Dynamický dokument o ničivosti závislostí se po výhře na Berlinale vydává do boje o Oscary
Česká filmová a televizní akademie po letech pochopila, že její americkou „sestru“ příliš nezajímají hrané medailóny českých osobností, a změnila strategii. Po filmech Vlny, Bratři, Il Boemo, Zátopek či Šarlatán loni vyslala do oscarového klání dokument Ještě nejsem, kým chci být o fotografce Libuši Jarcovjákové a nyní další dokumentární snímek Kdyby se holubi proměnili ve zlato. I ten je svého druhu portrétem – závislosti, lásky a její absence. Pepě Lubojacki (*1986) se materiál z plánovaného krátkého absolventského filmu pro FAMU rozrostl na celovečerní stopáž a na vícegenerační ságu o závislostním chování, jeho kořenech, a hlavně jeho dopadech na životy jím zasažených lidí a jejich vztahy. Alkohol Pepu připravil o otce, zabil i otce jejího nevlastního bratra Davida, jeden její bratranec kvůli němu přišel o obě nohy, David i dva jejich bratranci žijí už roky na ulici. A to je jen objektivní výčet ztrát: jaké škody pití napáchalo uvnitř, v duších závislých i jejich blízkých?
Lubojacki začala natáčet v roce 2018 ze vzteku „na svět, hlavně na systém, který selhává v pomoci“. Energie hněvu film z velké části pohání, dalšími generátory jsou frustrace z nemožnosti být svým blízkým oporou nebo naštvání na lhostejnost, s níž většina lidí bezdomovce přehlíží.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
