Vladimír Mertlík: Místo vlády jezdců Apokalypsy hrozí vláda Pepka Vyskoče, Škrholy, Spejbla a brouka Pytlíka
„Tak kdo u vás vlastně vyhrál volby,“ zeptal se Zpětného zrcátka německý kamarád Detlef Seidel, již pět desetiletí všímavý pozorovatel a velký příznivec všeho českého. „Těžko říct takhle z hlavy,“ odvětilo Zpětné zrcátko popravdě po chvíli přemýšlení.
První na pásce sice bylo jasně hnutí ANO, avšak zatěžkané prvotním hříchem otce zakladatele Andreje Babiše, který se s Janou Nagyovou nechal v zahradě Eden svést fialovým hadem a spolu pojedli ze stromu dotací Evropské unie. A přišlo vyhnání z ráje, uložení těžkých prací, porodních bolestí lidstva a nepřátelství mezi ženou a hadem. Od toho okamžiku také Andrej a Jana i všichni lidé začali stárnout a umírat, což způsobovalo těžký deficit v důchodovém účtu státního rozpočtu. Jejich prvotní či dědičný hřích je stav nedokonalosti, který je předáván člověku již v okamžiku početí a přechází z generace na generaci bez šance ovlivnění.
Anoisté ale věří, že výkupní obětí Andreje Babiše mohou být za určitých okolností jim i dalším lidem následky prvotního hříchu odpuštěny a že je tak možný návrat a obnovení do rajského stavu před prvotním hříchem, kdy lidé neumírali, žili v plnosti a v harmonii s Ním, což je ze strany Všemohoucího vůči nim nezasloužená laskavost a projev velké lásky. V bezmezné víře v Jeho nekonečnou lásku tak anoisté věří, že zase bude líp! Když pak Nejsvětější svým kázáním místo vod moře národ rozdělil, jediným Vodňanským kuřetem všechen lid svůj i nepřátele nasytil a Syna svého ve prospěch Pravdy jediné Své obětoval, nastal 5. dne 10. měsíce Anno 2025 den osvícení. I byla zrušena práce, aby paže v Něj věřících mohly do sytosti manu nebeskou z rohu hojnosti Agrofertu přijímati, aby staří stali se mladými a slepí poznovu uzřeli Naději s tváří Jeho poté, co volají ve svatém vytržení:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích/posvěť se jméno tvé/přijď království tvé/buď vůle tvá/jako v nebi, tak i na zemi/Chléb náš vezdejší dejž nám dnes/a odpusť nám naše viny/jakož i my odpouštíme našim viníkům/a neuveď nás v pokušení/ale zbav nás od zlého/neboť tvé je království i moc i sláva navěky/“
Když při Poslední večeři před volbami oznámil, že jde připraviti místo učedníkům, aby byli i oni tam, kde je on, slovy: „Cestu, kam já jdu, znáte,“ řekl. Nevěřící Tomáš (známý také jako Aleš) reagoval: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“
Tím postavil se sice na poněkud nižší úroveň chápání, ale poskytl Spasiteli příležitost odpovědět: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“
A když při Kázání na webu hromovým hlasem zvolal: „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské,“ stalo se, jak řekl, hned po volbách spravedlivých. Obklopen farizei, předstírajícími, že jeho jsou učedníky a následovníky, dosáhl slávy nebes se dotýkající, a proto jej Pilát Pontský ke složení vlády odsoudil. A v tu chvíli zjevilo se mnoho Jidášů Iškariotských, kteří ochotně Jej na tvář líbali, aby Ho označili za viníka slibů nesplněných. Tak došlo k vystřízlivění farizeů, neboť nechoval se dle nich již jako Mesiáš a oni burcovali davy k Jeho ukřižování. Poté, když vyhověl Pilát jejich volání, aby Jej smrtí potrestal, zvolal k nim právem: „Ano, já si však nad vámi myji ruce.“
I odešel Andrej pobývati do krajiny neznámé, aby sám lid seznal, jak nemožné je žíti bez Něj, a když po třikrát třech dnech znovuvzkříšený vstal a konal zázraky, lid Jeho radoval se z jeho návratu bezbřeze…
Nadnesený biblický příměr k situaci Andreje Babiše v povolební atmosféře není zas tak dalek od reality, neboť složení vlády se bude opravdu rovnat zázraku. Hlavním cílem volebního vítězství hnutí ANO i povolební křečovité snahy spojit nespojitelné byla a je snaha Andreje Babiše vyhnout se vydání k trestnímu stíhání, jež by konečně a definitivně rozhodlo a pro něj nikoliv nejlíp.
Na stejný cíl ze stejných důvodů musí dosáhnout i hlavní koaliční partner Tomio Okamura a jeho sekta SPD. Až potud by šlo o harmonii, která by přehlušila silnou vzájemnou nevraživost mezi Majitelem a Vůdcem, a možná dokonce i zasypala propast v programových cílech obou stád oslů. Důkaz vidíme v Okamurově povolnosti vůči Babišovi v míře ochoty členky dívčího pěveckého sboru být sbormistrovi k ruce i k tělu.
A programy? Nenechte se vysmát! Kotel nejzavilejších rowdies důchodců, na něž se měly původně už od 6. října 2025 sypat pytle bankovek, které jim Fyjala vzal, již ví, že přívalový déšť valorizací se odkládá na rok 2027 a projeví se nejdřív v roce 2030. Jinými slovy, dostanete kulový a vše zůstane, jak vláda zlodějů Pětikolky zavedla. Stejně to jinak a líp nejde, špinavou práci udělal někdo za nás a v roce 2030… ach, kde nám bude konec. A vy? Vy budete už dávno prdět do hlíny!
Vzhledem k tomu, že všichni anoisté jsou z kamene, je celé hnutí z k(v)ádrů, v němž tmelem jsou šéfovy peníze, bez nichž by se političtí obři hnutí vrátili z ministerských křesel na tvrdé židle usmolených účtáren a oddělení zvláštních úkolů kdesi na periferii. Složitější je situace v SPD, jež si za křeslo předsedy parlamentní „žvanírny“ a pár křesel v dozorčích řadách vytřelo řiť voliči i mantrou své politiky o referendu k vystoupení z EU i NATO. Řiť kroužkováním natrhl ke všemu Okamurovi i skokan roku Jindřich Rajchl, který je na cestě k puči proti Vůdci.
Motoristé jsou extra kapitolou již názvem i výběrem své navoněné intelektuální bídy. A do doby, než bude jejich fakeový van Damme ve slevě z TEMU také trestně stíhán, nestojí za komentář. Zpětné zrcátko je toho názoru, že sázkovky mají nejvyšší čas vypsat kurzy na termín předčasných voleb.
Mnohem větší mazec se chystá ve stranách poražených. Koalice SPOLU se sype jak těstoviny Panzani, které nelepí. Doutnající palácový převrat konzervativního křídla někdejších klausovců se dá čekat již v lednu. Odchod Markéty Pekarové Adamové definitivně smazal v TOP 09, která je zralá na sloučení, poslední stíny politického i lidského sexappealu. Sloučit, jenže s kým, to je ve hvězdách. Smrádek, ale teplíčko si jako obvykle od založení republiky užívají „černoprdelníci“ z KDU, jak jsou tradičně přezdíváni. Jimi tradičně skvěle organizované kroužkování sice tentokrát až na vládu nestačilo, ale bůhví, co ještě přijde… Rakušanovi STAN potvrdili ambice stát se záhy významnou silou na liberální pravici i svou politickou dospělost, která bohužel stále chybí Pirátům.
Největší událostí voleb je ale fatální ponížení slepence komoušů s lidskými troskami a zoufalci bez naděje, názoru, se sociální inteligencí žížaly. Marné bylo charismatické, byť lidsky zvrácené úsilí Kateřiny Konečné, tak podobné projevu Josepha Goebbelse, přesvědčit voliče, že destrukce, násilí a diktatura je program údajné utlačované, resp. umlčované většiny. Výsledek 4,3 % volebního zisku svědčí o něčem jiném. Zábavným jevem aktuálního dění je skutečnost, že s posledním kopáním chcípající rudé kobyly se stále víc komoušů pokouší urazit své odpůrce nálepkou „komunista“, což si zaslouží samostatný text. A pokud jsme se obávali, že přijde vláda čtyř jezdců Apokalypsy, zatím to podle dosavadních jednání vypadá na vládu Škrholy, Spejbla, Pepka Vyskoče a brouka Pytlíka.
A to je dnes vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
