Trump stupňuje tlaky na Ukrajinu. Jeho nepředvídatelný chaos se ale obrací také proti Putinovi
Bílý dům pod vedením Donalda Trumpa přestává být spolehlivým spojencem Evropy. Čím dříve si to její lídři uvědomí, tím lépe pro její bezpečnost. Padají dosavadní kánony transatlantické vazby a je nutné se tomu rychle přizpůsobit.
Trumpovu izolacionistickou politiku dnes nejvíce hájí ti, kdo se chtěli zbavit „poručníkování“ Evropy Spojenými státy a NATO a zadupat vzdorující Ukrajinu. Proto má u nás nejvíce podporovatelů v řadách KSČM, SPD a Motoristů sobě. Dnes to vypadá, že mají, co chtěli, i když nejsou schopni dohlédnout důsledků této změny.
Padající mýty
Padají mýty kolem „geniální“ Trumpovy transakční strategie. Zatím působí jako psychicky nevyrovnaný chaot měnící impulzívně názory podle toho, jak se vyspí, nebo s kým mluví naposledy. Často lže, šíří ruskou propagandu a nevypočitatelností celních válek znervózňuje trhy a burzy.
Republikánská strana se proměnila v sektu MAGA vyznávající kult osobnosti. I proto asi Trump vzhlíží k Putinovi a pohrdá slabšími. Jeho základní omyl spočívá v tom, že považuje vládce Kremlu za sobě rovného partnera, jemuž na rozdíl od tradičních spojenců Ameriky věří. Výsledkem je strmý pád kreditu jeho vlasti odjakživa vyznávající hodnoty svobody a demokracie.
Spojené státy přitom mají patnáctkrát silnější ekonomiku než válečné Rusko. Německo má ekonomický výkon 2,5krát větší a silnější ekonomiku než Rusko mají i Francie, Velká Británie, Itálie a Kanada. Kdyby Putinovo impérium ve velkém nevyváželo nerostné suroviny, řadilo by se mezi nevyvinuté země třetího světa. Svůj mindrák dohání tím, že masivně zbrojí a stává se hrozbou pro celý svět.
Putinův spolupachatel
Trump prý žije představou udělení Nobelovy ceny za mír. Co pro „mír skrze sílu“ na Ukrajině zatím udělal? Nadbíhá válečnému zločinci, s nímž se mu lépe jedná. Na Ukrajině ho zajímá hlavně podíl na těžbě nerostných surovin jako splátka dosavadní pomoci v boji za suverenitu napadené země.
Zelenského, jemuž hodnotově nesahá ani po paty, šikanuje před televizními kamerami. Považuje ho za diktátora a původce války a šíří o něm ruské lži o jeho údajně nízké domácí podpoře, jež mu po roztržce v Oválné pracovně ještě stoupla na dvě třetiny.
Trump kromě tragického vztahu k pravdě a spravedlnosti prokazuje chorobnou mstivost. Krátce po roztržce se Zelenským oznámil „dočasné“ zastavení americké pomoci Ukrajině, ačkoli byla schválena Kongresem.
Svoji zvrácenou představu o dosažení míru vzápětí potvrdil přerušením sdílení informací s ukrajinskou rozvědkou. Naposledy odřízl Ukrajinu od satelitních snímků americké společnosti Maxar Technologies, kterou armáda používala ke sledování pohybu nepřátelských vojsk. Nechová se jako mírotvorce, ale fakticky už jako spolupachatel Putinových válečných zločinů.
Kreml chválí Trumpovu zradu evropských spojenců a zneužívá ji ke stupňování svých požadavků. Náhlá výhrůžka amerického prezidenta na sociálních sítích, že zavede nové sankce a cla na Rusko, pokud nezačne jednat o příměří, nezní moc věrohodně a nikdo ji nebere vážně.
Putin nechce přistoupit na žádné kompromisy, neumožní rozmístění evropských mírových sil na Ukrajině a zavrhl možnost dosáhnout vyjednáváním příměří. Další jednání podmiňuje obnovením diplomatických vztahů. Co na to Trump? Zeptá se ho na to někdo?
Stáhnou se USA z Německa?
Další zprávu podobného kalibru přinesl britský deník Telegraph. Trump podle zdrojů z Bílého domu zvažuje stažení amerických vojáků z Německa, kde dnes působí zhruba 35 tisíc zaměstnanců, a jejich přemístění do Maďarska. To by ještě zhoršilo evropské vztahy USA nejen s Německem.
Trump je prý naštvaný, že Evropa hodlá podporovat Ukrajinu, dokud to bude potřeba. K ničemu jinému ji ale nevyzýval. Přeje si, aby Evropa převzala větší odpovědnost za Ukrajinu i vlastní bezpečnost. Tak o co mu jde?
Tato myšlenka však není nová a překvapivá, jen se odehrává ve vyhrocenějším kontextu. Během svého prvního funkčního období nařídil Trump stažení téměř 12 tisíc vojáků z Německa, kde mají USA několik klíčových vojenských zařízení. Týkalo se to i letecké základny Ramstein, velitelství amerického evropského velení. Tento krok však zastavil jeho nástupce Joe Biden kvůli masivní kritice Kongresu.
Obavy, že by Spojené státy stáhly své vojáky z kontinentu, se objevují i v poslední době. Před Mnichovskou bezpečnostní konferencí prohlásil její předseda Christoph Heusgen, že „USA pravděpodobně oznámí masivní stažení amerických vojáků z Evropy“. Viceprezident J. D. Vance totiž vznesl myšlenku, že by Amerika mohla přehodnotit svou vojenskou přítomnost v Německu.
Trump zase varuje v rozporu s články NATO, že nebude podporovat členské země, které neplní alianční závazky. Jenže to není případ Německa, kde se rodící koalice budoucího kancléře Friedricha Merze dohodla na mimořádném zvýšení výdajů na obranu.
Proti zájmům Putina
Trump spíš nelibě nese, že Evropa, kterou se snažil odsunout do kouta, náhle razí svoji cestu, která není v souladu s jeho představami. Poslední summit EU se shodl na nutnosti výrazně zvýšit výdaje na obranu pomocí investic v celkové výši 800 miliard eur, což je skutečný zlom.
Stejný summit potvrdil ochotu 26 zemí - s jedinou výjimkou izolovaného Putinova a Trumpova žolíka Orbána - dále pomáhat Ukrajině. Zavázaly se urychleně poslat Kyjevu další zbraně a hotovost kvůli měnícím se postojům ustupujících Spojených států.
Současně vzniká koalice zhruba dvaceti zemí ochotných pomáhat Kyjevu, přičemž se formuje evropská osa Velká Británie, Francie, Německo, Itálie a Polsko. Je důležité, že v těchto zásadních otázkách nachází většina evropských států společnou řeč, a to i mimo EU. Nic jiného ani nezbývá, a proto bude zapotřebí sledovat počínání předního Trumpova agitátora Andreje Babiše, favorita letošních voleb.
Trump by měl být správně spokojený. Evropa chce převzít víc zodpovědnosti i za dění na Ukrajině a chce posílit svoji obranyschopnost. Komu se to ovšem velmi nelíbí, je jeho spojenec Putin, který v těchto posunech spatřuje své ohrožení. Za to může poděkovat i svému příteli za oceánem.
