Hnutí Chcípl pes bojuje za svobodu, přitom ohrožuje svobodu ostatních. Jeho výzva, aby demonstranti protestovali v bydlištích poslanců, je nepřijatelný lapsus, stejně jako další podobné nátlakové aktivity radikálních anticovidistů.
Opakované projednávání novely pandemického zákona v Poslanecké sněmovně znovu provázely demonstrace hnutí Chcípl pes. Poprvé se zviditelnilo šibenicemi, na něž měli být věšeni „vlastizrádci“. Od těchto výstřelků se hnutí nedistancovalo, naopak je vystupňovalo zveřejněním adres bydlišť sedmdesáti poslanců, kteří hlasovali pro inkriminovaný zákon.
Nevybíravý nátlak
Tuto akci odsoudili koaliční a opoziční politici i prezident Miloš Zeman, jenž se vymezuje vůči demonstrantům opakovaně. Podle něj se jen mstí za svoji bezvýznamnost a autory šibenic před parlamentem by poslal do vězení.
„Není naprosto možné akceptovat zveřejňování soukromých adres zákonodárců či kohokoli jiného ani obdobné formy nátlaku. Takové jednání je zcela nepřijatelné nejen eticky, ale zejména právně, včetně porušení práva na ochranu soukromí a osobních údajů,“ uvedl Jiří Kaucký, předseda Úřadu na ochranu osobních údajů.
Úřad se bude tímto skandálem, bezprecedentním svým rozsahem, zabývat. Výzva hnutí Chcípl pes je o to absurdnější, že cílila na rodiny zákonodárců, kteří byli v době svolávaných „protestních shromáždění“ v parlamentu. Jejich blízcí mohli být vystaveni nevybíravému nátlaku.
Čisté hulvátství
Od narušení práva na soukromí se dokonce distancovali i někteří účastníci společných demonstrací.
„Veřejné publikování soukromých adres poslanců je čisté hulvátství. Takové praktiky jednoznačně odmítáme a zásadně se od nich distancujeme. Pokud připustíme, že je možné veřejně šířit adresu bydliště kohokoli - názorové oponenty nevyjímaje - děláme zásadní krok k tomu, aby se život nás všech přiblížil peklu,“ uvedl šéf Podnikatelských odborů Radomil Bábek.
Předseda hnutí Chcípl pes Jakub Olbert v tom velký problém nevidí. Prý zveřejnili adresy „provozoven“ poslanců údajně z veřejných zdrojů, což je v rozporu s původním tvrzením, že šlo o trvalá bydliště. Po masivní kritice je stáhli, ale mezitím už kolují na sociálních sítích.
Olbert, jenž se kontroverzními akcemi zviditelňuje jako prezidentský kandidát, nevidí žádný problém ani v šibenicích. „Šibenice byly to nejmenší, co jsme mohli udělat,“ prohlásil. Nelze prý od účastníků demonstrací čekat, že se budou chovat korektně.
Blacklist „kolaborantů“
Nejsou to jediné excesy anticovidových radikálů poslední doby. Nedávno byl spuštěn web s černou listinou restaurací a dalších „kolaborantských“ podniků, které dodržovaly proticovidová opatření.
„Zde naleznete mapu míst, kde slepě dochází k poslouchání nesmyslných a zjevně diskriminačních opatření, která jsou v rozporu se zákonem či potlačují základní lidská práva a svobody,“ uvádějí anonymní autoři stránek, kde je odkaz na sdružení Zdravé fórum a Pro Libertate.
V mapě jsou stovky firem na základě „udání“ neočkovaných návštěvníků, kteří si stěžovali, že po nich personál vyžadoval potvrzení o očkování nebo potvrzení o prodělání covidu. Není jasné, jak jsou tyto kritické ohlasy ověřovány.
Dále je otázkou, co mohli provozovatelé hospod a dalších služeb bez ohledu na spornost nařízení dělat, když jim hrozily kontroly a pokuty. V neposlední řadě je bizarní skutečnost, že „blacklist“ byl spuštěn poté, kdy tato nařízení padla, což evokuje náladu jakési vendety. „My si pamatujeme! A tečka,“ uzavírají bezejmenní autoři webu.
Předseda právního institutu Pro Libertate Tomáš Nielsen tvrdí, že s černou listinou nemá nic společného, nicméně tuto aktivitu schvaluje - paradoxně na rozdíl od jinak podobně založeného spolku Chcípl pes zastupujícího hospodské.
Dvojí metr segregace
Černou listinu odmítl i člen představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků Lukáš Kastner. „Těžko se mi komentují takové hlouposti. Myslím, že by hosté měli zvážit, zda to, že někdo dodržoval pravidla, je důvod k tomu, aby byl na nějakém blacklistu,“ uvedl a celý záměr označil za pokus o perzekuci.
Tomáš Nielsen patřil k těm odpůrcům proticovidových opatření, kteří často operovali pojmem segregace neočkovaných. Podle něj se vlády nejen u nás, ale v řadě dalších zemí dopustily trestného činu „apartheidu“ a „diskriminace obyvatel“. Segregace podniků, které dodržovaly platná nařízení, mu však nevadí.
Nejsou to první nátlakové akce tohoto okruhu. Předcházely jim výzvy k zahlcení hygienických stanic Daniela Landy pomocí e-mailů, nebo Nielsenovy dopisy ředitelům škol kvůli covidovým opatřením s hrozbou trestních oznámení.
Destruktivní SPD
Pandemie čínského koronaviru hluboce zasáhla do ekonomiky a života společnosti. Je pochopitelné, že toho mají všichni po dvou letech omezování dost a chtějí se vrátit do normálu. U části veřejnosti narůstala frustrace a beznaděj.
Lze už ale jen těžko pochopit, že agresivita odpůrců restrikcí narůstá v době, kdy jsou rozvolňovány. Potom se nelze zbavit pochybností, že už dnes nejde primárně o odborný problém, jaké nástroje do budoucna v případě zhoršení situace použít. A nejde jen o extrémy, které nechtějí vůbec nic, protože podle nich žádná pandemie neexistovala.
Kritizovaný pandemický zákon nabízí měkčí omezení osobních svobod a podnikání, pružnější parlamentní kontrolu i soudní přezkum, než režim nouzového stavu, který apologetům hrozící „totality“ paradoxně nevadí. Atmosféra je dnes nesmírně přepjatá a zpolitizovaná.
Promítají se přitom různé protichůdné zájmy. Mimoparlamentní opozice se chce na covidové krizi zviditelnit, dokud to ještě jde. Destruktivní Okamura se strategií zablokovat parlamentní provoz této situace využívá k luxování jejích hlasů a v reálu je zhruba stejným „bojovníkem za svobodu a demokracii“ jako Vladimir Putin. Jaké téma si zvolí, až vyvane koronavirus?
