AfD zažila historický triumf. Teď musí hrát podle pravidel, která nesnáší
Klíčové zemské volby v Sasku-Anhaltsku s výsledkem přes 40 procent dle očekávání vyhrála extrémně-pravicová AfD. Skládání vlády však bude pro jejího lídra Ulricha Siegmunda obtížné. A to i přes to, že druhou CDU ve dvoumilionové zemi srazila zcela na kolena a bezprostředně po uzavření volebních místností dělá vše pro to, aby ji rozdělila.
Rekordní účast
I když se to na první poslech může zdát jako klasické politické klišé, v případě Saska-Anhaltska to z mnoha důvodů skutečně platí. Volby, na které mířily zraky celé Evropy, vyhrál především princip demokratického hlasování samotný. Volební účast se vyšplhala k 80 procentům. To se v této spolkové zemi ještě nikdy nestalo. Nový zemský sněm tak bude přímo reprezentovat vůli mnohem více lidí, než tomu bylo kdykoliv v minulosti.
Není žádných pochyb o tom, že zřetelným a jednoznačným vítězem voleb je AfD. Strana, která je v zemi kvůli vazbám svých členů na neonacistické kruhy vedená úřady jako extrémistická, dokázala vysoce profesionální kampaní oslovit bezmála 45 procent voličů. Vyhrála drtivě ve všech venkovských oblastech. A co bylo pro její úspěch klíčové – jako svou naději si ji vybralo 170 000 těch, kdo ve volbách před pěti lety hlasovat vůbec nepřišli. Z vyšší volební účasti tak profitovala zejména ona. Těžiště jejího úspěchu leží mezi mladší a střední generací, dominantně pak muži, což může být překvapivé zejména pro ty, kdo připisují její růst hlavně stýskání si po starých dobrých časech strávených v NDR. Motocykl Simson je dnes symbolem ne nutně komunismu, ale principu, že východní Němci nemusí být dál ponižováni svými bohatšími a úspěšnějšími sourozenci – těmi ze západního Německa.
Levice se zmobilizovala, propadák u CDU
Špatně si ale nevedly ani levicové strany, které na „boji proti fašismu“ postavily svou propagaci. Vyzvaly své voliče k taktickému hlasování, aby tak zajistily, že se jich do nového sněmu dostane co nejvíc, a tím tak společně sníží šanci AfD na jeho ovládnutí. Die Linke, sociální demokraté i Zelení ve sněmu budou – posledně jmenovaní navíc získali v této zemi nejvíc hlasů v historii. Mobilizovat se jim podařilo hlavně ve větších městech, v centrálních okrscích města Halle dokonce dominanci AfD zdárně napadli.
Naopak zdrcující porážkou hlasování skončilo pro křesťanské demokraty. Průzkumy jim přisuzovaly výsledky nad 20 procent, nakonec nedosáhli ani této hranice. Strana si hned o volební noci začala lízat rány. A jak je u ní v posledních měsících zvykem, začala prát veřejně své špinavé prádlo. Zatímco nejvýše postavení straníci se vyjadřují opatrně, aby odvedli pozornost od toho, že za výsledkem stojí extrémně nízká popularita německého kancléře Merze, mládežnická organizace v Sasku-Anhaltsku už vyzvala volebního lídra Svena Schulzeho k rezignaci. Ve straně ale panuje napětí i kvůli tomu, že se čistě teoreticky může stát, že hned několik zvolených poslanců klub své strany opustí.
Celonárodní rozměr se z těchto voleb nedá zcela odmazat. Celoněmecká vládní koalice CDU a SPD na podzim chystá v parlamentu schvalovat balík různých reforem, od kterých si slibuje, že náladu ve společnosti zklidní. Sociální demokraté v Sasku-Anhaltsku se holedbají tím, že se svým volebním výsledkem zůstali prakticky na svém, a nemají tedy důvod celostátní vedení měnit. To, že se taková věc řeší, ale znovu obrací pozornost směrem k CDU a Friedrichu Merzovi.
Wagenknechtová o vlásek
První volební predikce dávaly naději na křesla v sasko-anhaltském sněmu i levicově-populistické straně Sahry Wagenknecht. I to mnohé překvapilo, strana se v preferencích propadala, a navíc se dva dny před volbami rozpadla její organizace v Durynsku, kde je dlouhodobě silnější. Infarktová situace během sčítání ale pro BSW ale nakonec skončila dobře: pětiprocentní hranici těsně překročila, a ostatní tak i jí budou muset během povolebního vyjednávání poslouchat též.
Špatnou zprávou pro celé Sasko-Anhaltsko je to, že žádný z politických táborů nebude mít k dispozici jasnou a nezpochybnitelnou většinu. To by povolební stabilitě pomohlo. AfD a BSW spolu budou moct uzavřít koalici, problémem ale je, že si každá ze stran představuje vládnutí úplně jinak. AfD chce v ideálním případě vést zemi sama, její lídr Siegmund stranu Sahry Wagenknecht, která navíc zapříčinila politickou krizi v Durynsku, pokládá za nedůvěryhodnou. BSW pak nechce volit za zemského premiéra ani Schulzeho, ani Siegmunda, preferuje nestranického kandidáta, na kterém se s nejsilnější stranou dohodne. Teprve teď se tak rozběhnou kola velmi tvrdých vyjednávání. A ani po několika dnech nemusí být dohoda jasná.
Vítěz má dvě těžké cesty
Ještě menší šance na úspěch pak má velmi široká koalice vedená CDU. Ta by musela oslovit i postkomunistickou Die Linke, což se křesťanským demokratům dvakrát nezamlouvá. Externí podporu by od strany získala, nad skutečným programovým prohlášením tak ideově rozdílných partnerů ale bdí stín pochybností. Všem je jasné, že pojítkem takové koalice by bylo pouze, že pozvala ke stolu všechny kromě AfD. A kritici takového postupu opakují, že to je pro vládnutí v krizi zoufale málo.
Špičky dosud vládní CDU ale koalici s AfD zatvrzele odmítají. Spolu s tím a výzvami k rezignaci kandidáta Schulzeho se ale někteří čelní politici AfD snaží jednotu křesťanských demokratů narušit. Předseda strany Tino Chrupalla v povolební diskuzi řekl, že se s některými politiky z CDU už baví. Celostátní vedení strany ale dál drží proti AfD tzv. protipožární zeď.
Sasko-Anhaltsko je pro tradiční strany posledním velkým varováním. Nepřítele číslo jedna, AfD, tato země přivedla k moci nebo minimálně na pokraj jejího převzetí. Ať už vyjednávání dopadnou jakkoliv, „modří“ můžou být nadmíru spokojení. Můžou právem věřit, že se jim lepších výsledků bude dostávat i v dalších regionech, a to nejen na východě. Čeká na ně ale výzva, kterou ještě nikdy nikde řešit nemuseli: ve vyjednávání zahrát partii podle pravidel, která ze srdce nenávidí.
