Ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislav Dušek vystoupil proti tomu, aby se bez patřičně odborných komentářů dále zveřejňovala data o počtech nakažených a vakcinovaných nemocí covid-19. Podle něj toto zveřejňování nalomilo důvěru veřejnosti v očkování. Tomáš Fürst ze Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS) kontruje: „,Interpretace‘ kolegy Duška jsou skutečně to poslední, co ve veřejném prostoru potřebujeme.“ Aktivity Ladislava Duška považuje za festival manipulací, neporozumění, školáckých chyb a „trapných omylů“ a uvádí několik důkazů svého tvrzení. Například studii kolektivní imunity Preval z roku 2020, kdy pro stanovení protilátek byly použity zcela nevhodné rychlotesty, které většinu lidí s protilátkami neodhalily, z čehož vyplynula mylná informace (fake news, dezinformace?), že smrtnost onemocnění je řádově vyšší, než ve skutečnosti je.
Dalším příkladem manipulace s daty ze strany Duškova úřadu: Z dat vybral jejich malou část, aby podpořil tvrzení, že covid se nejvíce šíří ve školách. „Asi jako kdybyste chtěli tvrdit, že ze všech zvířat na planetě nejvíce lidí zabíjí lední medvědi, ovšem doložili to daty pečlivě vybranými z Arktidy.“
Na základě dat interpretovaných profesorem Duškem a vyděšených politiků jsme si prožili několik devastujících lockdownů a škol zavřených snad nejdéle na světě. Bez pozitivního vlivu na šíření nemoci, se zápornými dopady na fyzické i duševní zdraví občanů.
Proč to píšu?
Po bitvě je každý generál, epidemie covidu je snad za námi. Ztráty, které způsobila, jsou nedozírné, mimo jiné v rekordním zadlužení veřejných rozpočtů, z něhož se budeme vzpamatovávat léta. Pokud vůbec. Už jen proto by měla nastoupit katarze a poučení z covidové krize. Zaznamenal jsem dokonce volání po tom, že by se nám „kvaziodborníci“ typu Ladislava Duška za páchané útoky na osobní svobody a veřejné zdraví měli minimálně omluvit. Něčeho takového se ovšem od lidí, kteří na základě cinklých dat strašili veřejnost a varovali před zdravotní apokalypsou nedozírných rozměrů, bohužel nedočkáme. Investovali už příliš mnoho své profesní cti a zbytků odbornosti.
K poučení a snížení rizika, že se někdy v budoucnu stane něco podobného, co jsme zažili mezi lety 2020 a 2022, by přitom stačilo málo: Kdyby odpovědné úřady, včetně příslušných ministerstev, v rámci prevence dopadu budoucích krizí (doufejme, že k nim nikdy nedojde) je nenechaly řídit a ovlivňovat ty, kteří už jednou prokazatelně fatálně selhali.
Už jen za ty děti, jež dlouhé měsíce seděly v domácím vězení, by přece někdo měl nést odpovědnost, ne?
