Dopady Zůnovy aféry: Rajchl Okamuru nenahradí, ale hrozí slovenský scénář. Rozpadne se blok SPD?
Jepičí a totalitně zadupaný pokus samostatného myšlení ministra obrany Jaromíra Zůny odkryl slabiny bloku SPD. Nikdy to nebyl homogenní útvar, ale společenství ambiciózních radikálů, kde vyčnívá Jindřich Rajchl. Co ukázala tato ostudná aféra?
Babišova totalita
Kromě osobnostního odpisu jednoho ministra, jenž se ochotně nechal veřejně šikanovat a cenzurovat, jeho epizoda odkryla několik dalších efektů. Naplno odhalila totalitní manýry prokremelského novotvaru usídleného ve vládě Andreje Babiše. Premiér s tím nehodlá nic dělat, jelikož má svázané ruce trestním stíháním.
Vládní koalice se rychle vychyluje k současným slovenským a maďarským poměrům, což je velmi varovný, ale očekávatelný signál. Odpovědnost za Okamurovu totalitu ovšem jde za premiérem. On ponese za tyto excesy odpovědnost doma i v zahraničí, nemluvě o zátěži střetu zájmů, jehož „řešení“ vyvolává stále větší pochybnosti.
Zůnova aktivita je vážným varováním i pro zbývající nestranické „odborníky“ za SPD v resortu zemědělství Martina Šebestyána a dopravy Ivana Bednárika. Názorně si uvědomují, že jsou jen nastrčenými loutkami bez reálného vlivu, kdykoli určenými k odstřelu. Umí si někdo představit, že by Šebestyán vymáhal po Agrofertu 7 miliard korun za nezákonně vyplacené dotace?
Důsledky debaklu
Generál Zůna zjevně netušil, do čeho jde vládním angažmá za SPD. Podařilo se mu však nechtěně nastavit zrcadlo poměrům ve skryté Okamurově čtyřkoalici. Připomeňme si, že hnutí SPD zůstalo ziskem 7,8 procenta hlasů v letošních volbách hluboko za očekáváním a průzkumy preferencí. Zaostalo za ziskem ve volbách v roce 2021, přestože tehdy kandidovalo samostatně.
Okamurův debakl umocnil zisk pouhých deseti poslaneckých mandátů pro SPD, tedy pokles na polovinu předchozího stavu, a disproporčně vysoký zisk tří malých satelitů, za které kandidovali hlavně jejich lídři, tvořících třetinu klubu SPD.
Zároveň se dá předpokládat, že bez jejich účasti by SPD nemusela proniknout do sněmovny. Možná jí přidali klíčová tři procenta hlasů, jež nepropadla. Touha ukončit Fialovu vládu a uchopit moc převážila nad konkurenčním bojem všech čtyř subjektů o ovládnutí tzv. vlastenecké scény.
Limity stability
Zůnovy šrapnely však ukázaly limity této stability a nezdá se, že by je jeho veřejné ponížení provždy vyřešilo. Do určité míry za to může Okamura sám. Stačila mu dohoda s Babišem na postu předsedy Poslanecké sněmovny, který chce využívat ke svému osobnímu PR, výměnou za oboustranné nevydání trestnímu stíhání.
Křesla ve vládě pustil s Babišovým posvěcením loutkám bez volebního mandátu, a zároveň dosud neuspokojil mocensky neukojené jedince typu Jindřicha Rajchla, který se stále vyžívá jen na sociálních sítích. Nyní vycítil šanci na zviditelnění.
„Chápu vaše znepokojení, nicméně vás chci ujistit, že pokud by činy nové vlády či ministrů nominovaných za SPD neodpovídaly mému slovu, které jsem vám dal, tak bych byl první, kdo by se velmi hlasitě ozval. A jestliže by taková situace skutečně nastala, tak bych již považoval za nevyhnutelné, abych vyslyšel vaše četná přání, abych převzal osobní odpovědnost za řízení kteréhokoliv resortu,“ slíbil svým fanouškům.
Nelze pochybovat o tom, že fanatický jakobín hájící ruské zájmy myslí svoje slova vážně. Přesto se Okamura tváří, že Rajchlovo odhodlání vstoupit do vlády neslyšel. Prý nebylo myšleno vážně, jenže situace v klubu SPD houstne.
Rajchl vyčkává
Rajchl - a nejen on - dává Tomiu Okamurovi a Radimu Fialovi, odpovědným za posvěcení „vetřelce“ Zůny, nůž na krk. Pokud se bude Babišova vláda vzdalovat jejich přesvědčení, ozvali by se hlasitěji, než dnes. Šéf ANO nebude mít na vybranou, jinak se mu rozpadne křehká koalice s extremisty, jimž je kredit Česka ukradený.
Někteří komentátoři se domnívají, že si Rajchl počká a může nahradit ztrapněného Okamuru. Šéf PRO se už po volbách ozval, že není možné, aby SPD měla nedůstojnější zastoupení ve vládě než početně slabší Motoristé. Pravděpodobnější je jiný scénář, přičemž se lze rovněž inspirovat na Slovensku.
Ficovu vládu už po roce vládnutí rozkolísal odchod skupiny čtyř koaličních poslanců kolem Rudolfa Huliaka, jenž kandidoval za Slovenskou národní stranu (SNS) Andreje Danka. Vláda ztratila většinu a musela vyjednávat. Huliak dostal letos v březnu post ministra cestovního ruchu a sportu a situace se na čas uklidnila.
V čem spočívají paralely s naší situací? Nacionalistická SNS má nejblíže k SPD a její radikální odnož „huliakovců“ k Rajchlovi. Rebelující Huliak měl osobní spory s Dankem a je tvrdý nacionalista, který šel ještě dál, než oficiální linie SNS. Odmítá jakoukoli pomoc Ukrajině, relativizuje ruskou agresi, šíří proruskou propagandu a konspirační teorie a útočí na západní struktury NATO a EU.
Také Rajchl je o něco radikálnější než Okamura a stejně jako Huliak šíří plejádu dezinformací. Nejpamátnější jsou jeho prognózy ceny benzínu za 150 korun za litr, přičemž dnes jsou pohonné hmoty nejlevnější za poslední čtyři roky. Často opakuje ruské narativy o situaci na Ukrajině, jako advokát brání její šiřitele a lživě konspiroval, že zkapalněný plyn ze Západu nemůže nahradit ruské dodávky. Dnes tvrdí, že Rusko ve válce vítězí a nemá důvod k žádným ústupkům.
Nestabilní budoucnost
V čem se může u nás situace opakovat? Rajchl nemá potenciál na to, aby svrhl Okamuru z čela SPD. Hraje hlavně sám na sebe a ovládá umění bořit, nikoli něco stavět. Když neuspěl v Trikoloře proti Zuzaně Majerové, prásknul za sebou dveřmi a založil konkurenční hnutí PRO, které se mu několikrát rozpadlo pod rukama.
Kdyby však zjistil, že jsou jeho sympatizanti nespokojeni s přílišnými ústupky SPD ve vládě, mohl by napodobit Huliaka a nemusel by být sám. Vláda by sice mohla pokračovat bez něj, ale Rajchl by mohl vysávat hlasy SPD i Motoristů radikální opoziční rétorikou.
Premiéra Babiše nejspíš nečeká klidná budoucnost. Jeho zradikalizovaní souputníci, na nichž závisí jeho vládní většina, ho mohou vydírat i po nevydání k soudnímu řízení. Jeho nevěrohodné tance mezi západními spojenci a východními autoritářskými režimy už nyní narážejí na koaliční bojůvky, které se budou snažit udržet své frustrované voliče za každou cenu. Tím také padá další mýtus o silném premiérovi, který bude vládnout tvrdou rukou. Nic tomu zatím nenasvědčuje.
