Martin Bartkovský: Postavit se šikaně je vždycky správné. Zelenskyj svlékl Trumpa před světem do naha
Celý svět se jal řešit, kdo při emotivním setkání prezidentů Trumpa a Zelenského pochybil. Kdo byl agresívnější a neuctivější k tomu druhému, kdo měl spolknout argumentační fauly a podpásovky. Zkrátka zda to muselo dopadnout tak, jak to dopadlo. Politická jednání jsou často tvrdá a neférová. Volodymyr Zelenskyj ale na setkání s Trumpem musel během pár vteřin reagovat na bezprecedentní útoky, které americká demokracie nepamatuje. A já si troufám tvrdit, že z nich vzešel jako vítěz. A že to lépe udělat nešlo.
Ten boj byl předem prohraný. Vyděračská dohoda nejen bez bezpečnostních záruk, ale, jak zjišťujeme zpětně, i bez zájmu z ruské strany. Cár papíru, kterým se Donald Trump rozhodl srazit napadenou zemi na kolena. K tomu cestování letadlem přes několik pásem, přesilovka viceprezidenta s ministrem zahraničí a s jim nakloněnými novináři. Kdyby do Washingtonu Zelenskyj vůbec nejel, byl by označen za nepokorného, když by o setkání vůbec neusiloval. Když tam přijel, čekalo se, že na sobě nechá od dvojice naprostých ignorantů dříví štípat. Jenže to se Trump a Vance přepočítali.
Donald Trump je odsouzený sexuální násilník, který nemá problém využívat své pozice moci. S lidmi nejedná jako se sobě rovnými. Buď jsou na světě ti, kterých se bojí, tedy Vladimir Putin, s nímž jedná submisívně. A pak tu je politická reprezentace menších a zranitelných států, se kterými jedná povýšeně. J. D. Vance si prošel velmi násilnickou výchovou, jak sám popisuje ve své knize Vidlácká elegie. Oba si také během svého života prošli šikanou a oba mají řadu nezpracovaných traumat, která se rozhodli předávat dál vůči dalším lidem. I když není podmínkou sexuálních či domácích násilníků, aby v minulosti nějaké takové trauma zažili, u těchto dvou se to spojuje. Všechny manipulativní techniky použili při setkání na Zelenského. Jak už jsem psal, politika je špinavá hra, která se nehraje čestně. Jen chci to jednání nahlas pojmenovat, aby si to uměl přeložit každý, kdo chování Trumpa a Vance v Oválné pracovně tleská. Tleskáte násilníkům a agresorům.
Jednání bylo právě jejich chováním odsouzeno k neúspěchu. Zatímco ukrajinský prezident argumentoval fakty, Trump s Vancem se uchýlili k osobním urážkám, opakování ruských dezinformací a ponižování Ukrajiny a Ukrajinců. Vadilo, že Zelenskyj nemá oblek. Pokud by ho měl, vadilo by, že je příliš levný nebo drahý. Když se bránil, řešil se jeho tón, nikoli podstata sdělení. Byl napomenut, že za americkou pomoc nepoděkoval. Když řekl, že poděkoval, byl opraven, že nepoděkoval ten den. Když i tohle vyvrátil, byl opět Vancem napomenut, že nepoděkoval teď, v Oválné pracovně. Přesně takhle jedná agresor se svou obětí. Ta to nikdy nemůže vyhrát a vždy ji můžete odsoudit s tím, že si za to „může sama“, protože „dostatečně nepoděkovala“, „neměla vhodné oblečení“ nebo se zkrátka „tvářila příliš vyzývavě“.
Jenže dvojice vysokých Američanů se ve vzrůstem drobnějším Zelenském přepočítala. Je to prezident, jenž v časech obrovské krize a s ruským vražedným komandem za dveřmi odmítl opustit své krajany. Je to vrchní velitel, který už tři roky odráží útok mnohem početnějšího agresora. A je to člověk, jenž už viděl tolik smrti a utrpení nevinných lidí, že ho dvojice ukřičených kravaťáků prostě nerozhodí. Zelenskyj nemohl v očích svého národa sklopit hlavu tak, jako ji nesklopil poslední tři roky. A nám ostatním ukázal, že je třeba se šikaně vždycky postavit a že tenhle princip bude prostě vždycky správný.
Trump s Vancem ječeli na Zelenského, že nemá v rukách karty, se kterými by mohl hrát. Ve skutečnosti je neměl ani 24. 2. 2022, a tak nějak stále bez nich dost obstojně hraje. Na druhou stranu američtí politici mají v rukách všechny trumfy a je jim to zatím k ničemu. Mstí se novinářům, když se jim nelíbí, jak píšou. Mstí se zaměstnancům, když se jim nelíbí, co o nich říkají. Mstí se studentům, když mají jiné názory než oni. Místo aby slabším pomáhali, pomoc odepírají. Na sobě rovného či většího nepřítele si netroufnou. Jsou slabí a právě to v nich Volodymyr Zelenskyj během té emotivní výměny odhalil. Slova by mu možná odpustili, ale že je před celým světem svlékl do naha, mu neodpustí nikdy.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
