Kdo příští nastoupí na Pražský hrad? Rozhodnou voliči, ale těžko si představit, že by si ten současný prezident nechal ujít příležitost říct své k již známým i očekávaným kandidátům. A Miloš Zeman tak učinil v uplynulých dnech hned dvakrát. Ve svém obvyklém stylu…
Nejdříve před víkendem podpořil možnost, že by se do klání zapojil i šéf odborů Josef Středula. Byť v nedělní Partii na TV Prima krotil interpretaci některých médií, že to je jeho výběr jediný. „Řekl jsem, že Josef Středula by byl jeden z nejsilnějších kandidátů. A řekl jsem, že NĚKTEŘÍ kandidáti – nikoliv všichni – jsou směšní,“ prohlásil. A zaprognózoval si:
„Domnívám se, že je nakloněn k tomu kandidovat…“
Neboli Miloš Zeman si – takticky a asi nikoliv překvapivě – nechává otevřené dveře, komu bude chtít na Pražský hrad pomoct. Což ostatně i sám v předtočené Partii přiznal: „Kdybych měl několik hlasů, tak bych to asi rozdělil, ale já si ještě počkám.“ Jenže je pomoc a „pomoc“.
To se týká i jeho někdejšího mocenského spojence Andreje Babiše a jeho zvažovaných hradních ambicí. Miloš Zeman mu sice projevil laskavost, že ho zmínil mezi serióznějšími kandidáty – tedy doslova mimo „sbírku pochybných existencí, které nikdo ke kandidatuře nevyzývá, ale zato se pilně hlásí samy“.
Neodpustil si ale připomenout okamžik, kdy jejich politický i lidský vztah doznal jistých trhlin: „Andrej Babiš se v některých případech choval způsobem, se kterým jsem ne zcela souhlasil. Například v době, kdy jsem byl nemocný, mohl mít trošku větší porozumění pro můj zdravotní stav.“ Neboli z bývalého premiéra udělal tak trošku hyenu, což nepochybně není dobrou kvalifikací pro post hlavy státu.
Ale nějaká mstivost je Miloši Zemanovi pochopitelně naprosto cizí: „Je to za námi a já nechci být příliš vztahovačný…“ Například nevraživost vůči těm sociálním demokratům, kteří ho kdysi v parlamentní prezidentské volbě potopili, byla jistě jen výjimkou… Ostatně hned vzápětí následoval dovětek: „Budu uvažovat o několika kandidátech. Ale pan Středula je nepochybně mezi nimi.“
Ještě „zemanovější“ byl současný prezident směrem ke generálu Petru Pavlovi. Uznal sice jeho armádní erudici, ale tím to skončilo: „Nejsme Latinská Amerika, abychom měli v čele generála.“ A pak blahosklonně dodal, co mu na něm prý nevadí, nicméně to pěkně nahlas zmínil: „Na druhé straně mu na rozdíl od jiných nevyčítám jeho komunistickou minulost nebo kariéru vojenského rozvědčíka, to bylo před více než 30 lety…“ A chybět nemohla předpokládatelná výtka, že generál Pavel není politikem.
A kdo by se měl ještě hradního klání účastnit? „Uvítal bych, kdyby kandidovala – a ona kandiduje – Alena Vitásková. Jsem zvědav, jak se rozhodne například Vladimír Dlouhý.“ A aby se neřeklo, zmínil jako „nepochybnou“ kandidaturu Andreje Babiše. Pak už tam Miloš Zeman vidí jen výše zmíněné „pochybné existence“.
Nabízí se samozřejmě otázka, nakolik může mít Zemanovo doporučení – či nedoporučení – váhu a efekt. Varianty jsou samozřejmě tři. Buď pozitivní, nebo negativní jakožto polibek smrti či… prostě žádné. Tak jako je Andrej Babiš jediným originálem pro babišovské voliče a ostatní špičky ANO berou spíš jako stafáž, podobně to může zafungovat v zemanovském táboře.
