Odhalení válečného zločince připravilo novináře o práci. Aféra milionáře Mentena v Nizozemsku rezonuje dodnes

Pieter Menten (uprostřed) u soudu.

Pieter Menten (uprostřed) u soudu. • Zdroj: BNA Photographic / Alamy

Jiří Holubec
Diskuze (0)

Čtěte Reflex v Googlu přednostně

Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás

Před 50 lety byl zatčen nizozemský milionář a sběratel umění Pieter Menten. Vyšlo totiž najevo, že se k bohatství a sbírce vzácných obrazů domohl za II. světové války vraždami desítek polských Židů. Jeho činy byly potrestány jen díky důslednosti investigativního novináře Hanse Knoopa. Jeho reportáž bohužel také ukončila jeho novinářskou kariéru.

Čtrnáctého listopadu 1976 zazvonila policie u vily Pietera Mentena, váženého občana, sběratele umění a osobního přítele vysoce postavených nizozemských politiků. Jeho image byla pouze fasádou pečlivě budovanou prostřednictvím sítě konexí a velkých sum peněz, k nimž se Menten dostal tím nejhorším způsobem. Vyšetřovatelé se vstupu do sídla domáhali marně. Muž, který měl na svědomí stovky mrtvých, byl předem varován a zmizel neznámo kam.

Menten v Haliči

Syn bohaté rotterdamské famílie začal svou kariéru ve 20. letech jako obchodník a realitní investor. Ve východní Haliči na území tehdejšího Polska si otevřel importní a exportní byznys, skupoval nemovitosti, pozemky a obchodoval se dřevem. Díky rodinnému zázemí se brzy dopracoval ke značnému majetku a stal se váženým občanem. Na venek vždy vystupoval slušně a uctivě. Ve skutečnosti se ale užíral nenávistí k místním židovským rodinám, které mu v jeho očích stály v cestě k ještě většímu bohatství.

Díky konexím s nacisty Menten věděl, že se Polsko stane cílem útoku Německa a předpokládal, že se i Halič stane německým územím. Po dohodě Stalina s Hitlerem ale východ země připadl Sovětům. Zklamaný obchodník se proto musel stáhnout domů do Nizozemska. Do Polska se vrátil až v roce 1941. Ne jako byznysmen, ale jako člen jednotek SS posedlý touhou pomstít se za domnělé předválečné křivdy. Podílel se na hromadné vraždě polských profesorů ve Lvově. Ve své bývalé domovině pořádal hony na své někdejší sousedy. Některé nechal zastřelit popravčí četou, jiné vraždil osobně. Podle vyšetřování nese vinu za smrt asi 200 Poláků židovské i polské národnosti.

Nizozemský sběratel

Díky svému vzdělání a zálibě v umění byl Pieter Menten pověřený konfiskací uměleckých děl a starožitností z majetku zavražděných židovských rodin. Když se v roce 1943 vracel do Nizozemska, cestoval ve speciálním vlaku, kde celé čtyři vagóny zabíraly starožitnosti, obrazy, sochy a další umělecké předměty. Převoz tak velkého množství nakradeného umění k Mentenovi upoutal pozornost nizozemského odboje. Dostal se díky tomu na seznamy kolaborantů a po válce byl postaven před soud.

Jak se ukázalo, Pieter Menten za války nebudoval jen sbírku umění, ale i síť známostí mezi vlivnými a vysoce postavenými osobnostmi. U soudu ho jako právník zastupoval Rad Kortenhorst – vlivný člen Lidové katolické strany a předseda dolní komory nizozemského parlamentu 

Díky konexím a vlivu svých obhájců odešel po dlouhých soudních jednáních s pouze osmiměsíčním trestem. Porota ignorovala svědectví izraelských novinářů o vraždách páchaných v Haliči. Odmítla i žádost Polska o Mentenovu extradici. Jediný zločin, který vzala na vědomí, byla Mentenova práce tlumočníka pro německou armádu. 

Po vynesení rozsudku byl válečný zločinec v podstatě nedotknutelný. Díky obrovskému množství nakradeného umění se z něj stal bohatý obchodník a vlivný sběratel. V jeho honosném sídle na předměstí Amsterdamu bylo dvacet sálů zaplněno obrazy, sochami a starožitným nábytkem. Stejně jako na konci války k němu ale umění i tentokrát upoutalo nechtěnou pozornost. V roce 1976 dal část sbírky do dražby, bez ohledu na to, že aukční seznam obsahoval řadu děl ukradených ze sbírek zavražděných Židů.

Důsledný novinář

I taková nehoráznost by patrně Mentenovi prošla nebýt úsilí nizozemského novináře Hanse Knoopa. Šéfredaktor týdeníku Accent se dostal na Mentenovu stopu díky spolupráci s izraelským reportérem Havivem Kanaanem. Ten měl díky mnohaleté investigativní práci k dispozici seznamy pohřešovaných uměleckých artefaktů a řadu důkazů o Mentenových zločinech. Když je nizozemský soud odmítl uznat, obrátil se právě na Knoopa. Mezi jeho příbuzné patřilo několik Mentenových obětí, a nehodlal proto trpět, aby si jejich vrah užíval svobody a nakradeného bohatství.

První konfrontací Hanse Knoopa a Pietra Mentena bylo setkání v květnu 1976. Knoop za Mentenem přišel s informací, že se izraelský deník Ha'aretz chystá zveřejnit Kanaanovu reportáž o jeho působnosti v SS a účasti na vraždách židovských rodin v Haliči. Menten vše popřel s vědomím, že informace předložené izraelskými novináři nizozemský soud odmítl vzít v potaz. Knoop se nenechal odradit a vydal se do Haliče osobně. Po mnoha týdnech práce se mu podařilo nasbírat dostatek výpovědí a důkazů pro vlastní reportáž o Mentenových zločinech.

Doma v Nizozemsku Hans Knoop nejprve předložil své fotografie, nahrávky a záznamy svědectví policii. Vyšetřovatelé si byli vědomi Mentenových vlivných konexí. Snažili se proto Knoopa přesvědčit, aby publikaci reportáže odložil a počkal, až dorazí další várka dokumentů vyžádaných z Polska a Sovětského svazu. Knoop jejich žádost chápal, trval ale na tom, že jeho povinností reportáž zveřejnit, stejně jako je povinností policie válečného zločince zatknout. Souhlasil jen s tím, že vydání článku pozdrží o několik dnů, aby vyšetřovatelům poskytl čas na přípravu zatykače. Když však policie dorazila o několik dnů později k Mantenovu sídlu, byl dům prázdný a na zvonění nikdo neodpovídal.

Dopadení ve Švýcarsku

Knoopova reportáž vyšla 20. listopadu 1976. V té době již bylo jasné, že válečného zločince varoval kdosi z vedení ministerstva spravedlnosti. Navzdory slibům důkladného vyšetření nebyl komplic nikdy odhalen. Menten naštěstí neunikal dlouho. Novináři německého časopisu Stern, s nimiž Knoop na reportáži spolupracoval, mu poskytli kontakt na švýcarského dopisovatele. Ten využil svých konexí a zjistil, že se zločinec ukrývá v hotelu v Zürichu. Hans Knoop okamžitě odletěl v doprovodu trojice nizozemských policistů do Švýcarska, kde byl svědkem Mentenova zatčení.

Ani poté nebylo jisté, že bude spravedlnosti učiněno za dost. Švýcarsko má jako neutrální stát omezené extradiční dohody a úřady zprvu odmítaly Pietra Mentena Nizozemcům vydat. Na pomoc mu navíc okamžitě přispěchali draze placení právníci. Svého klienta vykreslovali jako oběť komplotu zosnovaného Židy, polskými komunisty a sovětskou KGB. Požadovali, aby byl vyšetřován v neutrálním Irsku, kde Menten vlastnil řadu nemovitostí. Nebyli vyslyšeni jen díky tomu, že Hans Knoop poskytl nashromážděné důkazy švýcarským médiím. Hrůzy, kterých se Menten za války dopustil, byly příliš závažné i na švýcarskou neutralitu. Byl proto vydán do Nizozemska, ovšem s podmínkou, že bude souzen místními soudy a nebude vydán do komunistického Polska.

V obnoveném procesu byl Pieter Menten odsouzen k deseti letům vězení, za mřížemi ale pobyl jen pět let. Ještě během soudního řízení vhodil na střechu jeho sídla bývalý vězeň koncentračního tábora Dachau zápalnou láhev. Požár zničil velkou část budovy i Mentenovy sbírky umění. Po propuštění v roce 1985 se válečný zločinec hodlal usadit v Irsku. Po zásahu premiéra Garreta FitzGeralda mu ale byl zakázán vstup do země. Svůj život dožil v nizozemském domově důchodců, kde o dva roky později ve věku 88 let zemřel.

Vyhazov za odměnu

Reportáž Hanse Knoopa patří k nejdůležitějším novinářským počinům poválečné Evropy. V rozšířené verzi vyšla i knižně a stala se námětem televizní minisérie Kauza Menten (De Zaak Menten). Namísto ocenění ale na autora čekala výpověď. Už během psaní si byl vědom, že je jeho práce pod neustálým tajným dohledem. Po zveřejnění byl propuštěn a žádné médium si ho nedovolilo přijmout. Začal se proto angažovat v politice a našel novou úspěšnou kariéru ve vlastní PR agentuře. O důvodech konce jeho novinářské kariéry se dá pouze spekulovat. Nizozemsko za války zažilo velmi temnou kapitolu své historie, kdy statisíce úředníků aktivně kolaborovaly s nacisty a okupačnímu režimu padly za oběť celé tři čtvrtiny židovského obyvatelstva. Důsledný reportér možná představoval příliš velké riziko, že vynese na povrch detaily z minulosti některého z Mentenových spojenců.

Začít diskuzi

Články z jiných titulů