Historické bludy jako zbraň hromadného ničení aneb Poznejte populistu dřív, než zruší volby
Někdo by si mohl myslet, že rozpoznat diktátora je snadné, protože takové osobnosti jsou obvykle psychopati, tyrani, neustále hledají nepřátele a rozpoutávají války. Skutečnost je však daleko složitější a záludnější.
Myslím, že mnozí si všimli, že žádné Putinovo prohlášení se neobejde bez historických „faktů“ a odkazů. Do svých prohlášení zapojuje Petra I., Stalina, Lenina, Bohdana Chmelnického a mnoho dalších. Prakticky žádný jeho projev se neobejde bez zmínky o druhé světové válce, otevřeně lže a vymýšlí si historické skutečnosti, které se nikdy nestaly, a snaží se, aby těmto lžím uvěřila mladá generace Rusů, která se ve školách učí z nových učebnic dějepisu.
Vladimir Putin nejenže zdůvodňuje své válečné „zločiny“ historickou nespravedlností, ale doslova se snaží vrátit minulost. Putin upřímně věří, že rozpad SSSR byl největší historickou chybou, a ze všech sil se snaží tuto chybu napravit. Jak jste však pochopili, nejen Putin, ale i většina Rusů považuje Gorbačova za pekelného zrádce. Vzpomínám si, jak moji krajané po okupaci Krymu s hrdostí prohlašovali, že „historicky tato země patřila nám“. A na můj argument, že Krym historicky kdysi patřil i Turecku, jen začali křičet a obviňovali mě, že jsem zrádce, protože se neraduji z toho, že se Krym „vrátil do rodného přístavu“.
Tyrani zdůvodňují svůj terorismus vůči jiným státům historickou nespravedlností a ospravedlňují svá zvěrstva dokumenty z archivů, v tom lepším případě jsou tyto dokumenty pravé. Tyrani využívají minulost, protože v přítomnosti nedokážou najít argumenty, přece nemohou přímo prohlásit, že si chtějí udržet svou moc za každou cenu. Není náhodou, že se v Rusku říká, že okupanti napodobují hrdinské činy svých předků, kteří bojovali proti Německu. Putin si kvůli tomu dokonce jako cíl „speciální vojenské operace“ označil denacifikaci. Kdo by šel bojovat, kdyby se někomu řeklo, že se NATO přibližuje k ruským hranicím a že Ukrajina se odvážila zvolit západní kurz. Ale něco jiného je bojovat, aby se napodobil osud předků a bránila se země před nacisty. I když je to samozřejmě lež, v diktaturách se válčí z nenávisti, protože se někdo odvážil žít lépe než oni, a oni se ze všech sil snaží stáhnout ho s sebou ke dnu.
Kim ospravedlňuje své činy tím, že Korea kdysi byla sjednocená. Nyní je jeho cílem vrátit vše do původního stavu. Putin se také snaží být sjednotitelem území a chce napravit Gorbačovovu chybu, Hamas páchá terorismus, protože Izrael je historicky jejich území. Ze všech sil se snaží přimět lidi, aby si mysleli, že pouze napravují chyby druhých, a nechtějí, aby je obviňovali z vražd. Myslím, že mnozí viděli, jak propalestinští aktivisté strhávali fotografie unesených izraelských dětí a jak ruští úředníci obviňují vedení Ukrajiny z toho, že se nechce vzdát, protože kdyby se Ukrajina podle jejich chápání vzdala, nedošlo by k tisícům úmrtí mezi civilním obyvatelstvem. Proto když slyším, že politik ospravedlňuje svou politiku historickou spravedlností, považuji to za nebezpečný signál, protože historii, stejně jako náboženství může každý využít ve svůj prospěch.
Tak to dělá dokonce i Trump. Samozřejmě se do historie neponořuje tak hluboko jako jeho milovaný Vladimir Vladimirovič. Americký prezident však ospravedlňuje svou politiku chybami svých předchůdců. Obviňuje Bidena ze všech možných hříchů a prohlašuje, že pouze napravuje jeho chyby. I ze svých neúspěchů viní ty, kteří zemi vedli před ním, zatímco úspěchy jsou samozřejmě jeho vlastní.
A velkým omylem je myslet si, že v demokratických zemích nemohou být tyrani. Existují a skrývají se za maskou vlastního názoru, v takových případech je nutné věnovat pozornost rétorice a politickému kurzu. Demokratické postupy jim hrají do karet, vydávají prohlášení typu „pokud se vám to nelíbí, tak nevolte“, přičemž jsou to obyčejní populisté, kteří dávají nereálné sliby, že zastaví všechny války a postaví zemi na nohy. Mnozí je volí nejen proto, že věří jejich slibům, ale také proto, že jsou přesvědčeni, že pokud se jim něco nebude líbit, při příštích volbách budou volit někoho jiného. V tom spočívá druhá strana mince, neboť stejně jako diktátorům svobodné volby mohou pomoct dostat se k moci, mohou je volby o tuto moc připravit.
A co se stane, když diktátor nebude chtít opustit svůj post? Diktátoři se vždy budou všemi možnými způsoby snažit udržet si moc. Pokud se v demokratické zemi politik odmítá vzdát svého postu po porážce ve volbách, máte před sebou diktátora. A přesně tak se choval Trump. Po Bidenově vítězství ve volbách se Trump bránil až do posledního okamžiku a snažil se dokázat, že Biden vyhrál nečestně. Ale i přesto si Trumpa Američané zvolili za prezidenta. Diktátoři demokratických zemí sní o tom, že budou vládnout pouze na základě svých vlastních rozhodnutí, jak to dělá Putin nebo Kim, ale ne každému jsou takové výsady dopřány.
Diktátora lze také poznat podle toho, s kým přesně vede politiku, oni zpravidla spolupracují a nazývají to partnerstvím. Podívejte se, kdo jsou Putinovi hlavní partneři. Samozřejmě, mnozí se kvůli určitým okolnostem přestěhovali do Ruska k Janukovyčovi, ale přesto… Írán, Kuba, Severní Korea, Palestina, Africké země a na tomto seznamu byly až donedávna i Spojené státy. Myslím, že se zde mnozí zeptají: proč na tomto seznamu není Čína? Zaprvé proto, že Čína není partnerem Ruska, ale jeho pánem, zadruhé proto, že Čína vybudovala vzorovou diktaturu. Její politika není historicky odůvodněná, je na ní založena, a proto to není na první pohled patrné a je to vnímáno jako norma, ačkoli v otázkách Tchaj-wanu je moje paralela aktuální i pro Siho.
Pokud se tedy politik noří do minulosti, znamená to, že chce připravit budoucnost. A než na mě začnou historici házet kameny, řeknu, že historie je v politice důležitá proto, aby se neopakovaly chyby minulosti, a ne proto, aby se páchaly nové v současnosti.
