Útok na Andreje Babiše: Politika přestává být soubojem myšlenek, začíná být válkou v (ne)oblíbenosti lídrů
Rubikon zdá se byl překročen, když se v pondělí na volebním meetingu stal obětí „politicky motivovaného útoku“ Andrej Babiš. Naštěstí se Babišovi nejspíš nic nestalo. Je to však znamení. Dosud jsme byli zvyklí na přítomnost odpůrců na předvolebních akcích, pískot, pořvávání a někdy i hozené vajíčko či rajčata. Útok berlí však předčí všechny tyto – legitimní – projevy nesouhlasu.
Pondělní útok by měl vyústit ke všeobecnému zklidnění, kdy by se měla – na všech stranách – provozovaná negativní kampaň zmírnit. Útok na politika totiž pramení vždy z extrémní společenské polarizace. Stačí si vzpomenout na loňské pokusy o atentát na Donalda Trumpa a Roberta Fica – taktéž, naštěstí, dopadly „dobře“.
Nelze vůbec říci, jak se pokoušely špičky ANO v posledních hodinách naznačovat, že by útok měl být výsledkem „nenávistné kampaně“ vládních stran. Bezesporu vládní strany velice intenzivně komunikují linku „Antibabiš“. Mince má však dvě strany. Svou míru podílu na zvýšené polarizaci a agresivitě nese i současná opozice: ať už jde o výroky o „nejhorším premiérovi“, dennodenní výlevy o spálené zemi, „fašisté a nacisté jako podporovatelé SPOLU“ z roku 2021.
Důkazem naprosto chorobného stavu nejenom „politické kultury“, ale obecně politické souboje je fakt, že nedochází ke sporu ohledně volebních programů, které – když už je strana představí – jsou zásadně krátké, obecné a minimálně se od sebe lišící. Spor tedy existuje v rovině oblíbenosti politických lídrů – motivace volit proti Petrovi Fialovi, Andreji Babišovi atd.
To je prostě špatně. Samozřejmě, že negativní kampaň vůči lídrům byla vždy součástí politických kampaní, tvořila však primárně doplněk, nikoliv základ. Logicky se pak – je-li kampaň na negaci založena – pouze stupňuje odpor vůči konkrétním osobám. Už to není odpor kvůli programu, který dané osoby reprezentují zprostředkovaně, ale čistě odpor k daným osobám.
Je pak v zájmu celé české společnosti, aby politici vzali pondělní neomluvitelný čin jako prostor pro zklidnění. Bylo by nejlepší, kdyby přední lídři spolu vystoupili a důsledně se proti „násilí“ vymezili a zároveň jasně vzkázali, že spolu mohou programově jakkoliv nesouhlasit, ale základní respekt musí přetrvávat.
