Jeden můj známý pracovně vyrazil do Polska a po návratu hlásil, o kolik je tam co (hlavně potraviny, pohonné hmoty) levnější než u nás doma. Jak je to možné?
Tamní vláda se rozhodla čelit raketovému nárůstu cen základních potřeb dočasným zrušením spotřební daně. Což je nástroj, který drasticky sníží daňové příjmy státního rozpočtu. A na logickou následující otázku, proč si tento krok může dovolit Polsko a my ne, se dá odpovědět relativně snadno: Polské veřejné finance neřídilo téměř osm let dluhově rozpočtové duo Babiš–Schillerová, takže si dočasný výpadek příjmů může na čas dovolit. Na rozdíl od českého zdecimovaného rozpočtu, kterému ona zmíněná dvojka zasadila ránu vrtulníkovým rozhazováním peněz (jak jinak než na dluh) během covidové krize.
Další můj známý navštívil o víkendu Drážďany. Cestou zpět z výstavy v galerii Zwinger nakoupil drogistické zboží i potraviny v tamějším nákupním centru. Tam je levnější úplně všechno, hlásil mi. Třeba plechovka plzně se tam dá koupit za čtyřiadvacet korun. A když to není levnější, stojí to zhruba stejně jako u nás. Navíc při vědomí výše průměrné německé mzdy, jíž se ta česká stále ne a ne přiblížit ani na dohled. Odpověď na otázku proč je v tomto případě poněkud složitější. Je na to několik teorií: Německým výrobcům i prodejcům stačí nižší marže, protože tamní trh je zhruba osminásobně větší než český. Německé obchodní řetězce, s výjimkou východoněmeckých poboček, mají tradici desítky let a nemusí stavět nová centra jako u nás, kde se miliardové investice promítají do vysokých nájmů obchodníků. A taky jsme pro některé nadnárodní koncerny stále jakousi popelnicí Evropy, do níž se dá vysypat vše, a ještě draze. Ovšem tady už ta odpověď asi nezní tak průkazně.
A už přímo na tenký led spekulací se vydám ve chvíli, kdy se začneme ptát po důvodech vysokých cen energií. Česká republika je ve výrobě elektřiny soběstačná, dokáže ji vyrobit relativně levně, ovšem musí ji dle uzavřených unijních smluv „prohnat“ přes německou energetickou burzu tak, že ji koncovým spotřebitelům několikanásobně zdraží. Proč? Kvůli prodejním nebo přepravním maržím? Prostě nevím.
Jedno ale vím skoro jistě. Občané si tyto otázky kladou a nedostávají na ně od vlády úplně uspokojivé odpovědi. Proč? Protože zatím ji komunikačně i logisticky vyčerpává naše angažmá v ukrajinském konfliktu.
Jak dlouho budou mít občané při hledání odpovědí na své existenční otázky trpělivost? Obávám se, že začíná docházet.
