Turek, Okamura a Kreml v jednom šiku. Vítězství AfD ukázalo, s kým Motoristé ve skutečnosti hrají
Výhra pravicově populistické strany AfD v zemských volbách v Sasku-Anhaltsku vyvolala obavy v celé Evropě kvůli jejímu proruskému programu a relativizaci historie.
Triumf AfD otevřeně přivítali představitelé Kremlu, Viktor Orbán a český europoslanec Filip Turek spolu se zástupci SPD.
Oslavná reakce Filipa Turka odhaluje rozpolcenost Motoristů i neochotu premiéra Andreje Babiše korigovat proruské výstřelky svých koaličních partnerů.
Volby v Sasku-Anhaltsku vyhrála radikální Alternativa pro Německo (AfD), s níž se kvůli relativizaci nacistické éry a toxickým vazbám na Rusko a Čínu rozkmotřila drtivá většina Evropy. Také proto stojí za pozornost, kdo se raduje z její výhry.
Výsledky voleb v nejchudší ze šestnácti spolkových zemí Německa jsou varovným signálem nejen pro Německo, ale pro celou Evropu. Potvrdily růst podpory nejsilnější opoziční strany, kterou německé zpravodajské služby označují za extremistickou.
Rostoucí podpora AfD není jen výkladní skříní dvoumilionového Saska-Anhaltska, ale celého východního Německa, kde dominuje. Rozdíl proti posledním volbám před čtyřmi lety je tak markantní, že je nutné brát tento vývoj velmi vážně.
Důvody volby AfD byly především ekonomické a strach z migrace. Pro její frustrované voliče je podružné, že je nejvstřícnější německou stranou vůči Kremlu. Strana dlouhodobě prosazuje obnovení politických a obchodních vztahů s Ruskem a zrušení sankcí proti Moskvě. To by mělo zajímat i ostatní evropské země.
AfD je hrozba pro NATO i Benešovy dekrety
Zahraniční program AfD jde ještě dál. Kontroly na hranicích, odchod amerických jednotek z Německa a odstranění jejich jaderných zbraní, což by v době posilování zbrojního arzenálu Ruska a jeho pokročilých provokací na území členských zemí NATO oslabilo obranyschopnost celé Evropy. AfD jako jediná německá strana prosazuje zrušení Benešových dekretů.
Připomeňme, že AfD byla v květnu 2024 krátce před evropskými volbami vyloučena z frakce Identita a demokracie na popud předsedkyně Národního shromáždění Marine Le Penové. Bezprostředním důvodem roztržky byl tehdejší lídr eurokandidátky AfD Maximilian Krah. Tehdy v rozhovoru uvedl, že ne každý příslušník SS byl automaticky zločinec a je třeba posuzovat jednotlivce podle konkrétních činů.
Francie byla okupována nacistickým Německem a jednotky SS se podílely na masakrech francouzských civilistů, takže relativizace jejich role je ve Francii mimořádně toxická. Le Penová je sice také radikálně populistická, ale potřebuje v prezidentských volbách v příštím roce oslovit i středopravicové voliče a tohle pro ni bylo daleko přes čáru.
Pro domácí kontext je zajímavé, že vyloučení AfD z dnes už zaniklé frakce Identita a demokracie tehdy podpořila SPD Tomia Okamury. Po volbách otočila a vstoupila do nové frakce Evropa suverénních národů s dominantní rolí AfD, jež je se 27 členy nejmenší skupinou v europarlamentu.
Neonacistické reminiscence uvnitř AfD a zlehčování této éry nejsou uvnitř AfD ojedinělé a sváří se v ní extrémní a umírněné proudy. Když připočteme vyšetřované vazby některých představitelů na Rusko a Čínu, nelze se divit, že s ní souznějí jen nejradikálnější evropské proudy.
Nadšení v Moskvě i u Orbána
Dostáváme se k hlavním gratulantům výhry AfD. Patří mezi ně poražený Putinův kolaborant Viktor Orbán s optimistickou výzvou: „Držte se! Tohle je teprve začátek.“ Připojili se činitelé dalších stran s prokremelským kursem Matteo Salvini (Liga severu) a Herbert Kickl (Svobodná strana Rakouska).
Kreml sice zatím nevydal oficiální stanovisko, ale není pochyb, že byl výsledkem voleb potěšen. Svědčí o tom reakce významných představitelů Putinova režimu, kteří vítězství AfD přivítali. Mezi nimi je vlivný vyjednávač Kirill Dmitrijev. „AfD může obnovit Německo a Evropu“, napsal po volbách, což spojil s obnovením vztahů s Ruskem.
Ostřeji se vyjádřil vlivný senátor Rady federace a bývalý šéf zahraničního výboru Státní dumy Alexej Puškov. „Část Německa se zřejmě probouzí. Antinárodní politika Merze vyvolává v Sasku-Anhaltsku odpor. Probudí se i zbytek Německa?“ napsal Puškov, jehož výrokem můžeme navázat na reakce tuzemské politické scény.
Proruská Evropa se probouzí
Nejotevřeněji přivítal výhru AfD Filip Turek rétorikou, jež se shodou okolností příliš neliší od Puškova. „To už není protest – to je mandát. Historické vítězství, Evropa se probouzí.“ Zdá se, že jeho záliba v neonacistických symbolech může mít hlubší kontext.
K vítězství pogratuloval AfD předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura, jenž odmítl její označování za krajně pravicovou stranu. Ke gratulacím se připojili další zástupci SPD Radim Fiala a Jindřich Rajchl, oslavný paján sepsala Zuzana Majerová.
Reakce členů vlády byly zdrženlivější. Premiér Andrej Babiš prohlásil, že pro „Českou republiku to neznamená nic“ a je pro něj podstatné, jak vystupuje Německo v Evropské radě. Opatrnější byl i ministr zahraničí Petr Macinka. Poukázal na povolební vývoj, zda se začnou s AfD obrušovat hrany, nebo se budou ještě více vyostřovat.
Jsou tu patrné jisté rozdíly. Opozice před dopady voleb varuje, hnutí ANO je jako vždy amébní a nejednoznačné, a SPD drží ostrou prokremelskou linii. Motoristé jsou nikoli poprvé rozpolceni, což dokládá kontrast vyjádření Turka a Macinky.
Ministr zahraničí se snaží navozovat dojem, že Motoristé drží prozápadní směr, ale důležitější jsou reálné kroky. Pomoc Ukrajině zeslábla, stejně jako boj proti ruským hybridním hrozbám. Macinkovi nabourává image Turek, který často jistě po vzájemné domluvě šíří ruské narativy konvenující loutkářům Motoristů z okruhu Václava Klause.
V poslední době mezi ně patří nejen Turkova oslava údajného probouzení Evropy po výhře AfD, ale i zpochybňování původce dronového útoku v Lipsku. Podle německé vlády je jím Rusko. Patří sem i označování Západu za hlavního viníka rozpoutání války na Ukrajině, což řekl dokonce při Macinkově návštěvě Kyjeva.
Turek pokračuje v linii Václava Klause
Podobných výroků kopírujících prokremelskou linii bylo víc, čímž Turek vyvažuje z pohledu klausovců „nedůstojné“ a „protektorátní“ Macinkovy excesy, jako je ministrovo předvolání ruské velvyslankyně Ponomarenkové, aby jí sdělil stanovisko EU k útoku v Lipsku. Současně to vyvolává otazníky, kdo u Motoristů určuje směr zahraniční politiky, když jejich volební lídr a předseda akcentují něco jiného.
Babiš se tváří, že za výroky Motoristů a SPD není odpovědný a nebude je komentovat. To je hluboké nepochopení jeho role. Je odpovědný nejen za členy vlády, ale i za všechny koaliční poslance v čele s proruskými extremisty Rajchlem a Majerovou. To je také odpověď na otázku, zda je či není slabým premiérem.
Silný premiér se neprojevuje jen tím, že programově válcuje menší vládní partnery, kteří si to nechají líbit, protože by jinak skončili. Ale také tím, že dokáže korigovat jejich excesy zhoršující obraz země u západních spojenců. Třeba ve vztahu s naším obchodně nejvýznamnějším partnerem Německem. V zájmu udržení jakešovského klidu na práci to nedělá.
