Po víkendových slovenských volbách se utrhla v Česku lavina s kritikou toho, jak slovenští voliči hlasovali. Jako kdyby všichni Češi skvěle rozuměli vývoji v sousední zemi (skutečně to nepoznáte podle toho, že si uděláte výlet po místních horách nebo že víte, kolik stojí porce brynzových halušek) a znali motivace a problémy tamních voličů. To samé nás čeká po blížících se volbách v Polsku a nekonečná je i diskuse nad tím, jak mohou někteří „maďarští hlupáci“ volit Orbána. Jenže projektovat si do našich vlastních přání a názorů to, co se má stát v cizině i doma, vede často k mylnému úsudku.
To, že na Slovensku vstal z mrtvých Robert Fico, že v Polsku už dlouho vládne v mnohém kontroverzní strana Právo a spravedlnost a že vítěznou vlajku nad maďarskou pustou léta mává Viktor Orbán, je důsledkem toho, že tyto národy vycházejí z jiných historických a společenských zkušeností. Podle toho si vybírají své zástupce. Představy někoho, že všude budou vládnout probruselští liberálové nebo naopak všude populističtí nacionalisté, jsou v obou případech absurdní. Politika, podobně jako ekonomika se v každé zemi vyvíjí v určitých cyklech, které ovlivňuje stav hospodářství a nabídka na politické scéně. Někdy převáží nekonečné sliby levice, jindy návrhy na úspornější stát od pravice (přiznávám, že mně daleko bližší). Tvrdit ale, a to se po slovenských volbách objevilo často, že většina slovenských voličů jsou nějací vesničtí pitomci, proto hlasovali pro Fica, je nejenom arogantní, ale především nesmyslná. Je to nabubřelý pohled elit. Jenže volič je pánem. I tehdy když se podle našeho názoru rozhodne hlasovat špatně.
Například já bych nikdy nevolil Roberta Fica, protože podle mého názoru měl příliš blízko k různým oligarchických skupinám, jeho nápady jsou až moc levicové a máme jiný pohled na vývoj na Ukrajině. Za to ho mohu tvrdě kritizovat a rozebírat na součástky. Je ale svobodným rozhodnutím občanů Slovenské republiky, že si Fica reinkarnovali. Budou si to muset, jak se lidově říká, „vyžrat sami“. Jak by reálně vládla případná Ficova vláda, ještě nevíme. Stejně jako nevíme, zda by byla pro naše sousedy výhrou vláda levicového liberála Michala Šimečky, nebo dalšího socialisty Petra Pellegriniho. Podle mého gusta není ani jeden z nich. Jen si při volbách každý někoho jiného projektujeme do svých představ.
Ještě složitější je pro pochopení Čechů situace v Polsku. Tam voliči přemýšlejí úplně jinak než občané České republiky. Poláci berou daleko větší ohled na svoji minulost. Větší (i když v posledních dvaceti letech postupně klesající) vliv tam má katolická církev. Venkovské regiony tam byly velmi chudé a z dlouhé letargie se probírají složitě a pomalu. Ale probírají. Polsko bylo dlouho bez potřebné infrastruktury, podmínky pro podnikání bývaly tristní. To všechno se změnilo. Může za to jak současná vláda, tak v minulosti síly podporující stávající opozici. Poláci jsou už dnes daleko modernějším národem než v minulosti, jejich civilizační skok je od pádu železné opony v roce 1989 větší než v Česku. To všechno se musí brát v potaz při hodnocení toho, jak tam volby dopadnou. Češi se ale při hodnocení věnují jednotlivostem. A jistě, polské podmínky nastavené pro interrupce jsou pro většinu české společnosti nepřijatelné. No tak to kritizujme. Nebo tamní státní televize příliš okatě stojí na straně vládní moci. Polští voliči ale nejsou zabedněnci, protože léta volí stranu Právo a spravedlnost, má to specifické důvody.
Můžeme to i otočit. Například většina Poláků se vždy strašně divila, že někdo u nás volí dotačního šíbra, bývalého člena totalitní komunistické strany a člověka podezřelého ze spolupráce s StB Andreje Babiše. Ale zhruba třetina lidí, kteří chodí k volbám, volí Babiše a jeho ANO. To, co je pro mě naprosté tabu a nepřijatelná věc, je pro jiného běžnou záležitostí. Důvodem je to, že vycházíme z jiných životních zkušeností, z jiných hodnotových a ideových představ. Rozdíly jsou přirozené. Stejně jako rozdíly na Slovensku, v Polsku či Maďarsku.
Na rozdíl od kormutlivé minulosti máme ale jednu obrovskou a pořád málo hýčkanou výhodu. Češi, Slováci, Poláci i Maďaři si vybírají a volí své politiky a političky v demokratických a svobodných volbách. Doufejme, že doba, kdy měl zvítězit jeden někým prosazovaný správný názor, se už nevrátí. Že budeme mít pořád rozdílné názory. Jeden volí Fialu, další Babiše, v Polsku někdo Kaczyńského, jiný Tuska a na Slovensku mají Fica či Šimečku. Každý hlas má stejnou váhu. I když peskování jiných nikdy neustane.
