Panoptikum Vladimíra Mertlíka: Komouše a „vlastence“ spojuje touha brát všem. A s Ruskem za zády
V minulých dílech se Panoptikum věnovalo dozvukům volební kampaně i příčinám a jejich dopadům na výsledek voleb. Pokud zní okřídlené rčení, že „každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží“ jako vyprázdněná floskule, zeptejme se jinak. Je-li otázka, zda bylo dřív vejce nebo slepice neřešitelný rébus, pak dotaz, zda je příčinou výsledku voleb poptávka či nabídka, je brnkačka. Je to nálada společnosti, je to volič, kdo vyvolává poptávku, podle níž se formují politické subjekty i vůdci ochotní jeho potřebu naplnit. Při znalosti společensko-politické historie zemí Koruny české a s přihlédnutím k vývoji poslední dekády je na výsledku posledních voleb překvapivý jen výprask, který dostala komoušská lůza a přisáté štěnice.
Statistika v textu přináší důkazy, že závan aktuálního hnědorudého smradu není ve zdejším ovzduší ničím novým, viz „Místo vlády jezdců Apokalypsy hrozí vláda Pepka Vyskoče, Škrholy, Spejbla a brouka Pytlíka". Proto pozornost věnovanou minule chronické nákaze zdejšího obyvatelstva rudým morem, je třeba dnes obrátit k stejně nebezpečným náckovským tendencím dna společnosti. Vzhledem k panoptikálnímu průběhu sestavování vládní koalice je snadné se patlalům a ochotníkům z Výfukářů, SPD a jejich štěnic vysmívat a Andreji Babišovi jeho vítězství škodolibě přát. Ale pozor! Stejně tak se vysmívali prvním hnědokošiláčům naši předkové, aby je poté na dlouho smích přešel. Stejně tak se vysmívali poslanci křiku Klémy o tom, jak se jezdí do Moskvy učit zakroutit těm posměváčkům krkem. Mnohým z nich uvízl smích v hrdlech až na šibenicích, jiní se přidali na stranu katů. Jsme od té doby vzdáleni sto let, v dějinách věk jepice.
I dnes má rudá sběř za zády ruského agresora, byť potácejícího se ve vlastním srabu a marasmu. I dnes se po celém světě zvedá vlna „vlastenectví“, jehož programem je nenávist a antisemitismus. V prvním případě jde o primitivní svoloč, frustrovanou vlastními životy zkurvenými vlastní vinou a ochotnou vraždit chytřejší a úspěšnější v domnění, že jejich menší počet znamená větší vítězství lidu. V případě upocených nácků a rasistů platí jeden hajzl za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Důkaz, jako ďábel je skryt v detailu, v tomto případě v podpoře těmto stádům ovcí od někdejších politiků, držitele čínského vyznamenání Delirium tremens a kremelského komořího, toužícího po účasti v pořadu „Vemte si mě!“. Zatím naštěstí pro nás chybí svoloči Stačilo! i Jo! to zásadní – vůdci! Kateřina Konečná, jíž je třeba přiznat charismatický fanatismus, učinila chybu, když si do hnízda nasadila ubožáky z výprodeje. A Tomio Okamura? Ten je stejný vůdce jako japonský samuraj, který si rituální harakiri plete s kykyriký! Koneckonců soukmenovec Rajchl mu ukázal preferenčními hlasy, kdo je tady Vůdce. Mamlas, který od třídní šikany ve funkci referenta sběru starých hadrů konečně bude sedět v čela schůze.
Absence chytrých však nic nemění na latentním nebezpeční infekce všudypřítomného náckovství, šovinismu a antisemitismu v české historii a kulturním prostoru. Nejsilnější je však závist, spojující lemply víc než jiný motiv. Závist, která tu vždy byla a je, jen vzpomínejte: Cizinec není našinec ve Třech veteránech, Trautenberg v Krkonošských pohádkách, Dařbuján a Pandrhola a jiné české pohádky, křivící dětské charaktery. Vždycky v nich zvítězí línej hlupák, válící se doma jak prase na peci, který vyhraje tím, že nakonec někoho přečůrá a přelstí. V českých pohádkách vždy zvítězí dobro, aniž by bylo třeba hnout prstem. Nakonec i Hloupej Honza přijde ke štěstí. To je struna, kterou oni našli, stačí být ten, kdo se neštítí do ní udeřit první. Hrají stále hlasitěji, dokonce v akordech a v množině, která si říká český národ, probouzejí ty nejhnusnější pudy a proudy.
Není důležité, jestli vedou třídní, rasový či nacionální boj. Důležitá je nenávist jako motor jejich pokroku. Sebereme vše úspěšným a bohatým, proto zvítězil únor 1948 a vznikla republika. Sebereme to Rakušákům a Němcům, včetně polí, lesů, paláců i divadla, aby měla trochu do začátku. Když brali polnosti šlechtě s tím, že je rozdají bezzemkům, lid tleskal, a když jim rozdané začali zase krást, už nikdo netleskal. Dlaněmi v poutech nezatleskáš! Je krásné je slýchat, že se mám špatně! Vida, a to jsem si toho do včera ani nevšiml. Ale rozumím vzkazu: Mám-li málo a soused má víc, je mým třídním právem si to vzít. Platí to pořád a ve všem.
Miroslav Sládek, za komoušů cenzor, kdysi málem prezident Česka místo Václava Havla. Už jste zapomněli? Jen vazba na Sládka uvalená za hanobení národa, rasy a přesvědčení (kam se hrabe Okamura) zabránila Sládkovi hlasovat a umožnila tak o chybějící hlas Havlovi zvítězit! Jsme to ale pašáci, my Čechové! Tisková agentura Interfax vydala koncem září zprávu, že vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě, americký generál Alexus Grinkevič, prohlásil na konferenci se zástupci obranného průmyslu, že Západ má asi rok a půl na přípravu proti koordinovanému útoku Číny na Tchaj-wan a Ruska na Evropu. Myšlenku mimochodem už dříve podpořil Mark Rutte, generální tajemník NATO.
Co si u nás vezmou, ptají se ruští švábi. To nejcennější, co máme, vy svině, svobodu! Začne to na Baltu, v zemích plných ruských spících buněk. Jako kdysi obsadili Krym zelení mužíci, vyrojí se i jinde, dokonce i u nás. Nepotrestáni procházejí výcvikem v maskáčích již teď. Co říkáte na koupi oceláren Liberta? Že jste si nevšimli? Ale ano, Zemanům ministr vnitra Martin Pecina, to je sekáč! Tři miliardy! Holt, trochu šetřil a trochu za ním stojí investoři. Odkud asi kurva jsou? Kde je otázka bezpečnostních rizik státu? Co je strategičtějšího než ocelárny, výrobci železa a pancířů? Zpráva o transakci v rozsahu asi šesti řádků, jako kdyby sousedce chcípla kočka.
Když někdo řekl ve třiatřicátém: Hitler vás zabere, to bylo smíchu a ťukání si na čelo. Co by tady dělal, co by si tady vzal? Vždyť řekl, že chce mír! Ani my nevěříme tomu, že za dva roky nás můžou Rusové napadnout. Jako kdyby to už někdy udělali, že?
Uprchlíci dělají bordel? Zatím jsem neviděl na každém obchodě ceduli: „Ukrajinci, nekraďte!“, jako po celém příhraničí Německa a Rakouska v roce 1990 cedule: „Češi nekraďte!“
Ale hlavně že bude líp! Už mohlo klidně i být, pokud by to prezident nezdržoval!
