Dovolená v Abú Dhabí: Sokol pronáší mrtvolu do letadla, dcera je sjetá ománskou drogou
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Po čtrnácti letech života v Abú Dhabí už člověk potřebuje návštěvu, aby se podíval, za čím sem ostatní vlastně jezdí. Z Britské Kolumbie v Kanadě přilétá moje dcera Brittany, a tak na pár dní odkládám běžný život a začínám obdivovat atrakce. Máme za sebou i pět společných let v Saúdské Arábii, takže náš práh úžasu se posouvá někam mezi velblouda na korbě a kabelku za cenu garsonky.
Brittany se mě ptá, co je typicky emirátského, přestože už tu několikrát byla. Po čtrnácti letech mám konečně příležitost předat dítěti něco ze svých zkušeností. „Smradlavé taxíky a khali wali (who cares),“ poučuju ji. Na první potřebuješ silný žaludek, na druhé časem přecházíš úplně přirozeně. Něco nefunguje? Khali wali. Nikdo nepřijíždí? Khali wali. Taxík smrdí? Otevři okýnko. Venku je čtyřicet, tak ho zase zavři. Khali wali.
Začínáme v SeaWorldu. Ryby na kolotočích. Všechno plave, jezdí, bliká a má to takovou klimatizaci, že si tu i tučňák může stěžovat na průvan. Z arktické části prchám. Tvrdím, že je tam minus deset. Brittany říká, že osm nad nulou. Pro ženu, která žije v Abú Dhabí a nemá na sobě vyteplené sorelky a kuklu, je to naprosto zbytečné slovíčkaření.
Venku Perský záliv, uvnitř další moře, tentokrát se vstupným. Připadá mi to jako naprosto přirozené využití pouště.
Pak teamLab. Světla, barvy, nekonečno. Brittany se kochá, já myslím na účet za elektriku. To je teprve zážitek přesahující hranice lidské představivosti.
Saadiyat Beach nabízí moře, písek a lehce omšelý luxus. Takový ten, který už žije hlavně ze vzpomínek na svoje nejlepší večírky, ale pořád si účtuje, jako by zrovna přijížděla Beyoncé. Ovšem před devátou je sleva. A kdo nemá rád slevu. Obě nesnášíme horko, venku je pořád čtyřicet, ale zlevněný úpal má zkrátka svoje kouzlo.
Souk na mě působí jako vietnamská tržnice navoněná oudem. Brittany je stručnější: „A bunch of crap and dust catchers.“ Hromada krámů a lapačů prachu. Tím máme kulturní dědictví vyřízené a pro suvenýry jdeme do hypermarketu Lulu.
Tam si dcera kupuje sušené velbloudí mléko, velbloudí čokoládu, arabskou kávu, kardamom a čaj karak. Ten je sice indického původu, ale tady už je prakticky členem rodiny. Dále šafrán, z jakéhosi důvodu esenci s vůní birjání a sušenky maamoul, které jí nechutnají. Některé suvenýry si zřejmě kupujeme, abychom si doma dovolenou příliš neidealizovali.
Vrcholem je Labubu z dubajské čokolády. Dvě věci, kterým nerozumím ani jednotlivě, se tu spojují do jednoho výrobku.
Obrovskou radost má dcera z Chips Oman a Mountain Dew. Brambůrky jsou ikonické, limonádě říkáme ománská droga.
Nejlepší je ovšem sokolí nemocnice. Tu doporučuju každému. Konečně atrakce, kde se něco skutečně děje, a navíc někomu jinému.
Ukazují nám tři druhy sokolů: peregrine, saker a gyr. Sedí úplně klidně v kožených čepičkách, protože nic nevidí. Napadá mě, jaké možnosti podobné opatření nabízí při rodinných výletech.
Mají tam nemocnici, salon a opravnu per (ano, používá se k tomu párátko a vteřinové lepidlo). Dravci mají hotel i prostor na proletění. Kompletní servis. Sokol přijíždí trochu pocuchaný a odjíždí jako nový. Vot těchnika!
Náš průvodce Hassan vypráví, že sokoli na jaře a v létě pelichají. Přitom se dívá na jednoho plešatého Holanďana a poznamenává, že tady pán to asi zná. Holanďan se tváří, že Hassan právě výrazně přeceňuje mezinárodní dosah svého humoru.
Jednoho sokola mi dávají podržet a dalšímu v narkóze stříhají drápy. Leží tam, kolem něj zdravotnický personál a absolutní soustředění. Dívám se na něj s upřímnou závistí. Na mojí pedikúře se ode mě pořád ještě očekává, že budu vzhůru a povedu konverzaci.
Sokolí čepičky mají nahoře takovou anténku. Vypadá to, že pták přijímá pokyny přímo z řídicí věže, ale žádná elektronika v tom není. Tu si ostatně nosí jinde: čip mají pod kůží na hrudi.
Sokoli mají vlastní cestovní pasy. A mohou cestovat letadlem, dokonce i v první třídě. Představte si, že si konečně připlácíte za pohodlí a vedle vás sedí pták v kožené čepici. Vy řešíte dvě kila navíc v kufru, on má pas, zobák a člověka, který za něj všechno vyřizuje.
S Brittany nás to po společných pěti letech v Saúdské Arábii vlastně ani nepřekvapuje. Takový místní folklor. Někde mají kroje, tady má dravec lepší letenku než vy.
Brittany v Dauhá přesedá na zaoceánský let do Seattlu. Voda stojí patnáct dolarů, všude kabelky Chanel a u vstupu do první třídy překáží sokol. Ze zobáku mu visí syrová křepelka. Majitel ho trochu přistříkne Chanelem.
Brittany otevírá Chips Oman a upíjí ománskou drogu — Mountain Dew. Sokol má první třídu a mrtvolu, dcera brambůrky a zelenou limonádu.
Have a safe flight!
