Volby v Polsku vyhrály strany dosavadní opozice, končí vláda konzervativní strany PiS. Pro střední Evropu to znamená zásadní změnu, hlavně pro Viktora Orbána. Maďarský premiér ztratil hlavního spojence na evropské půdě, do čela Polska míří jeho letitý soupeř Donald Tusk. Symbolicky den poté Orbán vyrazil do Číny, kde se setkal s Vladimirem Putinem.
Po nedělních volbách má dosavadní opozice v Polsku většinu v obou komorách parlamentu. Je tedy prakticky jisté, že v blízké době sestaví vládu, kterou nejspíš povede lídr Občanské koalice Donald Tusk. Ten už jednou premiérem byl, následně byl i předsedou Evropské rady.
S rozhořčením volby sledovala maďarská vládní strana Fidesz. Po volbách pogratulovala k vítězství PiSu, ačkoli už bylo zřejmé, že ten vládu nesestaví. Orbán přichází o nejbližšího partnera na poli EU, kterým byla konzervativní vláda Práva a spravedlnosti. A proč je pro Orbána tak nepříjemný konkrétně Tusk?
„Zničil vlastní stranu“
Orbán a Tusk k sobě zjevně chovají silné antipatie. Nejvíc se to projevilo loni v březnu v Budapešti, kdy Tusk tři týdny před maďarskými volbami přijel osobně podpořit koalici opozičních stran V jednotě pro Maďarsko kandidující proti Orbánovi. Maďarský premiér tehdy řekl, že „za Tuska se stydí i v Polsku, nejprve rozbil vlastní stranu, následně rozbil evropskou lidovou stranu.“
Rozbitím Evropské lidové strany má nejspíš na mysli to, že Tusk patřil mezi lidi, kteří se zasadili o odchod, nebo spíš vyštípání Orbánova Fideszu z řad euro-lidovců v roce 2021. Fidesz si od té doby nenašel novou evropskou stranu a v europarlamentu je pořád izolovaný.
Přitom ještě když byl v roce 2010 Orbán zvolen premiérem, na první cestu zamířil do Varšavy právě za Tuskem, který tehdy vládl v Polsku. Teď bude nastolování vztahů mezi nimi o dost složitější. Tusk Orbána taky pravidelně kritizuje za jeho postoj k Ukrajině, loni například na Twitteru napsal, že „Orbán a Szijjártó (maďarský ministr zahraničí, pozn. red.) by si zasloužili víc než jen medaili od Putina. Místo ve vedení Gazpromu by byla adekvátní odměna za jejich loajalitu.“
Polsko bylo v posledních letech pro Orbána obrovsky důležité. Vždycky, když se mluvilo o možnosti pozastavit dotace či Maďarsko nějak jinak omezit pro porušování zásad právního státu, Orbán spoléhal na to, že jej na konci vždy Poláci podpoří. Teď o tuhle jistotu přišel a nejspíš se bude muset spoléhat třeba na Roberta Fica. V jeho vládě jsou však i nacionalisté ze SNS, což větší spolupráci zrovna s Maďarskem poněkud komplikuje. Nejvíc ze všeho by Orbán potřeboval, aby se v Česku vrátil k moci Andrej Babiš.
Za Putinem přes půl světa
Shodou náhod zrovna den po dopočítání výsledků polských voleb odjel Orbán na fórum Nové hedvábné stezky do Číny. Jde o ekonomický formát, který má dle pozorovatelů posilovat ekonomický vliv a vzestup Číny. Orbán byl jediný premiér z EU, který na forum do Pekingu přijel.
V rámci programu se setkal na dvoustranném jednání i s Vladimirem Putinem, jako teprve druhý evropský politik od začátku války na Ukrajině. Ani jedna strana nekomentovala, kdo schůzku inicioval. Pozornost vzbudily dva detaily: zaprvé, Orbán při hovoru s Putinem důsledně nepoužíval slovo „válka“, ale „vojenská operace“, který používá Rusko. Zadruhé, při příchodu na jednání se viditelně hluboce uklonil před ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem. Taková gesta Orbán téměř nikdy nedělá.
Ve videu na sociálních sítích pak řekl, že pro Maďarsko je důležité, aby skončil příliv uprchlíků, sankce a boje. Ano, v tomto pořadí… Mimochodem, uprchlíků zůstalo v Maďarsku 30 tisíc, tedy skoro desetkrát méně než v Česku. Ze sankcí si Maďarsko taky vyjednalo výjimky.
Že si Maďarsko hledá vlastní místo ve světě, není pod Orbánem nic nového. Že se v konfliktu s Ukrajinou chová de facto prorusky, taky ne. V kontextu s polskými volbami a ztrátou velkého spojence to však posiluje obraz, že Maďarsko se vzdaluje z Evropy. Vystoupení z Evropské unie ale pořád působí jako nereálné.
