Trvalo to, ale nový koncept valorizací důchodů je na stole, a přestože z toho dělá opozice další útok vlády na životní jistoty penzistů, tak se nic až tak moc podstatného neděje. Důchodci zůstanou jedinou skupinou obyvatel, jejichž příjem je stoprocentně chráněn před znehodnocením inflací. Jenom to zvýhodnění proti ostatním domácnostem nebude až tak výrazné.
Podstatné změny jsou zejména v mimořádných valorizacích. U těch dosud platilo, že se provádějí v okamžiku, kdy ceny od polední úpravy důchodů narostou o pět a více procent. Nyní místo mimořádné trvalé valorizace dojde k poskytnutí dočasného příplatku k penzi, který bude kompenzovat inflaci až do termínu řádné valorizace, kdy budou důchody normálně navýšeny podle celoročního zvýšení cen. Efekt této změny je v tom, že u řádné valorizace se nebude zvedat o procenta už navýšený důchod, ale ten řádný z minulého ledna.
Neuvidíme už tedy to, čeho jsme byli svědky v posledních dvou letech, kdy docházelo vlastně k procentnímu navyšování již navýšené částky, což mělo za následek to, že penze rostly rychleji než inflace a začaly prudce dohánět průměrné mzdy. Ty mzdy, z nichž se odvádí důchodové pojištění, z něhož se penze vyplácejí. Náhradový poměr, tedy poměr průměrného důchodu k průměrné hrubé mzdě se během dvou let zvýšil ze zhruba čtyřiceti procent na 48 procent. To byl hlavní důvod vzniku velkých deficitů penzijního systému loni a v letošním roce a nutnosti zasáhnout už do letošní mimořádné valorizace penzí v červnu letošního roku. V dohledné době to ale penzisté vůbec nezaznamenají, protože inflace výrazně zpomaluje a k mimořádnému zvyšování penzí nebude zákonný důvod, a pokud se nic mimořádného nestane, vrátíme se během roku až dvou do nízkoinflačního světa.
Další změna navrhovaná ministerstvem práce a sociálních věcí je v tom, že kromě inflace se budou penze zvyšovat jen o třetinu růstu reálné mzdy, a ne o polovinu, jak platilo v posledních letech. To platilo až do roku 2014, kdy začal Andrej Babiš s podporou tehdejší ČSSD svůj spěšný boj o voličské hlasy důchodců a začal penze zvedat podstatně rychleji. Problém nastal v okamžiku, kdy reálné mzdy zaměstnanců klesly o sedm procent, zatímco penze ani o korunu.
V praxi toto snížení znamená, že se odstup kupní síly penzí od průměrné mzdy bude pomaličku zvyšovat a náhradový poměr bude klesat někam zpět ke čtyřiceti procentům a potom ještě podstatně níže, pokud se neprodlouží věk odchodu do penze a dál poroste poměr penzistů vůči ekonomicky aktivním občanům platícím daně. Výpočty expertů ukazují, že by kolem poloviny století mohly důchody odpovídat méně něž třiceti procentům průměrné mzdy. Kupní síla penzí tak sice zůstane zachována, ale zvětší se rozdíl v životní úrovni domácností penzistů a ekonomicky aktivních.
Krátkodobě nejcitelnější změnou pak bude zpřísnění předčasných důchodů, do nichž se už nebude moci odcházet pět let před termínem, ale jen tři a předčasné penze nemají být valorizovány. Odchod do předčasného důchodu je přitom nyní velmi oblíbený a v době vysoké inflace byl i kvůli valorizacím extrémně výhodný. Letos bude v předčasném důchodu už skoro třetina penzistů, a to penzijní systém mimořádně zatěžuje.
Nicméně tohle všechno není nějakou skutečnou penzijní reformou, jde jen o parametrickou úpravu, jejíž část už kdysi platila a z populistických důvodů byla silně změkčena. Kdyby k tomu nedošlo, neřešili bychom nyní nakvap situaci, kdy na každý osmý důchod si stát musí za vysoký úrok půjčovat na finančních trzích a zadlužovat tak vnoučata současných penzistů.
