Martin Bartkovský: SPD relativizuje vraždění Čechů Ruskem. Babiš je stále Slabiš
Nemohu vám nic lakovat na růžovo. Bezpečnostní situace v Evropě je špatná. Andrej Babiš musel v uplynulém týdnu prolomit dvě tabu, kterým se celou dobu v politice vyhýbal. Musel přiznat, že jeho vláda chce zvýšit daně. A musel přiznat, že je Česko v hybridní válce s Ruskem. Bylo by namístě mu za tuto upřímnost poděkovat. Jenže to by jeho koaliční partneři nesměli ve stejné době našeho nepřítele obhajovat, relativizovat jeho zločiny nejen na Ukrajině, ale i v Česku. A tím plivat na oběti ruské hybridní války, které má i naše země. Pokud tohle premiér toleruje, není Babiš, ale Slabiš.
Rusko s námi válčí minimálně 12 let. Trochu se zdráhám napsat „hybridně“, když k boji používá výbušniny a vraždí Čechy. Roky tu jeho konání kryli exprezidenti Klaus a Zeman. Nyní je na jeho straně již otevřeně strana SPD. O Motoristech se nemá smysl bavit. Jejich hlásná trouba kremelské propagandy Filip Turek den za dnem potvrzuje, že je spíš trouba než hlásná. Lidé kolem Tomia Okamury už jsou ale opravdu nebezpeční.
O víkendu se v Praze konala napůl utajovaná konference otevřeně proruského spolku Svatopluk, který tu chtěl před volbami měnit režim. To se nepodařilo, tak si teď nechává veřejně radit od ruských poradců. Poslanec za SPD Jindřich Rajchl, bezpečnostní expert SPD a exministr vnitra Martin Pecina nebo exprezident Miloš Zeman tleskali slovům Fjodora Lukjanova, blízkého spolupracovníka Vladimira Putina. Ten se na konferenci připojil on-line, aby Česko varoval před pomocí Ukrajině, jinak bude opravdu zle. Osobně si přijet netroufl, je na sankčním seznamu EU.
Zatímco Rajchl je obskurní postavička české politiky, kterou většina lidí zná jen z organizování protivládních demonstrací, kde ani jeden den nevydržel blokovat vládní budovy, případně z několika lechtivých snímků, Martin Pecina je blízký spolupracovník Tomia Okamury. Pecina relativizoval ruské zapojení do teroristického útoku ve Vrběticích v roce 2014 a kritizoval Babišem posvěcené vyhoštění ruských diplomatů. Miloš Zeman pak o něco později apeloval na prohloubení vztahů s Čínou.
A co na to premiér Babiš? Nic. Mlčí. Že situace není vůbec dobrá, přitom uznal sám, když pro portál TN.CZ připustil (poprvé v životě), že Česko je v hybridní válce s Ruskem. A ani se mu nedivím. O Česko mu nejde, to opakovanou relativizací války na Ukrajině i bezpečnostních hrozeb sám dokázal. V ohrožení je jeho byznys. Zpravodajské služby z celého světa hlásí, že Rusko chce útočit na spojence Ukrajiny v Evropě. A k těm se, i přes vytrvalou snahu SPD vše dobré zničit, stále hlásíme. Vyděsit ho muselo především to, že má byznys v zemích, na které chce Rusko útočit (Česko, Německo), v zemi, která chce s Ruskem kolaborovat (Slovensko), a v zemi, kde chtějí státní zakázky detailně prošetřit a tvrdě trestat (Maďarsko).
Babišův (i Rajchlův, Okamurův a Zemanův) nejbližší politický přítel v regionu, Robert Fico, už zpochybňuje kolektivní obranu NATO. Chce mír, nechce nikomu pomáhat, nikam vojáky nepošle. A to ještě před tím, než je to vůbec potřeba. Zcela v linii toho, co na proruské konferenci v Praze hlásal jeho spolupracovník Ján Čarnogurský, jenž považuje Rusko za „garanta slovenské suverenity“. A co hlásá i bývalý nejbližší spolupracovník maďarského expremiéra Balázs Orbán, tedy že by se v případě napadení Ruskem Maďarsko ani nebránilo. Tam se ale poměry změnily a slova Balázse Orbána tak mají váhu podobnou jako u českých exprezidentů Zemana a Klause. Babiš na to ale všechno kouká a dál z průhonické sokolovny opakuje, že chce mír. A to i ve chvíli, kdy i proti němu Rusko spřádá ničivé plány.
Současně s tím vším pomoc SPD Rusku nekončí. Jí řízený ministr obrany Zůna sice na Dnech NATO v Ostravě připustí, že největší hrozbou pro ČR je Rusko. To ale jen do chvíle, než se vrátí zpět do Prahy, kde si ho Radim Fiala nakolejí zpátky. Mezitím skutečný vládce ministerstva, náměstek za SPD Radovan Vích, přetrhává veškeré vazby Česka na Ukrajinu a systematicky oslabuje českou obranyschopnost. Všichni pak spolu s Babišem opakují, že se nemá s Ruskem válčit, má se jednat. Ukrajina se má oslabovat. Nemají se jí posílat zbraně. Že to k ničemu nevede, jsme si už vyzkoušeli, když protiletecká obrana v Kyjevě měla zoufalý nedostatek munice, protože Evropa a USA nepomohly dost a včas. A Rusové útoky jen zintenzívnili. Každý, kdo tedy tohle říká, slouží Putinovi. A v téhle fázi války s Ruskem už je mi pomalu jedno, jestli to dělá vědomě, či nevědomě.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu.
