Emirátský skandál v 1.B: Zničila jsem předraženou pistáciovou mafii bez jediného dirhamu!

Jenže zkuste učit prvňáky bez motivace. To není výuka, to je pokus o přežití v aréně s třiceti rozjetými opičkami — a podotýkám, že naše škola je haram chudá, takže na asistentku můžu rovnou zapomenout, všechno táhnu sama. A situaci mi vůbec neulehčují kolegyně. Vedlejší učitelky totiž na děti vytáhly těžký kalibr: podplácejí žáky ikonickou Dubai Chocolate. Všude lítá pistáciový krém, kunafa, děti jsou v nejsilnějším cukrovém rauši své existence a kolegyně si uznale pokyvují, jak krásně jim ta pozitivní motivace funguje.

Já jsem tam stála jako chudá příbuzná s nulovým rozpočtem a lehkým učitelským zoufalstvím. Tak jsem sedla na Instagram, promyslela sociální inženýrství sedmiletých dětí a vytvořila systém odměn z absolutní nuly. A víte co? Ta moje sociální chudoba nakonec vyhrála na celé čáře!

Hitem sezóny se stal „Žádný obyčejný záchod, ale Field Trip na jachtu, wallahi!“ V běžný den je odchod na toaletu přísně hlídaná vojenská operace. Ale za odměnu? Hajzlová exkurze! Dítě dostane VIP kartičku na krk a já slavnostně zvolám přes celou třídu: „Yallah habibi, VIP toilet ticket for you, go quick, wallah!“ Dítě ví, že tam může aspoň 10 minut vegetovat, protože Toilet Miss o něm ví — ano, jsem s ní domluvená, ona si aspoň pokecá a dítě odchází s takovým výrazem, jako by dostalo klíče od prezidentského apartmá v Burj Al Arab.

Lekce arabské asertivity aneb Co dělat, když vám indický nájemník změní byt na vývařovnu rybího kari

Blondýna v Arábii

Absolutní šílenství ale způsobily další absurdní ceny, které mě stály přesně nula dirhamů:

• „Interpretativní tanec na cajdák Head, Shoulders, Knees and Toes“ – Dítě vystoupí před tabuli a za absolutního ticha celého publika předvede sólové, silně emotivní taneční vystoupení za doprovodu infantilní písně z Youtube. Žádné obyčejné ukazování na kolena a ramena — tohle je čisté umění, drama, divadelní monolog tělem! Zbytek třídy ho sleduje s posvátnou úctou jako v Národním divadle... a tiše závidí.
• „Dáchnout si na lavici na 10 minut“ – Oficiální ministerské povolení složit hlavu do zkřížených rukou a regulérně „spát“. Dítě leží, dělá, že chrápe, a zbytek třídy kolem něj chodí po špičkách s posvátným respektem: „Quiet habibi, he sleeping, very busy day!“
• „Napsat na tabuli špatné datum“ – Dítě získá posvátné právo přepsat ranní datum na cokoliv. Takže místo pondělí máme najednou na tabuli napsáno „Pátek 35. prosince 2099“. A já musím celý den předstírat, že je to naprosto v pořádku: „Yes, my friend, today is 2099, very good handwriting!“
• „Vysvětlit učivo a imitovat učitelku“ – Dítě si stoupne k tabuli a nahrazuje mě: „Dnes budeme učit popičítat, okaaaay, jedna a dva, čtyřii... okaaay, výborně, excelent! Ticho Nasredine, ticho tubide. PŠŠŠŠT!“ Já mezitím sedím v lavici a bavím se.
• „Nosit učitelskou vysílačku / walkie-talkie“ – Půjčím dítěti na deset minut nefunkční plastovou vysílačku na opasek. Dítě pak obchází lavice, drží si ruku u ucha a vážně hlásí do prázdna: „Control, control, table three talking too much, haram, over!“
• „Udělit někomu 5 Dojo Points“ – Děti většinou dají body samy sobě. Cena za 50 bodů je změnit si ikonu a při dosažení 100 bodů všichni o všechny body přijdou. Geniální koloběh inflace.
• „Zařvat si z plných plic a dupnout na podlahu“ – Jednorázový výbuch nahromaděné energie, po kterém nastane absolutní ticho.
• „Bezostyšně žalovat“ – Legální možnost mi do ucha pošeptat, jak jim Ahmed udělal tohle (vypláznul jazyk) a jak (hrůza hrůzoucí) Ali řekl, že on má nerad Fatimu. Fatima pak plakat a říct, že Ali má nepěkný penál. Potlačuji smích a říkám ahaaaa, no teda, to snad není možné, na Aliho si posvítíme, že?
• „Hodit pravítko na podlahu bez trestu“ – Normálně za to zabíjím očima, ale jako VIP kupon? Dítě s obrovským dramatem pustí plastové pravítko na dlažbu, ozve se příšerná rána a zbytek třídy jen závistivě vzdychá: „Mafi mushkila, Miss said okay!“
• „Udělat z Lega pistoli“ – Kvůli válce a přísným školním pravidlům je taková činnost absolutně zakázaná, ale jako exkluzivní odměna? No nevím, ale funguje to magicky.
• „Nosit učitelské ukazovátko jako meč“ – Dítě s ním pět minut obchází třídu jako strážce trůnů a tváří se, že když někdo promluví, tak ho tím dřevěným klackem probodne.
• „Sundat si boty na 10 minut“ – V zemi, kde všichni nosí povinnou uniformu a černé boty, je chodit po dlaždicích v ponožkách definicí čisté anarchie: „Teacher, look, no shoes, very nice, same like at home!“ Extrémní cena – sundat si i ponožky.
• „Sedět na stolku na 10 minut“ – Instantní rebelie v mezích školního řádu.
• „Sedět na mém učitelském křesle“ – Když si žák sedne do mého velkého otočného křesla, získá takové ego, že musím dávat pozor, aby mi nezačal škrtat známky.
• „Smazat tabuli“ – Proč je smytí fixy houbou považováno za vrchol lidského úspěchu, to je záhada, kterou dětská psychologie nikdy nevysvětlí.

Svatým grálem celého týdne je ale karta „Field trip k vedlejší učitelce“.

Jebem tvoju majku! Proč se učitelé v Abú Dhabí učí balkánské kletby namísto pedagogiky

Blondýna v Arábii

Dítě vyrazí na chodbu s cedulí na krku, kde stojí tiskacími písmeny: DEJ MI PLACÁKA, JSEM SUPERSTAR. (V závorce pro mě jako učitelku k tomu patří interní heslo: Neser se s ním, prostě to vyhraj!) Dítě kráčí po chodbě, vedlejší učitelka (ta s tou drahou čokoládou) musí přerušit výklad, povzdechnout si, dát mému prvňákovi high-five a špitnout: „Good job, habibi.“ Dítě se do třídy vrátí tak nafouknuté, že projde dveřmi jen bokem.

Kolegyně utrácejí majlant za pistáciové čokolády, řeší, proč jsou jejich děti hyperaktivní a ony zralé na psychiatra, zatímco moje třída poslouchá na slovo. Stačí jim vidina toho, že si za odměnu budou moct hodit hluboký tancovací monolog Head, Shoulders, Knees and Toes, napsat na tabuli rok 2099 nebo jít královsky hangoutovat na hajzl na VIP propustku.

Pedagogický zázrak totiž nespočívá v tom, kolik dirhamů utratíte za sladkosti. Spočívá v tom, že z úplně obyčejných blbostí uděláte tu nejexkluzivnější výsadu na světě.

„Yes, my friend, maximum luxury, wallah!“