Téměř před 11 lety, konkrétně 8. listopadu 2012, se na obálce Reflexu objevil Tomio Okamura a klaunským červeným nosem. Doprovodil to titulek Pitomio a tato slova: „A teď vám povím nejlepší vtip: Budu prezidentem“. Od té doby různé soudy různě rozhodovaly, zda se máme tomuto politickému podnikateli omluvit či nikoli. Dokonce před časem bylo nařízeno, že se za slovo Pitomio omluvit máme. Jenže Nejvyšší soud před několika dny rozhodl, že se nemusíme omlouvat a že Okamura sám musí v tomto případě projevit vyšší stupeň tolerance. Politik ovšem považuje rozhodnutí za protiústavní. Co se ale za tu dlouhou dobu v jeho případě změnilo? Vůbec nic.
Pořád platí to, co teď potvrdil i Nejvyšší soud, který konstatoval: „Jestliže v rozhodné době veřejně prezentované názory a postoje žalobce byly populistické, nabízející laciná a líbivá řešení s tendencí vyjadřovat se ke všemu, podbízející se veřejnosti, navzájem si odporující, ve vztahu k otázce menšin i sociálním otázkám vyznačující se tendováním ke xenofobii a nacionalismu a jestliže se v předvolební kampani prezentoval i jako vypravěč (trapných a vulgárních) vtipů, lze se závěrem soudů, že kritika má reálný základ, souhlasit. Jinak řečeno, závěr soudů nižších stupňů, že lacině populistické názory i vystupování žalobce v rozhodné době snese hodnocení i jako hloupé, je postaven na reálném základě.“ Ano, některé názory Tomia Okamury můžeme považovat za hloupé, proto k němu mířila už dávno naše kritika.
Okamura v tom ale není sám. Od doby, co se slovo Pitomio objevilo, se i v české politice přitvrdilo a pitomiů je ještě víc. V Poslanecké sněmovně či na sociálních sítích létají v případě politiků zcela běžně výrazy jako zrádce, zloděj, darebák, podvodník, gauner, debil, hlupák či dokonce z..d. Pokud by se měl například takový Andrej Babiš omlouvat za to, co říká, tak soudy by to ani nestíhaly řešit. Ale není to jen Okamura a Babiš, je to věc obecná. A hodně přitvrdila i média směrem k politikům.
Lze pochopit, že Okamurovi se nelíbí spojení jeho jména do slova Pitomio. Byla a je to ale nadsázka. Poněkud drsná, jenže nadsázka. Poukazuje právě na to, co konstatoval i Nejvyšší soud, že některé slova, věty a názory tohoto politika jsou hloupé. Předpokládám, že to samé si on myslí o Reflexu, o nás a našich textech. Jenže na rozdíl od něj my to sneseme. Když někoho tvrdě kritizujeme, je jasné, že to nezůstane bez odezvy. Jsme na to připraveni.
Skotský spisovatel Robert Louis Stevenson v roce 1886 vydal novelu Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda. Doktoru Jekyllovi se podařilo namíchat směs, jakousi drogu, po jejímž požití se, tělem i duší, změní v Hyda. To mu dovoluje oddávat se nočnímu životu a choutkám, které si jako vážený doktor nemůže dovolit. Hyde však postupem času nabývá na síle a svévolně přebírá vládu nad Jekyllem. Takovým Jekyllem a Hydem české politiky je právě předseda SPD Okamura. Je to doktor Pi a pan Tomio. Pokud je považujeme za jednu bytost a složí si to někdo dohromady, dostane celistvý obrázek.
Text vyšel také jako úvodník nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
