Rozpočtová magie Aleny Schillerové: Z pohádkových úspor vykouzlila jen obří dluh a prázdnou kasu
Je neuvěřitelné, jak i seriózní média opakovaně skáčou na špek PR politrukům hnutí ANO. Vynecháme-li Průhonický zlověstník, skrytý pod hlavičkou Noviny hnutí ANO, a jim podobná média, daly se srpnové headliny a perexy mainstreamových médií shrnout do následujícího obsahu: „Vláda chystá dluh, který se snaží před voliči co nejdéle a co nejvíc utajit, případně se tvářit, že jej zase brzy vyrovná… Voliči Andreje Babiše chtějí, aby plnil volební sliby, ale zároveň je jim lhostejné velké zadlužování…“
Každý, kdo nemá hlavu jen proto, aby mu nepršelo do krku, si byl jist, že na uvedená tvrzení lze vsadit majlant, ale před sekerou, kterou zaťala do futra budoucnosti země Alena Schillerová, by bledla závistí i Marie Antoinetta, archetyp okázalého přepychu, marnotratnosti, života nad poměry a nakládání se státní kasou jako s vlastní šrajtoflí.
Ke skandálnímu, historicky druhému nejvyššímu deficitu země bylo řečeno snad již vše, včetně komentáře Panoptika z 1. září 2026 k nesplněným slibům vládní koalice, které vyvanuly jak pšouk. Přesto stojí nehorázné hazardování s budoucností několika příštích generací za pozornost pod jiným úhlem pohledu.
Babišovy sliby, že vláda chystá schodek hluboce pod hranicí 400 miliard, vzaly za své už ve chvíli, kdy vláda zrušila rozpočtová pravidla, aby se mohla urvat ze řetězu. Finální schodek 389 mld. činí ze slibované vzdálenosti „hluboko pod hranicí 400 mld.“ upocených 11 mld., které jsou „obří“ asi jako popis délky rybářova úlovku u výčepu či narcisovy „chlouby“ na baru.
Slova mistryně v zadlužování Aleny Schillerové: „Díky masivním investicím do dlouhodobého ekonomického růstu, důslednému plnění hospodářské strategie a úsporám v provozu státu dosáhneme postupného snižování deficitu,“ by měla být tesána do (náhrobního) kamene naší ekonomiky.
Na základě dosavadních zkušeností z let vlády hnutí ANO stačí velkohubé prohlášení přeložit: „Díky masivním dluhům, z nich vyplývajícímu dlouhodobému rozvratu ekonomiky, chaosu mikromanažerství Andreje Babiše, rozhazování provozních nákladů státu a astronomickým nákladům na obsluhu dluhu dokážeme přes dluhovou krizi způsobit i státní bankrot.“
Zanechme však persifláží v případě něčeho, co samou podstatou není k smíchu ani v nejmenším. Na současném stavu jsou bez ohledu na čísla nejděsivější dvě otázky, na něž společnost nezná či marně hledá odpověď. Tou první je faktor, že většina i k rozpočtu kritické společnosti nechápe rozdíl mezi pojmy „dluh“ a „deficit“ a jejich dopady. Záhadou, hodnou hradu v Karpatech, je pak otázka, kam se poděly a podějí horentní sumy deficitu financí na rok 2027, víme-li, že z předvolebních slibů „hory, doly, černý les“ (viz Panoptikum 1. 9. 2026) nezbývá ke splnění ani zbla.
K odhalení záhady Babišova hlavolamu nám poslouží aktuální čísla, z nichž musíme především oddělit schodek rozpočtu od státního dluhu, protože oba pojmy rozhodně nejsou totéž. Pokud vláda pracuje s návrhem rozpočtu na rok 2027 s příjmy cca 2,189 bilionu Kč a výdaji cca 2,578 bilionu Kč, výsledkem je schodek 389 mld. Kč, což je o 79 mld. Kč vyšší schodek než schválený rozpočet na rok 2026 s deficitem 310 mld. Kč. Zmíněných 389 mld. je druhý nejvyšší schodek v historii země, přesto není celým státním dluhem. Je pouze novým dluhem, který bude nutné v roce 2027 ufinancovat (obsluhovat), pokud se rozpočet nezmění k lepšímu (sic!), a současný státní dluh se k němu přičte navíc. Státní dluh je tak kumulací předchozích deficitů a souvisejících operací, především úroků z půjček, jimiž bude stát deficit a kumulaci dluhů splácet.
Pro přesné číslo státního dluhu k 31. 12. 2027 bychom tedy potřebovali znát aktuální strategii a koncepci financování státního dluhu, nikoliv k němu jen přičíst 389 mld. Protože ale strategickou koncepcí vlády je možná tak antikoncepce, víme o stavu státního dluhu za rok 2027 totéž co Alena Schillerová, tedy „kulový s mašlí“. Co ale víme bezpečně, vzhledem ke kreditu vlády na světových finančních trzích, je fakt, že na „postupné snižování deficitu“ je schopna si půjčit s úrokem cca 6 %, takže její cíl „dosáhneme postupného snižování deficitu“ se jeví jako naprostá kravina.
Je tu však i ona druhá kardinální otázka. Kam se poděly z rozpočtu a později podějí i z kasy desítky mld. schodku nad rámec mandatorních výdajů? Mimo jiné 21 mld. Kč ze sníženého rozpočtu ministerstva obrany či miliardy z ušetřených úhrad zrušeným úřadům, ústavům a neziskovkám, to vše při cca dvouprocentním ekonomickém růstu. Odpověď je méně těžká, než by se zdálo, a fraška „jak Kašpárek a Škrhola hledali miliardy na snížení deficitu“ slibuje veselý konec. Jen namátkou prolétněme některé položky se společným jmenovatelem „zvýšení“:
- platy státních zaměstnanců
- minimální mzda
- podpora v nezaměstnanosti
- rodičovský příspěvek
- slevy na jízdném
- financování veřejnoprávních médií
A na konci účtu je sumička cca 42 mld. Kč jako prd.
Zbývá přičíst 7,5 mld. Kč, které budeme kvůli Babišůvu střetu zájmů v minulém volebním období vracet EU za neprávem vyplacené dotace v období 2017–2020, plus 113 mil. Kč, které se z Agrofertu – zatím marně – pokouší vymáhat MPO.
Než se podíváme na čísla letošní, není bez zajímavosti seznámit se s výsledkem „má dáti/dal“ holdingu Agrofert za poslední uzavřené účetní období, tedy rok 2025:
- konsolidovaný zisk po zdanění 2,2 mld. Kč
- přijaté dotace celkem 1,73 mld. Kč
- z uvedeného vyplývá, že přijaté dotace činí 79 % zisku
Krásná práce, ale nejsme na konci. V květnu 2026 vyplatil SZIF Agrofertu 204,7 mil. Kč evropských dotací. Od téhož května 2026 je situace kolem Babišova střetu zájmů znovu předmětem kontroly Evropské komise a Brusel českou vládu upozornil, že dokud nebude přesvědčivě vyřešen střet zájmů, odmítá platby Agrofertu proplácet. V červenci bylo kvůli věci zahájeno vyšetřování EPPO, které podle Reuters prověřuje současné i historické dotace, přičemž jedním z předmětů šetření je období 2017–2021 a cca 300 mil. eur dotací poskytnutých Agrofertu v době předchozího působení Babiše ve funkci premiéra.
Podle pondělní zprávy potvrdila EK, že žádá ukončení dalších výplat až do vyšetření podezření Babišova současného střetu zájmů. Vzhledem k rozhodnutí EU v minulém vládním angažmá Andreje Babiše a „bezpečnému“ uložení Agrofertu do svěřeneckých fondů není pochyb, jak skončí aktuální šetření. Přesto SZIF v roce 2026 na základě analýz Babišova týmu právníků rozhodl, že Agrofert může znovu čerpat dříve pozastavené zemědělské dotace.
Poznámka na závěr: V lednu 2026 vláda změnila nastavení zemědělských dotací tím, že zvýšila částku na některé dotační programy až o 800 mil. Kč, přičemž alokace jen programu „Podpora zpracování zemědělských produktů“, z nějž může Agrofert profitovat, činí 250 mil. Kč.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
