Hrrr na Putina! Francie nabízí své jaderné zbraně k odstrašení Ruska, pokud se Trump stáhne z Evropy
Bláznivá zahraniční politika Donalda Trumpa a avizované omezení vojenské pomoci Ukrajině, vede Evropu ke krokům, o kterých se nám předtím ani nesnilo. Po letech jsou ze strany Západu opět ve hře jaderné zbraně jako odstrašující prostředek proti Rusku. Francouzský prezident Emmanuel Macron oznámil, že Paříž zahájí debatu o rozšíření svého jaderného deštníku o další evropské partnery. Má však Francie schopnost tímto způsobem bránit Evropu a koho by se to týkalo?
Francouzi nazývají své vojenské jaderné schopnosti „force de frappe“, tedy úderná síla. Celá desetiletí se zahraniční analytici i komentátoři tomu vysmívali, protože to považovali za typický projev francouzského chvástání než přiměřené strategické logiky. Po nástupu nové americké administrativy a kolovrátkového opakování z Bílého domu, že Evropa musí více zbrojit a být v otázkách obrany samostatnější, se najednou francouzská jaderná odstrašující síla jeví jako prozíravost. „Chci věřit, že USA zůstanou na naší straně, ale musíme být připraveni také na možnost, že tomu tak nebude,“ prohlásil Emmanuel Macron. Pravděpodobný nový německý kancléř Friedrich Merz reagoval hned a rád by se pod francouzský deštník schoval. Otevřeně to připouštějí i polští generálové a politici. V případě těchto dvou zemí je to dokonce někdy i reálné, ale dál nemá cenu o jaderném sdílení přemýšlet, protože Francie momentálně disponuje 290 jadernými hlavicemi, a to na velké pokrytí Evropy nestačí. Jedná se ale o významnou formu odstrašení. Rusko slyší jen na sílu.
Moskva podle dostupných informací vlastnila ke konci loňského roku 5580 jaderných hlavic, což je největší potvrzená zásoba na světě. Z nich je připravených k odpálení kolem 1700. Zbývající jsou buď v rezervních zásobách, nebo byly vyřazeny a jsou připraveny k demontáži. Amerika jich má celkově 3700. V Evropě je v současnosti dále k dispozici 225 jaderných hlavic Velké Británie. Ty mají jako nosiče americké rakety Trident a jejich případné nasazení je proto na Americe závislé. Francouzský systém je naopak plně autonomní.
Pokud jde o Evropu, putinovské Rusko má tedy v případě jaderných zbraní jasnou převahu. Samozřejmě jejich možné využití ruskou armádou je diskutabilní, protože se po celá desetiletí počítalo s tím, že na uzdě je drží silný jaderný arzenál Spojených států. Jakmile se ale začala vynořovat otázka, zda to bude zejména v případě Evropy platit i nadále, poměry se mohou měnit.
Co dál, Evropo?
Zatím v politice odstrašování NATO existuje koncept sdílení amerických jaderných zbraní, který umožňuje některým členským zemím bez takových vlastních zbraní podílet se na jejich plánování v rámci Severoatlantické aliance společně s USA. Čísla dokumentující toto odstrašení nejsou ale v současnosti nijak závratná. Předpokládá se, že dnes je rozmístěno asi 100 amerických jaderných zbraní na šesti základnách v pěti zemích: jsou to základny Aviano a Ghedi v Itálii, Büchel v Německu, İncirlik v Turecku, Kleine-Brogel v Belgii a Volkel v Nizozemsku. Počet těchto zbraní na těchto základnách od roku 2009 klesá, částečně kvůli snížení provozní skladovací kapacity v Avianu a İncirliku a také například kvůli dlouholetému odporu některých německých politiků, kteří byli proti rozmístění jaderných zbraní u našich sousedů.
Nad evropským rozměrem francouzského jaderného odstrašování se přitom Emmanuel Macron zamýšlel již v únoru 2020. V projevu navrhl strategický dialog i společná jaderná cvičení evropských partnerů. Jenže nikdo na to dostatečně nereagoval. O lepším využití jaderného odstrašení Západ moc neuvažoval, zatímco agresivní režimy jako Rusko, Severní Korea a Írán postupují opačně. Přitom klíčovým momentem debaty Západu o jaderném odstrašení měla být už anexe Krymu v roce 2014. Nestalo se a Putin si správně vyhodnotil slabiny Západu. Změnu evropské obranné architektury měl iniciovat i Brexit v roce 2016, protože Velká Británie je také majitelem nukleárních hlavic. Jenže ani to se nestalo, EU se raději hádala s Londýnem i o mnoha podružnostech. Žádnou pobídkou ke změně nebylo ani první zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem v roce 2016. Ruská invaze na Ukrajinu v únoru 2022 zájem o vojenské jaderné strategie sice zesílila, ale až nástup Trumpa do Bílého domu v lednu letošního roku zdá se odstartoval nějaké změny.
Co nabízí Francie?
Výhodou Paříže dnes je, že na rozdíl od Spojeného království, které je členem skupiny NATO pro jaderné plánování a jehož hlavice jsou konstruovány v USA, Francie vyrábí své zbraně na vlastním území a nepodléhá v tom závazkům vůči Severoatlantické alianci. To dává Francii velkou volnost při definování své jaderné doktríny, ale současně u toho může vystupovat jménem Evropské unie, jejíž je součástí od jejího vzniku.
A čím vlastně Francouzi v tomto případě disponují? Francouzská strategická balistická raketa M51 je odpalovaná z moře a může obsahovat až 10 jaderných hlavic, z nich každá může mít nezávislou trajektorií. Je to druhý vektor jaderných zbraní ve výzbroji francouzské armády. Tím prvním jsou předstrategické řízené střely ASMPA nesené bojovými letouny Rafale. Je jisté, že výbušná síla termonukleárních hlavic v kombinaci s doletem rakety M51 typu moře-země by umožnila zničit velká ruská města včetně Moskvy. Rusové na to ale posměšně odpovídají, že jejich raketám Satan II (oficiálně RS-28 Sarmat) by stačilo „200 vteřin na eliminaci Paříže“.
Velká hra
Už před 60 lety americký prezident Lyndon Johnson rozvířil pochybnosti o odhodlání Bílého domu plně se angažovat při obraně Evropy. Současná Trumpova politika jde v tom ještě dál. Proto se objevily hlasy volající po sdílení francouzského jaderného deštníku v Evropě.
Ještě lepší by bylo posílení evropského jaderného arzenálu, ale to by vyžadovalo rychlé kroky, museli bychom u toho počítat s navýšením rozpočtů v řádech desítek miliard euro na zvýšení počtu raket, letadel-nosičů, výstavby nové infrastruktury v evropských partnerských zemích i na údržbu a logistiku. V každém případě by takový postup zkomplikoval budoucí agresivní záměry Ruska.
Kdyby se ale nad Polskem usídlila francouzská letadla, která dokážou nést jaderné zbraně, a některé hlavice by byly umístěny na východě Evropy, tak by to mohlo Rusku zabránit v záměru, zaútočit někdy na členy NATO v této části Evropy konvenčními zbraněmi. Nebojme se zesíleného jaderného odstrašení, pokud má přispět k míru.
