„Vlády se nemají starat o lidi. Mají se starat o to, aby v zemi bylo bezpečno. To je první předpoklad, abychom se měli lépe. A za druhé si myslím, že stát má vytvořit podmínky, v nichž si lidé zvládnou pomoci sami. Nikdo nepotřebuje vodit za ručičku. Těm, kteří opravdu potřebují pomoc, těm jsme pomohli. Rozšířili jsme například příspěvek na bydlení.“ — Předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová v televizní diskusi s bývalou ministryní financí Alenou Schillerovou
Předsedkyně sněmovny bývá kvůli svým často bizarním politickým úvahám oblíbeným terčem ironických komentářů na sociálních sítích i v klasických médiích. Také autor těchto řádků ji pravidelně nešetří a dobrovolně se hlásí mezi ty, kdož tvrdí, že Markéta Pekarová Adamová se do análů moderních českých politických dějin zlatým písmem určitě nezapíše.
To, co se stává pravidelně po téměř jakémkoliv jejím veřejném vystoupení, při němž mluví spatra, stalo se i minulou neděli, kdy v televizi prohlásila, že vlády se nemají starat o lidi. O co se tedy má naše vláda starat? O sebe? Petře Fialo, uvědomte si, že máte pomoci českým občanům, ne Ukrajincům, jste premiérem české vlády! Za Babiše stálo máslo polovinu, co dělá naše vláda, aby měli důchodci na jídlo? Takto a podobně zněl po vystoupení Markéty Pekarové Adamové hlas rozlíceného lidu.
Tentokrát se jí ovšem musím a chci zastat. Její výrok je totiž až nápadně podobný mému oblíbenému citátu amerického prezidenta Ronalda Reagana: „První povinností vlády je chránit lidi, nikoli řídit jejich životy.“
Vlád, které měly ambici naše životy řídit, jsme měli více než dost. Vzpomeňme prakticky všechny socialisty-předsedy vlád, od Miloše Zemana přes Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka až po Bohuslava Sobotku. Všechny jejich rozsáhlé sociální programy, dotace, tužkovné, pastelkovné… Jejich vlády se rozhodly „podchytit“ své občany prostřednictvím veřejných peněz pokud možno od kolébky po rakev, vymyslely k tomu více či méně funkční strukturu podpor a najaly k tomu armádu úředníků, která za tyto výdobytky socialismu bojovala do roztrhání těl, poslední koruny z daní.
Po této arcisocialistické sestavě nastoupil Andrej Babiš, do něhož část veřejnosti naivně projektovala představu, že tento velkokapitalista zatne tipec rozhazování veřejných peněz ke korupci potenciálního voličstva. Opak se ovšem stal pravdou. Občan se v očích kabinetu stal nesvéprávnou figurkou, kterou je potřeba řídit, usměrňovat, chválit a kárat prakticky 24 hodin denně. A co se v tomto směru odehrálo v dobách covidu, raději nepřipomínat. Ztratili jsme část základních občanských svobod, o jejichž navrácení mnozí z nás usilují dodnes.
Bohužel, výrok Markéty Pekarové Adamové se dá kriticky vztáhnout i na vládu, jíž je coby předsedkyně jedné z koaličních stran pevnou součástí. Pandemický zákon, prodlužování nouzového stavu, trvání na covid pasech, digitalizace občanského života, kontrola médií, zbytečné úřady, bizarní vládní zmocněnci. To je jen malý výsek toho, čím nás chce kabinet Petra Fialy (a Markéty Pekarové Adamové) vodit za ručičku, někdy dokonce i za obě.
Ale na druhou stranu – rozčilování nad výrokem, že vlády se nemají starat o lidi, s radostí přenechávám těm, kdo po něčem takovém touží.
