Bylo by Česko s americkou základnou bezpečnější? Pokud ano, tak rychle do toho. Rozhodnutí by ale mělo padnout na základě konkrétních analýz a vyhodnocení poměru přínosů a rizik, ne na základě bezhlavého fandění.
Kateřina Konečná, předsedkyně KSČM:
Nechci, aby ČR bylo dalším místem se základnou USA. Nechci, aby naši občané byli potenciálním cílem, zvlášť ne ve chvíli, kdy si USA dělají, co chtějí a zvyšují napětí ve světě.
Radovan Vávra, exšéf Komerční banky, investor:
Já chci po zuby ozbrojenou partu dvoumetrovejch americkejch vojáků! A čím víc zbraní, tím líp!
V sobotu se v médiích objevilo prohlášení ministryně obrany Jany Černochové o tom, že chce při nadcházející návštěvě USA jednat o zřízení americké vojenské základny v Česku. Stačilo pár hodin a sociální sítě měly jasno – část komentátorů a diskutujících byla jednoznačně pro, část neméně jednoznačně proti. Stejně neomylně první skupina okamžitě odsoudila názorové oponenty jako pátou kolonu Putina, zatímco opačným směrem létají odsudky vysmívající se proamerickým zaslepencům a patolízalům. Společné mají obě skupiny to, že jsou nezvratně přesvědčeny o své pravdě a převládá u nich čistě ideologický pohled na věc.
Ač jindy bývám obvykle názorově dost vyhraněný, v této otázce nemám jasno. Rozhodující by dle mého mělo být, zda přítomnost cizí armády přinese Česku více pozitiv, či negativ. Jinými slovy: Nemělo by jít o ideologické, ale o ryze odborné rozhodnutí. Převáží rizika, že se Česká republika posune na vyšší místa v žebříčku případných válečných terčů nepřátel NATO? Pak by byl takový krok z naší strany protismyslný. Nebo se naopak budeme moci cítit jistější, protože by spolu s americkými vojáky přišly do tuzemska např. moderní obranné technologie, které by snížily riziko napadení a zatím jsou pro nás (byť jsme členy NATO) nedostupné? Spolu s předpokladem, že na zemi, v níž mají USA základnu, si nikdo zaútočit netroufne, by to mohlo být důvodem pro souhlas s cizí vojenskou přítomností.
Takovou analýzu ale měla ministryně obrany položit na stůl v témže okamžiku, kdy vypustila do světa svá slova o jednání s americkou stranou. A vzhledem k citlivosti a závažnosti takového prohlášení by stálo za to, aby vše měla předem projednané s vládními partnery. Což se zjevně nestalo a Černochová, která se pyšní infantilní přezdívkou „Xena: Princezna bojovnice“ si jen pustila ústa na ideologický špacír. Obratem na to reagoval místopředseda vlády a předseda Pirátů Ivan Bartoš: „Považuji za velmi nešťastné téma otevírat tímto způsobem skrz výroky do médií.“ Připomněl též, že nic podobného není v programovém prohlášení vlády.
Že to v rozdělené tuzemské společnosti vyvolá bouřlivé reakce na obou stranách a že se podporovatelé i odpůrci zakopou hluboko na svých pozicích dříve, než by člověk řekl „americký radar v Brdech“, by mělo být každému přemýšlejícímu politikovi předem jasné. Stejně jako to, že předčasné a věcně nevyargumentované provalení takového záměru může zkomplikovat další jednání i s těmi, kdo by při předložení konkrétních argumentů byli ochotni Černochovou podpořit.
Nicméně slova už byla vyřčena a barikády postaveny. Teď už nelze než doufat, že případné další kroky budou skutečně podloženy kvalitními bezpečnostními analýzami a rozbory rizik a přínosů. Jejich předložení by měli požadovat přinejmenším poslanci i senátoři, kteří by umístění vojenské základny USA v Česku museli schválit. A alespoň rámcově by s nimi měla být seznámena i široká veřejnost.
