k nejmladším deklarovaným kandidátům letošních voleb.
Lydie Massard
Za Union démocratique bretonne (UDB) kandiduje Lydie Massard. Strana ji představuje jako svou kandidátku pro prezidentské volby.
Jean-Luc Mélenchon
Pětasedmdesátiletý zakladatel La France insoumise (LFI) oznámil kandidaturu v květnu 2026. Pokud se jí skutečně zúčastní, půjde už o jeho čtvrtou prezidentskou kandidaturu. LFI se zároveň neúčastní říjnových primárek sociálnědemokratické části levice.
François Ruffin
Padesátiletý zakladatel hnutí Debout! a bývalý novinář se původně měl účastnit širší levicové primárky. Do říjnového hlasování sociálnědemokratického prostoru ale nakonec zařazen nebyl. Ve své politice zdůrazňuje ochranu zaměstnanců i životního prostředí.
Marine Tondelier
Čtyřicetiletá lídryně Les Écologistes byla v prosinci 2025 vybrána jako kandidátka své strany pro prezidentské volby. Původně podporovala myšlenku širší levicové primárky, ta se ale neuskutečnila. Les Écologistes tak nyní směřují k vlastní kandidatuře.
Sociálnědemokratické primárky: Kdo vzejde z říjnového hlasování?
O společného kandidáta se v říjnu pokusí Socialistická strana, Place publique a Gauche républicaine et socialiste (GRS). První kolo primárek se uskuteční 9. a 10. října, druhé pak 16. a 17. října.
Na startu zůstalo pět kandidátů. Za Place publique kandiduje Raphaël Glucksmann, za GRS Emmanuel Maurel. Socialistická strana vysílá do primárek tři kandidáty: Oliviera Faura, Ségolène Royal a Jérôma Guedje.
Původně chtěli kandidovat také Philippe Brun a Fabien Verdier. Brun byl ze Socialistické strany dočasně suspendován, zatímco Verdier nezískal potřebnou podporu. Oba proto v září z procesu vypadli.
Všech pět kandidátů se zároveň zavázalo podpořit vítěze primárek v prezidentských volbách.
Souboj o střed: Gabriel Attal, Édouard Philippe a stín Emmanuela Macrona
Édouard Philippe
Pětapadesátiletý starosta Le Havre, bývalý premiér a zakladatel strany Horizons oznámil kandidaturu už v roce 2024. Chce kandidovat samostatně a odmítá některé varianty společných primárek. Zároveň se dál diskutuje o možné spolupráci stran středu a pravice.
Gabriel Attal
Sedmatřicetiletý lídr Macronovy strany Renaissance oznámil svou prezidentskou kandidaturu v květnu 2026. Zároveň se snaží zdůrazňovat vlastní politickou identitu a odstup od Emmanuela Macrona.
Olivier Becht
Bývalý ministr zahraničního obchodu, poslanec a někdejší starosta Rixheimu oznámil kandidaturu 24. září 2026. Sám se označuje za představitele „krajního středu“ a tvrdí, že nemá politický tábor.
Pravice a krajní pravice: Bruno Retailleau, Éric Zemmour i odchod z EU
Pravicová strana Les Républicains (LR) už svého kandidáta vybrala. Členové strany letos v dubnu podpořili Bruna Retailleaua. Tím ale neskončila debata o případné širší spolupráci pravice a středu.
Bruno Retailleau
Pětašedesátiletý lídr Les Républicains byl v dubnu 2026 vybrán jako kandidát strany do prezidentských voleb. Je výrazným kritikem Emmanuela Macrona a odmítá spolupráci s Národním sdružením (Rassemblement national).
Xavier Bertrand
Jednašedesátiletý prezident regionální rady Hauts-de-France patří k politikům pravice, kteří se vyjadřovali k možnosti širší pravicové primárky.
David Lisnard
Sedmapadesátiletý starosta Cannes naopak prosazuje širokou primárku, do níž by se zapojily strany pravice i středu.
François Asselineau
Osmašedesátiletý bývalý pařížský městský zastupitel chce, aby Francie opustila Evropskou unii i Severoatlantickou alianci. Je předsedou euroskeptické a suverenistické strany Union Populaire Républicaine.
Nicolas Dupont-Aignan
Pětašedesátiletý starosta Yerres a předseda Debout la France kandidoval na prezidenta už třikrát. Jeho politický program dlouhodobě počítá s výraznou změnou vztahů Francie s Evropskou unií a NATO. Je také známý svými postoji k Rusku.
Florian Philippot
Čtyřiačtyřicetiletý předseda strany Les Patriotes byl několik let blízkým spolupracovníkem Marine Le Pen. Z Národního sdružení ale odešel a založil vlastní stranu. Dlouhodobě prosazuje odchod Francie z Evropské unie.
Éric Zemmour
Osmašedesátiletý zakladatel Reconquête! potvrdil kandidaturu 18. září 2026. V prezidentských volbách v roce 2022 skončil čtvrtý. Prosazuje výrazné omezení imigrace a koncept takzvané „remigrace“.
Marine Le Pen a její právní případ
Co by to bylo za francouzské prezidentské volby bez pořádného právního dramatu. Výraznou pozornost letos vzbuzuje případ Marine Le Pen, kandidátky Rassemblement national.
Le Pen se o prezidentský úřad ucházela už třikrát a pokaždé neuspěla. V roce 2025 byla odsouzena za zpronevěru evropských veřejných prostředků v kauze fiktivních asistentů europoslanců Rassemblement national. Proti rozsudku se odvolala, ale v červenci 2026 její odsouzení potvrdil odvolací soud.
Ten jí zároveň výrazně zkrátil zákaz kandidatury, takže podle červencového rozsudku může v prezidentských volbách v roce 2027 kandidovat. Původní pětiletý zákaz byl okamžitě vykonatelný, odvolací soud ale rozhodl o kratším zákazu. Le Pen se proti verdiktu dál odvolává ke kasačnímu soudu, takže její právní situace ještě nemusí být definitivní.
Součástí trestu zůstal také jeden rok odnětí svobody, který má vykonávat v domácím vězení s elektronickým náramkem. Kvůli podanému dovolání je ale výkon této části trestu v současnosti pozastaven. Le Pen po červencovém verdiktu oznámila, že bude o prezidentský úřad v roce 2027 usilovat.
