Jak se vláda srovná s prohrou u Ústavního soudu? Turek ho chce zrušit, Macinka halucinuje o puči
Vláda se zákazem účasti prezidenta na summitu NATO pohybovala za hranicí Ústavy a vykoledovala si u Ústavního soudu těžký políček. To neznamená, že končí ústavní krize. Bude záležet na dalším vývoji.
Ústavní soud vydal předběžné opatření ukládající vládě zajistit oficiální účast prezidentovi Petru Pavlovi na summitu NATO v Ankaře. O jeho kompetenční žalobě rozhodne později, ale předběžným opatřením dává najevo, že mu vyjde vstříc, pravděpodobně zpřesněním některých kompetencí vycházejících z Ústavy.
Kdo jinému jámu kopá…
Premiér Andrej Babiš se pozastavil nad nezvyklou rychlostí rozhodnutí Ústavního soudu, ale rychlý postup zavinila vláda záměrným odkládáním rozhodnutí, kdo bude na summitu zastupovat českou delegaci. V tomto případě platí, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Do „geniálního“ scénáře se vloudila chybička. Vláda tak učinila krátce před závěrečným termínem akreditace v bohorovné představě, že Ústavní soud nestačí rozhodnout. Dojela tak na protiústavní intriky, jimiž premiér Babiš, závislý na podpoře problematických kverulantů, nebyl ochoten zabránit.
Časovým tlakem odůvodnil své jednání i Ústavní soud. Vycházel ze zaběhnuté praxe, kdy na všechny summity NATO od vstupu České republiky byli nominováni po dohodě s vládou prezidenti. Jedinou výjimkou byl rok 2022, kdy Miloši Zemanovi zabránily v účasti zdravotní problémy.
Neobstojí námitky, že rozhodl údajně „Pavlův“ Ústavní soud. Soudcem zpravodajem byl Pavel Šámal, jenž prošel Zemanovou nominací. Dva ústavní soudce, Jana Wintra a Ditu Řápkovou, kteří vydali odlišné stanovisko, navrhl prezident Pavel. Proto se negativní reakce obracejí hlavně na hlavu státu.
Prezident tuto válku vyvolat nechtěl, ale jde o principy. Logicky se nenechá šikanovat pětiprocentními Motoristy, když samotný Macinka svými četnými výroky a bezprecedentním vydíráním doslova nahrál na smeč ústavní žalobě.
Macinka narazil
Vládní tábor musel být rychlým verdiktem zaskočen. S nastalou situací se bude muset vyrovnat, jelikož je rozhodnutí právně závazné. Pokud by tak Babišův kabinet neučinil, mohl by se dopustit trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí.
To už by bylo asi příliš i na premiéra Babiše, který do poslední chvíle šířil mytologii, že nestojí o konflikty s hlavou státu. Sám pro to nic neudělal, naopak Pavla opakovaně podrážel a porušoval sliby, kdy vláda o cestě rozhodne.
Debaklem je současný stav především pro Petra Macinku, jenž opakovaně přísahal, že jako ministr zahraničí akreditaci Pavla nikdy nepodepíše. Teď mu nic jiného nezbývá, jinak by byl zralý na odvolání z vlády. Radikální bojovník proti „hradnímu nepříteli“ neudržel nervy na uzdě.
Macinka označil opatření za „ústavní puč“. Na jedné straně říká, že o roli Petra Pavla na summitu rozhodne vláda 29. června, ale současně dodává, že se nezúčastní žádné akce. Ministr, jehož nejviditelnějším počinem je kromě adorování Orbána a Trumpa razantní omezování pomoci Ukrajině, se vžil do role stínového premiéra a zachází příliš daleko.
„Je potřeba odmítnout takhle silná slova, to opravdu není namístě. Kompetenční spory jsou standardní součást právního státu. Není to rozhodně ústavní puč,“ reaguje ústavní právník Ondřej Preuss.
Preuss zároveň odmítá výhrady, že by rozhodnutí Ústavního soudu posilovalo postavení prezidenta v systému. „Ústavní soud vnímá tu situaci negativně v tom smyslu, že postup vlády v jeho očích nebyl úplně ideální.“
Kdo překročil Rubikon?
Zatímco Babiš rozhodnutí Ústavního soudu respektuje, i když ho považuje za absurdní, na pomoc vládě přispěchal Václav Klaus. Mimochodem nedávno mu předal medaili jeho dlouholetý podřízený Macinka, jehož považuje za nejlepšího ministra zahraničí. To se dá pochopit. Žádný jiný ministr mu tak dlouho věrně nesloužil a neučil se jeho citace nazpaměť.
„To je bezprecedentní krok. To je naprosté překročení Rubikonu od prezidenta. To je pokus zaútočit na náš systém parlamentní demokracie. Já s tím zásadně nesouhlasím,“ rozhořčil se Klaus. Pokud považuje rozhodnutí Ústavního soudu za útok na parlamentní systém, možná až příliš načichl východním modelem autoritářské správy státu.
Pokud podobná slova opakuje jeho další chráněnec Filip Turek, je to už jen nepovedená kopie nedostižného vzoru. „Ústavní soud předvedl bezbřehou neobjektivitu a napadení parlamentního pořádku a posouvání nás k prezidentskému systému. Tyto autoritářské mocenské manýry doufám odsoudí každý, kdo si váží parlamentní demokracie nehledě na politické smýšlení.“
Aby lídr Motoristů doložil svoje „demokratické smýšlení“, vyzval vzápětí k likvidaci nepohodlné instituce. „Ústavní soud potvrdil, že by neměl existovat,“ zdůraznil.
Ovoce radikálního populismu
Někdo považuje Motoristy za demokratickou stranu. Jenže je to jen další fázový posuv hranic přijatelnosti, kdy se moci ujímají radikální populistické subjekty náchylné k destabilizaci parlamentní demokracie, útokům na nezávislou justici a svobodná média. Ve své podstatě to znamená posilování centrální role státu a omezování svobody.
Dalším ukazatelem, jakým směrem se posouvá naše země, bude rozhodnutí vlády, jak s nařízením Ústavního soudu naloží. Na místě by byla kompromisní dohoda prezidenta s premiérem, jež by přispěla k upuštění páry poškozující kredit země v zahraničí. To je ovšem v dané konstelaci sisyfovský úkol.
Vše nasvědčuje tomu, že se rozkol mezi oběma tábory ještě prohloubí. Není úlohou Ústavního soudu a už vůbec ne komentátorů spekulovat, jakou roli má sehrávat prezident v delegaci na summitu. Pokud nebude dostatečně důstojná, půjde odpovědnost za ústavní krizi za vládou a jejím premiérem.
