Sci-fi nebo jen ambiciózní realita – jaké jsou šance Zelenského mírového plánu?
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj přišel s upravenou verzí mírového plánu na ukončení ruské války proti Ukrajině. Počítá s tím, co bylo ještě donedávna tabu – zmrazením frontových linií. Jenže Rusko má zřejmě větší chutě a tak osud nejnovější ukrajinské nabídky zůstává nejistý. Co může donutit obě strany skutečně jednat?
Pěšáci Denis s bojovou přezdívkou Bars a Dmitro alias K2 se vrátili z nasazení v první linii po 130 dnech. Při jednom z prvních ruských útoků ukořistili radiostanice, jimiž dva měsíce odposlouchávali komunikaci nepřítele a předávali informace svému velení. Dva měsíce s nimi žil ruský zajatec Danil Sičov z Volgogradu, který se vzdal na pozicích v sousedství, ale nebylo ho možné nijak dostat pryč. Nakonec, jak ukázaly záběry 93. mechanizované brigády, je vyvezli na čtyřkolce s přívěsným vozíkem. Byli špinaví, unavení, ale vypadali šťastní, že se z toho pekla dostali.
Příběh ilustruje poměry na frontě, kde se ukrajinská armáda trpící nedostatkem lidí brání s maximálním nasazením ruské přesile. Efekt to přináší, Rusové postupují velmi pomalu a mají obrovské ztráty, i když na druhou stranu se i oni učí a taktiku svých útoků zdokonalují. Jedinými místy, kde se fronta znatelně hýbe, je přitom Doněcká a částeně Charkovská oblast, tedy okolí Limanu, Pokrovsku a souměstí Kosťantynyvka, Družkivka, Slavjansk a Kramatorsk.
Je to i místo, o které jde při současných mírových jednáních asi nejvíc. Ruský prezident Vladimir Putin chce zbytek Donbasu, který ruští ještě nedobyli. To je právě Pokrovsk, souměstí u Kramatorsku a další město Dobropilja ležící trochu stranou, celkově zde žije na 200 tisíc lidí. Nový plán, s nímž přišel ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na štědrý den, s přímým odstoupením zbytku Donbasu nepočítá, mluví se v něm jen o demilitarizovaných zónách.
„Jsme v situaci, kdy Rusové chtějí, abychom se z Doněcké oblasti stáhli, zatímco Američané se snaží najít takové řešení, aby to nebylo stažení,“ prohlásil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Jenže právě to spolu s dalším směřováním země do NATO, které nový návrh také připouští, může být teď jedním z hlavních problémů budoucí dohody.
Zmrazit linie? Přinejmenším…
Nejnovější verze amerického plánu na ukončení ruské války proti Ukrajině počítá se zmrazením fronty na současných liniích a zahájením jednání o vytvoření demilitarizovaných zón. Jde o řešení, o kterém ještě před několika měsíci nebylo vhodné mluvit, aby člověk nebyl označen ta proruského. To, že je dnes na stole, přináší ponaučení, že vždy je třeba zvažovat všechny možnosti a nevyhýbat se širší diskusi, jakkoli může být nepříjemná.
Součástí plánu jsou i čtyři separátní dokumenty, první z nich vymezuje roli Evropy v dalších bezpečnostních garancích pro Ukrajinu, další úlohu americké armády v nich a třetí je „cestovní mapou Ukrajiny k prosperitě“ a vymezuje poválečnou obnovu v režii USA.
Nejnovější verze dohody vychází z dvacetibodového plánu, který je výsledkem konsensu USA, Ukrajiny a Evropy a liší se od původní osmadvacetibodové verze (která dle kritiků jde na ruku Rusku) v tom, že nepřipouští přímé územní ústupky. Dále pak povoluje Ukrajině mírové počty 800 tisíc místo 600 tisíc vojáků a nezmiňuje o moratoriu na vstup Ukrajiny do Severoatlantické aliance.
„Odmítli jsme změnit ukrajinskou ústavu tak, aby zakotvila, že naše země nevstoupí do NATO," řekl Zelenskyj. Původní verze plánu vypracovaná Spojenými státy ve spolupráci s Ruskem požadovala od Kyjeva právní závazek, že se nestane členem obranné aliance. Plán také stanoví, že „linie rozmístění vojsk k datu uzavření této dohody je de facto uznanou kontaktní linií“. Taková situace by pak otevřela cestu k diskusím o vytvoření možných demilitarizovaných zón, které američtí vyjednavači označují jako „zvláštní ekonomické zóny.“
Shoda zatím nepanuje v otázce Záporožské jaderné elektrárny, největší v Evropě, která leží prakticky na frontové linii a už skoro čtyři roky ji okupuje Rusko. Spojené státy podle Zelenského navrhují správu ve společném konsorciu rozděleném na třetiny mezi Moskvu, Kyjev a Washington, což ukrajinský lídr považuje za „velmi nevhodné a zcela nereálné“.
Stažení z Donbasu ano, ale…
Je plán, se kterým přichází Zelenskyj, vůbec realistický? Bude Rusko ochotné takové podmínky akceptovat?
Zaprvé je třeba říci, že každá mírová dohoda je výsledkem konsensu a kompromisů z obou stran. Zadruhé odráží situaci na bojišti, zatřetí pak stav ekonomiky, začtvrté nastavení společnosti, zapáté postoje i podporu sousedů a tak by se dalo pokračovat. Klíčová je ale první věc a to právě ochota uzavírat kompromisy, protože to se odvíjí i od věcí dalších.
Původní Putinův plán z dob ještě před nástupem Donalda Trumpa počítal se stažením ze všech oblastí, kde se válčí, tedy Záporožské, Chersonské, Doněcké a Luhanské. U prvních dvou, kde by šlo o daleko větší území než nyní, už od toho upustil během jednání s Trumpovou administrativou. V případě Luhanské oblasti pak jde jen o několik nevýznamných vesnic a nemá příliš cenu se tím zabývat. Zůstává tedy cíp v Doněcké oblasti, veliký sice asi jako Lucembursko, ovšem s poměrně významným průmyslem a za mírových dob domovem statisíců lidí.
Souměstí má význam také pro obranu, samo o sobě tvoří souvislou linii, kde je potřeba bojovat ve městě a to he vždy složitější, než přímý postup přes pole. Na druhou stranu Rusové už teď doletí běžnými FPV drony nebo okřídlenými prostředky typu Molnia až 25 km, někdy kombinací různých způsobů až 50 kilometrů za frontu a jsou tak schopni přerušovat zásobovací cesty.
Ekonomicky se pak Ukrajina celkem drží, veřejné mínění je stále většinově naladěno tomu Rusku nic nedávat. A to i přes každonoční terorizování ruskými nálety na energetickou infrastrukturu a civilisty. Tady nutno dodat, že i Ukrajina se naučila bombardovat drony ruské zázemí a třeba i likvidovat lodě až ve Středozemním moři a to má rovněž významný vyjednávací potenciál zase ve prospěch Kyjeva. Rovněž podpora určité části světa, zejména Evropy, tu je, i když konkrétně Česko se svým odmítnutím garancí pro mezinárodní půjčku a váháním kolem muniční inciativy odklání z nedávno ještě vstřícného kurzu.
Čas hraje pro Moskvu
Otázkou teď je, co bude schopna a ochotna akceptovat Moskva. Podle zdrojů agentury Bloomberg chce Rusko garance, že Kyjev nevstoupí do NATO a rovněž také zakotvení neutrality země v ústavě, pokud se Ukrajina stane členem EU. Kremlu nestačí omezení mírových počtů armády na 800 tisíc, chce mít jasně garantovaný status ruského jazyka, zrušené sankce a zpět aktiva zmrazená na Západě.
Jak již bylo řečeno, dohoda je ale výsledkem kompromisu. Do střev Putinova státu nevidíme, je ale jasné, že válka výrazně zatěžuje ekonomiku. Moskva musí vyplácet obrovské peníze statisícům bojovníků na frontě (plat se tu pohybuje v průměru a přepočtu kolem padesáti tisíc korun), kompenzace za zranění a smrt. Ztráty jsou také velkou neznámou, pohybují se kolem 160 tisíc mrtvých a celkově až milion lidí nějakým způsobem vyřazených z boje.
Ztráty ale zatím nemají, jak se zdá ze zpráv z Ruska i tamních sociálních sítí, větší ohlas v tamní společnosti. Lidé se nebouří a když už protestují třeba matky či ženy vojáků, pak se dovolávají spravedlnosti u Putina. Ani se nezdá, že by sankce či válečná ekonomika výrazněji zasahovaly do peněženek běžných obyvatel. Navíc se podle údajů, které nedávno zveřejnil list Washington Post, daří ztráty snižovat taktikou malých skupinek, které pronikají bojištěm třeba na motorkách nebo jen pěšky, bez jakékoli obrněné techniky. Zatímco na letos na jaře se dle amerického Institutu pro výzkum války pohybovaly kolem stovky vojáků na čtvereční kilometr, v létě číslo kleslo na 58 mrtvých.
Rusko je tak zatím sebevědomé a zdá se, že se do velkých ústupků nehrne. Bohužel má tak trochu navrch a bude mít snahu diktovat si podmínky. Můžeme tak čekat, že Zelenského plán odmítne a přijde s vlastními požadavky a vizemi. Nejproblémovějšími body budou zřejmě záruky vstupu do NATO a územní ústupky, přičemž na druhou stranu nejde o věci, které z obou stran nelze řešit. Pomyslný vlak přes ně jede.
Než se dospěje k výsledku, ale bude zřejmě ještě nějakou dobu trvat. I když Ukrajina stále drží něco v ruce, čas hraje pro Rusko a to to velmi dobře ví. Je přesvědčeno, že čím déle bude vyjednávání trvat, tím více se mu podaří urvat. Případně jednání zkrachují úplně, bude se čekat na další příležitost a situace zůstane taková jako dnes.
Ruská armáda sice ne úplně komfortně a rychle, ale přece jen bude dobývat další území, Ukrajina bude dále krvácet pod údery raket a dronů a další řešení přitom může být ještě horší, než to dnešní. Jak z toho ven, není úplně jasné, protože válka už do značné míry žije vlastním životem.
