Německo v pasti blbé nálady: Merz bojuje s vlastní stranou, AfD těží z frustrace voličů a vyhlíží úspěch
Německou politiku ochromila „blbá nálada“. AfD se v preferencích stran drží na prvním místě, zatímco obliba kancléře Friedricha Merze spadla na minimum. Jeho křesťanští demokraté právě v těchto dnech vládních prázdnin rozhodují o tom, jestli budou schopni získat ztracenou důvěru zpět.
Podle posledního průzkumu ARD ze začátku srpna je s prací kancléře Merze spokojeno pouhých 14 procent respondentů. To je historické minimum, takhle špatná čísla neměl ani Merzův předchůdce Olaf Scholz. Ten přitom vedl ideově nekoherentní vládu sociálních demokratů, Zelených a liberální FDP. Ta si u veřejnosti škodila vnitřními hádkami a k její oblibě rozhodně nepřispěla ani nutnost řešení krizových situací vyplývajících z covidového šoku a začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu.
Merz, ač protřelý politický praktik, přitom před loňskými parlamentními volbami slíbil pravicové reformy i razantnější přístup k migraci. Tedy to, čeho se tradičním voličům CDU dříve nedostávalo od Angely Merkelové a už vůbec ne od levicí vedené vlády. Ani po více než roce v úřadu však žádné dobře prodejné výsledky viditelné nejsou. Na opatření ve zdravotnictví, sociální oblasti nebo důchodech se čeká. Nálada se nezlepšuje: AfD v celostátních sondážích atakuje hranici třiceti procent a vyhlíží úspěch v podzimních regionálních volbách.
Eroze důvěry v Merzovo vedení se rychle přetavila ve vnitřní pnutí uvnitř CDU. Nespokojenost se naplno projevila v červenci, těsně poté, co se funkce předsedy poslanecké frakce vzdal konzervativec Jens Spahn kvůli své aféře s náhradním mateřstvím. Ve straně platil za Merzova silného spojence. Letní diskuze na úrovni stranického vedení i poslaneckého klubu daly volný průchod emocím. Merz si na nich vyslechl označení jako „slon v porcelánu“ nebo výtky o tom, že pokud vůbec měl někdy zázračný plán na to, jak vzbuzovat v lidech důvěru, zatím se mu to nedaří.
Letní puč ve straně se však nekonal. Znalci zákulisních her vědí, že právě prázdniny pro takovou vzpouru nejsou vhodná chvíle. Merz se totiž celkem logicky pustil do záchranného plánu, který má několik časově oddělených fází. To je chytrá strategie: své nejradikálnější odpůrce nejenže udržuje v napětí, co přijde dál, ale taky čerpá z pocitu některých spolustraníků, že má v rukávu pořád esa, která může kdykoli vytáhnout.
Pro zemi nutné reformy jsou jedním z nich. Zdravotnická reforma již byla představena počátkem léta, nezdá se však, že by nějak zásadně přispěla k oblibě kabinetu. V plánu jsou ale také nové daňové návrhy, změna důchodového systému nebo bezpečnostní novela, která rozšiřuje pravomoci zpravodajských služeb. Merz se tak proti populismu snaží bojovat tím, co je dle něj nejlepší na tradiční, uvážlivé politice. Otázkou ale je, jestli má v dnešní době politický kompromis pro voliče nutně jen kladné znaménko, nebo už je v Německu prostě moc těch, kdo čekat nevydrží.
Další variantou, se kterou si Merz po celé léto pohrává, je snaha přejít do ofenzívy díky revizi vládnutí. To má podobu výměny ministrů tam, kde kancléř vidí slabá místa. Původní záměr byl jasný: působit razantně a akceschopně. Především chaotickou výměnou ministra dopravy si ale rozezlil jiné vlivné stranické kruhy. A z výhody se tak aspoň načas stala další zpackaná epizoda. I tady ale kancléř doufá v to, že mu spolustraníci prostě počkají: je tajemný jako hrad v Karpatech, když se má vyjádřit k tomu, jestli další vládní rošáda přijde. Pokud ano, jeho odpůrci jí nechtějí bránit.
Konflikt se odkládá také kvůli podzimním volbám. I ti nejprohnanější odpůrci stávajícího kancléře uznávají, že je spravedlivé, aby do Merzova osudu promluvilo i něco hmatatelného, třeba volební výsledek. Preference zatím pořád neukazují, že by CDU mohla vítězné „modré vlně“ AfD v Sasku-Anhaltsku nebo Meklenbursku-Předním Pomořansku jakkoliv vzdorovat. Na vítězství nevěří nikdo, otázkou pouze zůstává, jak moc silná bude porážka. Naopak jistým průšvihem by byla ztráta pozice starosty Berlína. V tom jsou sice tradičně silné levicové strany, CDU ale vždycky dokázala profitovat z toho, že se „vybily“ mezi sebou. Přesně z toho stejného důvodu může letos i v hlavním městě uspět AfD, ba dokonce aspirovat na vítězství. Koalici sice nemá s kým složit a na radnici skončí v opozici, těsné odstupy mezi jednotlivými stranami ale můžou přinést hned počátkem září ve volbách nejedno překvapení.
Merz, třebaže tak trochu elitářský bankéř s pověstí člověka s chabými vyjednávacími schopnostmi, však není v politice první den. Naopak, když je řeč o vnitrostranických konfliktech, ví o nich sám poměrně dost. Byl jednou z hlavních obětí čistek Angely Merkelové, se kterou se dlouhodobě nenávidí. Ostatně někdejší kancléřka se vloni na jaře přišla přímo do budovy parlamentu u příležitosti volby nového kancléře Merzovi osobně vysmát, protože správně tušila, že hlasováním napoprvé neprojde.
A i když se historie neptá – prostě ví, že Merz nakonec hlasováním prošel –, jeho pozice uvnitř CDU je mimořádně slabá. Do opozice se proti němu postupně staví premiéři z východních regionů. Oni totiž pociťují sílu AfD na vlastní kůži, ještě mnohem razantněji než jejich západoněmečtí kolegové. Saský premiér pak jako součást rétorického boje proti berlínskému vedení opakovaně používá věty o tom, že by strana měla s AfD mluvit. O tom ale kancléř, ať je jakýkoliv, nechce ani slyšet a oficiální stranická linie spolupráci s proruskými extremisty dál zapovídá.
Není to ale tak, že by si proti sobě Merz poštval úplně všechny regiony. Naopak je pro něj v této neklidné době velkou výhodou, že má na své straně předsedu bratrské bavorské CSU Markuse Södera. Ten je politickou značkou sám o sobě. Ale především – v politice už taky leccos zažil a moc dobře si uvědomuje, že pnutí mezi CDU a CSU v minulosti budoucnost kancléřů ohrožovalo také. Podpora bavorského ministerského předsedy je cenná.
A to i přesto, že se už mluví o potenciálním nástupci. Tím by neměl být Söder, ale předseda vlády v Severním Porýní-Vestfálsku Hendrik Wüst. Patří spíše k mladší generaci, avšak schází mu parlamentní zkušenost. Nespokojenci jeho jméno zmiňují opatrně, v této fázi je spíše takovým mediálním předvýběrem. Ani v CDU totiž dobří kancléři nebo předsedové nerostou na stromech. A tak by i případné Wüstovo angažmá bylo navýsost riskantní.
Je tak několik faktorů, které rozhodnou o tom, jestli bude Friedrich Merz německým kancléřem ještě ke konci letošního roku. Pozitivní efekt přijatých reforem se může táhnout, to všichni dobře vědí. Něco tak obecného mu patrně vaz nezlomí. Jasná porážka v zářijových volbách už by problémem být mohla. Pokud v Sasku-Anhaltsku AfD získá tak silný výsledek, že bude moct vládnout sama bez koaličních partnerů, bude v očích mnohých na vině jako první právě CDU. Ve skutečnosti ale půjde o prohru celého německého politického establishmentu. Silnou ranou do týla by byl i neúspěch v Berlíně.
CDU je ale tradiční strana a vnitřní uspořádání mocenských poměrů bude tím, co nakonec rozhodne. Proti Merzovi stojí fanoušci koalice s AfD i mladí umírnění liberálové. Aby se současného kancléře zbavili, budou se muset shodnout na jeho nástupci poměrně jednoznačně. Německý systém „konstruktivního vyjádření nedůvěry“ v parlamentu totiž zapovídá jakékoliv mocenské experimenty typu pádu vlády Mirka Topolánka v České republice v roce 2009. Zatím opatrní odpůrci mumlající si pod vousy taky budou muset vystoupit s jasnou alternativou a plánem do budoucna. Je ale možné, že ho právě v těchto dnech spřádají. A podcenit se nedá ani „duch Angely Merkelové“. Bývalá kancléřka, která po Merzovi jde po velkou část jeho politického života, má v CDU pořád ještě své páky. Nakonec bude ale platit ono banální: Merz padne v případě, že se najde víc lidí, kterým se takový scénář bude hodit, než těch, kdo v něm uvidí nepřijatelný risk.
Helmut Kohl svého času čelil pokusu o vnitrostranický puč v létě roku 1989. Právě díky své bystrosti a dobré znalosti vnitrostranických mechanismů dokázal odpůrce srazit na kolena. Po dvou měsících od sjezdu, který ho znovu potvrdil nezpochybnitelným lídrem, padla Berlínská zeď. Bezprostředně poté si jeho vedení nikdo zpochybnit netroufl. Takový „hurá moment“ na Merze pravděpodobně nečeká. Bude tak muset dál hrát se svými pozemskými kartami.
