Východoevropské země od Polska po Bulharsko zakázaly dovoz ukrajinské pšenice, která přes jejich území měla putovat do přístavů a odtud přes moře do Afriky či na Blízký východ. Jedinou výjimkou z celého pásu je Česko. Nejspíše proto, že přes naše území moc cest do nejbližších přístavů od ukrajinských hranic nevede. Anebo také proto, že u nás farmáři nejsou zdaleka tak mocnou zájmovou skupinou jako jinde.
Zásilky z Ukrajiny často do přístavů nedorazily a ukrajinská pšenice, drobet zašantročena a zbavená skutečného původu, plnila domácí sila, protože byla zřetelně levnější. To samozřejmě stlačovalo ceny domácí produkce a nyní, když by sýpky měly být vyprázdněné a chystat se na letošní úrody, začal růst strach, že nebude kde pšenici prodat. Přitom se nabízí jednoduchá alternativa v podobě původních afrických zákazníků, k nimž obilí kvůli blokovanému Černému moři nemůže dorazit.
A přestože se situace zlepšila, pořád ten obchod má do předválečných poměrů nekonečně daleko. Vždyť před rokem touto dobou právě z důvodu, že ukrajinští zákazníci v chudých zemích jsou kvůli válce v Evropě nahraní a shání po světě náhradu, skočily naše domácí ceny mouky a pečiva prudce vzhůru. O olejích nemluvě. Nebo že by se teď ukazovalo, že všechno bylo trochu jinak a někdo tady zneužil situace?
Ve skutečnosti je prostě ukrajinská produkce mnohem levnější. Mohou za to mimořádné přírodní podmínky i extrémně levná pracovní síla. A když se pootevřela dvířka do Evropy díky dohodě o transportu ukrajinského obilí a olejnin po pevnině do evropských přístavů, byla jenom otázka času, kdy se to projeví na domácích trzích tranzitních zemí a bude to tlačit ceny potravin dolů. Je zjevné, jak málo je evropská zemědělská produkce dlouhodobě chráněná cly a dotacemi dnes ve světě konkurenceschopná. A také jak tato ochrana domácího trhu přispívá k vysokým cenám potravin zdaleka nejen v Česku. Padají výmluvy na v Evropě zakázané pesticidy a další jedy, ale to jsou pohádky o porušování všemožných pravidel, na něž jsme si u nás už dávno zvykli v souvislosti s polskými potravinami, před kterými české zemědělce a potravináře žádná cla, díky bohu, nechrání.
Vše se nakonec řeší dotacemi. Aby nevznikaly na venkově protiukrajinské nálady, které tam už stejně jsou, bude EU rozdávat odškodnění. Samozřejmě z daní občanů členských zemí.
Jenže co s tím, že evropští politici před pár měsíci jásali nad přizváním Ukrajiny do EU? To bude třeba i ukrajinským farmářům otevřít trh. Opravdu se to stane?
