Ceremoniál, při kterém prezident republiky 28. října každoročně ve Vladislavském sále oceňuje významné osobnosti, byl kdysi vnímán jako majestátná a důstojná tečka za svátečním dnem připomínajícím vznik samostatného Československa. Jako výkladní skříň toho nejlepšího a nejváženějšího, co naše země má. Za dob prezidentování Miloše Zemana tento punc postupně vymizel. A nejen to, prostředí starobylého sálu se pro Zemana spíš stalo arénou jeho politických her, tribunou pro jeho mstivé žlučovité výlevy a vyřizování si účtů se svými kritiky a oponenty. V posledních letech se k tomu přidalo i nezvání řady významných hostů. Stejně tomu tak bude i letos. Naštěstí se tento svátek v Zemanově režii uskuteční naposled.
Pro úplnost dodejme, že loni ani předloni se tento ceremoniál v obvyklém termínu a na obvyklém místě nekonal. Před dvěma lety se tak nestalo kvůli covidu a loni kvůli Zemanovu špatnému zdravotnímu stavu. Ocenění pak byla předána při náhradním termínu letos na jaře.
Přestože Hrad se vždy snaží utajit seznam oceněných osobností, některá jména už nyní létají éterem. To však není podstatné. Prezident si ostatně může ocenit, koho chce, a záleží jen a pouze na jeho vůli. Lze tedy očekávat, že když je letos v prezidentské funkci úplně naposled, ocení všechny své blízké a věrné, na které se dosud nedostalo a u nichž se předpokládá, že hradní protokol vyštrachá alespoň jeden důvod, proč by toto ocenění měli dostat. Nic na tom nezmění skutečnost, že seznam vyznamenaných musí kontrasignovat předseda vlády.
Za zmínku spíš stojí jiný aspekt večera, a to ten, že mezi pozvanými hosty bude chybět celá řada významných a důležitých osobností. Nebude tam šéfka Sněmovny Markéta Pekarová Adamová, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, mnozí rektoři, rovněž i (staro)nový předseda Senátu Miloš Vystrčil, ale i řada poslanců a senátorů. Mezi poslanci to budou především ti, kteří hlasovali pro krácení rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky. Vypadá to, že v první řadě, kde všichni nejvyšší ústavní činitelé vždy obvykle seděli, bude sedět jen Václav Klaus a Petr Fiala.
Miloš Zeman nikdy nezapomněl využít toto prostředí k vyřizování si svých účtů. Vždy zde dával volný průchod ventilování své osobní nenávisti, pohrdání svými oponenty či kritice médií. Myslíte, že to letos bude jinak? Na to by asi nikdo nevsadil ani zlámanou grešli. Zemanovi končí mandát. Je mu jedno, že z Hradu odejde jako prezident, který v posledních letech dokonale zničil svůj odkaz. Zde je třeba dodat, že i jako hlava státu, za kterou nestojí žádný úspěch, ale obrovitá hromada chyb, omylů, nesplněných kolosálních slibů či nestandardních rozhodnutí.
Je svým způsobem nespravedlivé, že toto hodnocení zastíní i řadu osobností, které si státní vyznamenání z rukou hlavy státu skutečně zaslouží. Mezi zhruba osmi desítkami lidí totiž zcela nepochybně budou stateční vojáci, úspěšní sportovci či špičkoví lékaři. A je pak poněkud nepatřičné se jich ptát, zda jim nevadí přebírat vyznamenání od Zemana. Ale prezident jim udělí nebo propůjčí řád jménem České republiky a to si dějiny budou pamatovat, ne to, od koho ho dostali.
Předávání státních vyznamenání bylo vždy velice sledovaným pořadem. V posledních letech jeho obliba šla významně dolů. Řada lidí už ho pak nesledovala, maximálně si přečetla přepis projevu v novinách. Letos by možná měli udělat výjimku. Zeman bude v takovémto prostředí a před takovou společností mluvit naposled. Může klidně i mile překvapit. Anebo spíš potvrdit, že všechny odsudky a kritika na jeho hlavu jsou oprávněné. Zároveň pak sledující uvidí, že Zemanova politická epocha opravdu míří ke svému konci, a každý, kdo po něm přijde, už z logiky věci bude jen lepší.
