Americká sebedestrukce. Úpadek globální moci USA dirigují dva zmalovaní klauni a dotační miliardář
Kdyby Donald Trump mohl, přebuduje si Spojené státy po ruském vzoru: diktatura ovládaná věrchuškou gaunerů věrných vůdci. Naštěstí nemůže, byť o dílčí o kroky se snaží. Hlavním důsledkem Trumpovy éry tak je demontáž výjimečného mezinárodního postavení, jež si Amerika držela během celého období po konci 2. světové války. Pozice USA coby supervelmoci se bortí v přímém přenosu.
Ostudná reality show z Oválné pracovny mohla snad šokovat někoho, kdo politické dění za oceánem nesleduje. Šaškovskou čepici si mohou nasadit ti politici a komentátoři, kteří své publikum měsíce přesvědčovali, že Trump a jeho kamarila jsou pro Ameriku i svět dobrou volbou a že notoricky prolhaný Trump sehraje s masovým vrahem Putinem jakousi geniální šachovou partii.
To nejhorší z Ameriky
Každý, kdo se s Donaldem Trumpem dostal do kontaktu, ať už za časů jeho podnikatelských výbojů v osmdesátých a devadesátých letech, které několikrát skončily bankroty a hromadnými žalobami podvedených klientů, nebo za éry jeho prvního prezidentského mandátu, opakuje již čtyřicet let to samé: Trump je egomaniakální, chorobně narcistní, zoufale nevzdělaná a naprosto amorální osoba.
V části veřejného prostoru USA nyní často zaznívá věta, že Trump reprezentuje to nejhorší z kolektivní Ameriky: nařvanou aroganci, bezostyšné lhaní, posedlost kultem celebrit, pohrdání vědou, nepotismus, hysterii kulturních válek. Z vlastností těch Američanů, kteří skutečně „udělali Ameriku velkou“, tedy odvahy, smyslu pro fairplay, intelektuální zvídavosti či názorové orientace opřené o morální zásady, nedisponuje Donald Trump ani jedinou. Prokázal to již mnohokrát, ať už jako podnikatel, křikloun v druhořadé televizní estrádě či politik.
Čistky a odčervení
Trumpovo pojetí druhého mandátu tomu plně odpovídá. Na domácí frontě masivně osekává segmenty federální státní správy, které považuje za zbytečné (vzdělání, zdravotní péče, prevence přírodních pohrom) a konsoliduje svou moc dosazováním poslušných lokajů na pozice, jež vidí jako klíčové. Zástupcem ředitele FBI se tak stal ultrapravicový youtuber a konspirační teoretik Bongino, americké zdravotnictví má nově na starosti antivaxer, který musel v minulosti projít odčervením.
Politické čistky probíhají v armádě a tajných službách. Z Trumpova tábora stále častěji zaznívají vyhrůžky o pomstě a pronásledování „nepřátel Ameriky“: soudců, kteří soudili Trumpovy kriminální a občanskoprávní spory, vysokých úředníků z Bidenovy éry, kritických žurnalistů. Trump a spol. samozřejmě nezapomínají na své sponzory, především dotačního miliardáře Muska. Část jeho impéria je totiž závislá na zakázkách od americké vlády i vlád dalších zemí světa a hlavní dojná kráva Muskova portfolia, automobilka Tesla, zažívá rekordní propad prodejů. Musk proto naplno využívá významné a přitom nejasně definované pozice po Trumpově boku. Řečičky o „zefektivnění státní správy“ jsou legrační, skutečný cíl je zřejmý: přesměrovat penězovody k Muskovi a jeho firmám.
Cirkus
Na mezinárodním poli Trump, Vance a spol. rezignovali na jakýkoliv leadership, ve vztahu k Ukrajině, které nyní USA zastavily veškerou vojenskou pomoc, už prakticky nelze rozlišit, zda jednotlivá vyjádření pocházejí z Bílého domu či z Kremlu. Za Trumpovým zcela nezastřeným obratem k Putinovi je víc než jen komicky naivní plán, že Rusko se stane globálním spojencem USA proti Číně. Trump a jeho lidé Putina zjevně obdivují, líbí se jim, že diktátor vládne Rusku železnou rukou. Rádi by si Ameriku zařídili po ruském vzoru. Jenže nemůžou. Na provedení skutečného neofašistického převratu je Trump příliš neoblíbený a neschopný a američtí občané příliš bohatí a příliš ozbrojení. Zbývá tedy fraška.
USA zrazují jednoho spojence po druhém, americký vliv ve světě taje před očima, americká ekonomika se potápí důsledkem nesmyslných obchodních válek. Tomuto absurdnímu cirkusu šéfují dva šašci napatlaní mejkapem a miliardář sjetý ketaminem. V USA se nyní může stát cokoliv, včetně bezprecedentního výbuchu politicky motivovaného násilí.
Z bleskového úpadku americké moci a vlivu krátkodobě těží Rusko, dlouhodobě však především strategicky plánující Čína. Sebedestrukci Spojených států by teoreticky ve svůj prospěch mohla využít i Evropa, na to jsou ovšem její lídři příliš rozhádaní, zbabělí a pohodlní. Éra západní dominance a relativního bezpečí skončila. Možná dočasně, možná navždy.
