Ze Zelenského vítězného plánu je cár papíru. Ukrajinci přicházejí i o vyjednávací kartu v Kurské oblasti
Když začátkem loňského srpna ukrajinská armáda překvapila ruskou obranu v pohraniční Kurské oblasti a rychle obsadila kolem 800 kilometrů čtverečních, byli někteří západní politici i komentátoři (včetně těch českých) nadšeni. Předpokládalo se, že „kurská karta“ u případného jednání s Moskvou poslouží k výměně území, které drží Rusové. Jenže ukrajinské linie se v tomto regionu rychle hroutí. Navíc celá akce podle všeho přispěla k tomu, že ukrajinští vojáci chyběli na východní části fronty.
Očekávalo se, že Vladimir Putin a jeho armáda zareagují na vpád Ukrajinců do Kurské oblasti velmi ostře a rychle, protože to byla věc symbolická – bylo to vůbec první vojenské tažení od druhé světové války, kdy armáda jiného státu napadla ruské území. Jenže Rusové zpočátku moc nereagovali. Bylo to proto vydáváno za ukrajinský majstrštyk, mělo se prý dokonce jednat o jeden z klíčových momentů ve válce s potenciálem změnit její trajektorii. Plánovaný taktický záměr kurské operace, kterým mělo být oslabení enormního ruského tlaku na frontách na východě Ukrajiny, se ovšem vůbec nezdařil. Odehrál se pravý opak. Situace na východě a jihu Ukrajiny je pro hrdinné obránce už skoro rok kritická.
Zatímco část ukrajinských bojovníků byla „zaměstnána“ Kurskem, tak Rusové postoupili ke Kupjansku i Pokrovsku, obsadili Vuhledar, Toreck, Časiv Jar, Kurachove a další místa Ukrajiny. Mají u toho velké ztráty na živé síle i technice, ale to je obvyklá ruská taktika a strategie ve válkách. Při tomto vývoji se bohužel naplňují i některé avizované cíle, o kterých Putin hovoří od začátku agrese. Prakticky celá Luhanská oblast už je okupována a pokud to bude pokračovat podobným způsobem dál, do vražedných ruských rukou se dostane i celá Doněcká oblast.
Do bojů v Kurské oblasti měli zasáhnout na ruské straně i vojáci ze Severní Koreje. To byla ve světě jedna z nejsledovanějších zpráv o ukrajinské válce v posledních měsících. Odpoutalo to pozornost od daleko podstatnějších věcí, vytvořilo to informační mlhu. O Severokorejcích se objevilo mnoho zpráv, co z toho ale byla ruská nebo ukrajinská válečná propaganda, zůstává otázkou. Musíme k některým prohlášením z fronty přistupovat opatrně, nelze je brát ihned za jednoznačné. Navíc v posledních týdnech se o vojácích z nešťastné asijské země skoro nemluví. Naopak do popředí se dostalo vyprávění o tom, že v Kurské oblasti jsou úspěšné jednotky speciálních sil z Čečenska.
Respektované analýzy organizace Institute for the Study of War, pak upozorňují na to, že Ukrajinci jsou v Kurské oblasti pod tlakem už od října a v posledních dnech a týdnech rychle opouštějí pozice. Rusové zde pronikli i do nitra ukrajinského území a snažili se obklíčit ukrajinské sbory. Zda to nějak souvisí s poslední diskusí o omezení americké vojenské pomoci Ukrajině, což někdo naznačuje, nevíme.
Vojenští analytici si po kurském výpadu myslí, že je velmi nepravděpodobné, že by Ukrajinci byli schopni vytvořit a vybavit dostatečně velké síly, aby mohli vést rozsáhlé a hluboké průniky do Ruska, nebo že by na ně mohly rychle navazovat operace většího rozsahu. Velení ukrajinské armády má spíše potíže udržet se na některých místech východní fronty, i když se jeho vojáci brání statečně.
V říjnu loňského roku ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj objel svět a představil svůj „plán vítězství“, který měl zastavit válku. Z plánu zbyl jen cár papíru. Ale už tehdy bylo jasné, že Moskva nebude chtít vyjednávat, dokud budou ukrajinské jednotky v Kurské oblasti. Že případné jednání začne, až bude tato část Ruska opět pod kontrolou moskevské vlády. To se může stát poměrně brzy.
Opuštěním Kurské oblasti přijde Ukrajina o další kartu pro vyjednávání. Přitom jak říkal nabubřelý americký prezident Donald Trump při katastrofální schůzce s Volodymyrem Zelenským v Bílém domě, Ukrajinci „nemají karty“. Pravda to není, ale esa rozhodně v ruce nedrží.
