Motoristé sklouzávají k extremismu. Babiš by měl Macinku za útoky na Ústavní soud odvolat
Motoristé neunesli porážku u Ústavního soudu a vybíjejí si zlost na prezidentovi a soudcích. Pokud ovšem Petr Macinka zcela vážně hovoří o puči a násilné změně systému, je to nebezpečná a v civilizované zemi nepřijatelná hra s ohněm.
Ministr zahraničí Macinka si liboval, jak prezidenta přechytračil a vyšachoval ze summitu NATO, ale nakonec narazil. Vmanévroval Andreje Babiše do pokleslých válek s hlavou státu a složitě řešitelné situace. Odpovědnost za vyhrocování situace ve společnosti ovšem nese v první řadě sám jako premiér, nikoli šéf okrajové straničky.
Stínový premiér
Macinka tvrdý direkt Ústavního soudu nečekal. Nejprve dotlačil Babiše do několika odkladů rozhodnutí o složení delegace na summit a unášel se manévrem „velkoryse“ umožnit hlavě státu účast na Valném shromáždění OSN. To je ovšem úplně jiný příběh a bylo diletantské se domnívat, že se mění meritum sporu.
Pro současné poměry je signifikantní jiná věc. V reakcích vlády na předběžné opatření Ústavního soudu, který nařídil vládě s ohledem na ústavní zvyklosti zařadit prezidenta do české delegace na summit, nedominují názory předsedy vlády, ale ministra zahraničí, jehož jediným úkolem je zařídit akreditaci účastníků. Macinka má hlavní slovo a stažený Babiš jen z povzdálí statuje.
Premiér občas tvrdí, že nařídil svému ministrovi, aby zanechal konfrontace s Hradem, jenže Macinka si z toho nic nedělá. Dobře ví, že ho ochromený Babiš potřebuje ke krytí jeho vršících se problémů, a spolupráci s ním si jinak chválí. S tímto vědomím zaútočil na Ústavní soud.
Násilná změna systému?
Ministr v první reakci označil předběžné opatření soudu za „pokus o ústavní puč“. Lidé kolem prezidenta podle něj chtějí „násilně změnit právní situaci v Česku“ a prezident podáním kompetenční žaloby vyhlásil „válku vládě“.
„Svými kroky také nekonečně rozeštval českou společnost. To není úlohou prezidenta, ale spíše chování politického nájezdníka,“ tvrdí Macinka, který ujistil tenčící se řady příznivců, že „žádné zahlazování příkopů ani uklidnění nepřipadá v úvahu“.
Aby nedošlo k mýlce. Macinkovy reakce nebyly emotivní a hysterické. O tom svědčí následné interpelace ve sněmovně, kde se ministr odmítl omluvit za bezostyšné útoky na Ústavní soud a hlavu státu, naopak je ještě rozvinul.
„Bleskové rozhodnutí Ústavního soudu je svojí účelovostí a neskrývaným politickým aktivismem důkazem úpadku politické i právní kultury v naší zemi,“ myslí si Macinka, který asi neví, že předběžné opatření je něco jiného, než standardní podrobné rozhodování soudu, a lze ho vyhlásit okamžitě.
„Já myslím, že řada lidí už mu nikdy nebude věřit, že není jen dalším aktérem politického boje. Takže mě opravdu mrzí, že Petr Pavel se svými poradci a soudci uvrhli naši zemi do rozvratu a českou společnost do chaosu,“ uzavřel svůj výklad.
Kdo je pučista?
Podle tohoto myšlenkového rámce je aktivistické každé rozhodnutí soudu, které se zúčastněným aktérům nelíbí. Jenže nejzapálenějšími ideologickými aktivisty jsou Motoristé, kteří se pokoušejí ohýbat ústavní zvyklosti a mimo jiné „ruší“ klimatickou krizi, což zní náramně zvláště v současných rekordních parnech.
Polemizovat by se dalo i o tom, kdo uvrhl zemi do chaosu a rozvratu. Mimo hranice tolerance jdou ale výroky o „násilném ústavním puči“ a výzvy ke zrušení Ústavního soudu, což navrhuje Filip Turek, jenž nezapře zálibu v autoritářských režimech.
Turek je ovšem jen řadový poslanec, zatímco Macinka je místopředseda vlády, který dehonestuje nezávislou justici. To už nemá s demokracií nic společného a premiér Babiš by měl takového ministra odvolat, zvláště když svoje slova myslí vážně a ještě přitvrzuje.
„Kdybychom žili v civilizované zemi, tak by dnes takový ministr už ministrem nebyl,“ říká ústavní právník Jan Kysela. „Je to nepřiměřené hodnocení situace, jak z hlediska toho, co udělal prezident republiky, tak z hlediska toho, co udělal Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti.“
„Jestli se někdo pokoušel docílit změny, tak to byla vláda. Ta se snažila nabourat dosavadní ústavní praxi. Takže pučista je spíš ministr Macinka než prezident. Ale celá tato terminologie je nepřípadná. Otravuje atmosféru ve společnosti a umocňuje polarizaci. Takové výroky by byly pochopitelné u politika, který je antisystémový a který se rozhodl, že chce systém destruovat,“ dodává Kysela.
Boj o antisystémové voliče
Proč Motoristé sklouzávají k extremismu? Může za tím být kalkul oslovit antisystémový voličský elektorát požadující zásadnější změnu režimu, který dnes po odpadnutí hnutí Stačilo! obhospodařuje hlavně okruh SPD. Jinak než reakcí na padající preference Motoristů se nedá takové počínání vysvětlit.
Okamura si jistě nebezpečí přelivu nejradikálnějších hlasů uvědomuje, a také přitlačil na pilu. „Připadá mi, že Ústavní soud se stal jakýmsi vazalem pana prezidenta,“ prohlásil a zpochybnil nezávislost soudců. Příval nenávisti a netolerance prohlubující příkopy ve společnosti sílí. Co na to předseda dominantního hnutí ve vládě?
Premiér nehodlá šílené a destabilizující výroky koaličního partnera korigovat. Pouze kontroval, že rozhodnutí Ústavního soudu respektuje, ale prezident se podle něj chová směšně a škodí České republice.
Prezident Pavel ovšem v Evropě požívá respekt, na rozdíl od premiéra, který otevřeně podporoval proruského kolaboranta Orbána, a jehož firmám Evropská komise zablokovala miliardové dotace kvůli střetu zájmů. Dnes se tato situace může opakovat.
Ve světových médiích reálně hrozí mnohem horší titulky, než před kterými dnes varuje Babiš kvůli kompetenčnímu sporu. Zavinil si to sám, když umožnil intriky těch, kdo za něj dělají špinavou práci a výměnou za potlačení svého programu se mohou chovat jako neřízené střely. Je to jen třešnička na dortu vládnutí jeho destruktivního bratrstva, jaké nemá po Listopadu 89 obdoby.
