Opoziční předáci Karel Havlíček, Alena Schillerová a Aleš Juchelka v úterý navštívili prezidenta republiky Petra Pavla. Přišli mu vysvětlit, že by bylo fajn, aby přiměl koaliční kabinet Petra Fialy k jednání s opozicí nad podobou reformy penzí. Hlava státu Babišovým podřízeným přislíbila, že se pokusí požádat premiéra Fialu, aby jeho vláda zatím o návrhu důchodové novely s reformními úpravami nejednala a nejdřív ještě hledala shodu s opozicí. Pokud se tak skutečně stane a k odkladu vynucenému opozicí dojde, bude to pro ANO obrovský, ale i zároveň nebývale vychytralý či dokonce cynický majstrštyk. Pomoc totiž přijde přímo od prezidenta, ale zároveň i někoho, na kterého politici a členové ANO za poslední rok naplivali tuny špíny.
Ani v této situaci by se nemělo totiž zapomínat, k čemu všemu se snížili členové ANO a další nohsledové Andreje Babiše v období před volbou nové hlavy státu, ale i v období po ní. Dodnes je z řady jejich vyjádření cítit opovržení k současnému prezidentovi a k tomu, co ve své funkci dělá.
Nejsem odpůrcem tvrdé politické polemiky či personální kritiky. Chápu, že současná situace na české politické scéně je tak vyhrocená, že k těmto atakům dochází. Každý se prezentuje dle svého naturelu a svých rozumových schopností. Nicméně poněkud pak postrádám logiku pro to, že zástupci hnutí, které vůči hlavě státu šíří zášť a za poslední rok ho počastovali mnoha nelichotivými komentáři, za ním teď dolejzají a snaží se ho přimět, aby za ně vybojoval jeden z klíčových politických soubojů dnešní doby. Dokáže si někdo představit, co by následovalo, kdyby jim Petr Pavel řekl, že nic takového nemá v plánu a nic takového dělat nebude?
Jistě, reforma systémů penzí je zásadní téma. A to nejen pro současnou politickou reprezentaci, ale především pro lidi, kteří potřebují znát svoji perspektivu na další léta svého života. Dosud však žádnou představu nemají, neboť všechny vlády v novodobé historii České republiky se na komplexní reformu penzí nezmohly nebo se o ni ani nepokoušely. A to platí i pro oba kabinety, ve kterých byl zastoupeno hnutí ANO. Možná by to ANO trojlístek mohl vysvětlit, proč se sami o nic nepokusili.
V Česku se ustálil takový politický obyčej, že úřadující vláda mění či ruší to, co zavedla vláda předchozí. I současná vláda zrušila některé věci, které prosadil Babiš se svým kabinetem. A tím nyní hrozí zase Babišovci Petru Fialovi. Nutno dodat, že obě strany na to mají právo. Tedy vláda na to, aby prosadila svůj záměr díky většině v parlamentu, a opozice může avizovat, že některé kroky současné vlády zruší. Sice to není příklad vyspělé politické kultury, ale tu u nás asi nemůžeme čekat.
Na celé věci je podstatná jedna věc. Opozice žádá o diskusi s vládou nad reformou důchodů a chce, aby s ní hledala shodu. Nikde však nezaznělo, co se stane, když tato shoda nebude nalezena. Čí to bude vina či chyba? Je nutno si připomenout, kdo tu nyní má vládní zodpovědnost a kdo má právo prosazovat svoji vůli. Hnutí ANO si totiž může nakrásně nadiktovat mnoho věcí a hrát před lidmi divadlo, že ho vláda válcuje a nebere v potaz jeho připomínky či návrhy. Nezapomínejme, že je před volbami.
Podtrženo sečteno, v této taktické politické hře se podařil hnutí ANO velice mistrovský tah, kterým dostává vládu pod tlak. A je hrubá chyba prezidenta, že na tuto hru – byť nejspíš nevědomky – přistoupil. Diskusní fórum mezi vládou a opozicí za účasti prezidenta není žádnou novinkou a ani nějakou potupou či tragédií pro kohokoliv z účastníků. Nyní se z toho však stal šikovný nástroj pro politickou PR kampaň, ve které opozice sleduje více cílů. Reforma penzí je pouze jedním z nich.
