Polská pravice v troskách. Morawieckého rebelie hraje do karet Tuskovi
Je hodně důvodů, proč mnozí vkládají naděje do současného Polska. Příznivci euroatlantického spojenectví ho mají za zemi, která jde příkladem v dodržování bezpečnostních závazků. To pozitivně působí i na současného garanta evropské bezpečnosti, Spojené státy. Politici v postkomunistických zemích mu závidí, jak rychle dokáže stavět dálnice a modernizovat železnici. Zároveň je ale zemí hluboce politicky rozdělenou, zmítanou polarizujícími hádkami i konflikty, které se odehrávají na domácí i mezinárodní půdě.
Minulá krveprolití dnes
V posledních týdnech titulní stránky novin plnil spor se sousední Ukrajinou, a to zejména v důsledku oživení historických křivd. Ty v polské politice mají už dlouho své zvláštní místo. K národnímu konsensu patří odpor proti Rusku i pozitivní vztah k USA. Vedle toho ale dlouhodobě silní místní nacionalisté rádi přiživují protiněmecké nálady a příležitost vidí i v politizaci minulých krveprolití.
Konflikty slov vyhřeznou na povrch povětšině v momentech, kdy se stav ukrajinské fronty jeví jako víceméně stabilní. Ruská raketa, která dopadla v Lublinském vojvodství, může alespoň dočasně připomenout, že Varšavu a Kyjev navzdory historickým sporům spojuje bezprostřední bezpečnostní zájem.
Je to ale i vojenská pomoc Ukrajině, případně migrační tlak, které budí vášně v polské domácí politice. Po volbách v roce 2023 museli konzervativci z Práva a spravedlnosti (PiS) uvolnit místo navrátivšímu se Donaldu Tuskovi, zřetelně proevropskému politikovi. Ten po usednutí do funkce premiéra začal se starou mocí účtovat. PiS se mezitím v opozici začala radikalizovat, její extrémní křídlo začalo brojit proti ukrajinským migrantům ve snaze zabránit odlivu voličů k postfašistickým alternativám.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
