Obležení Leningradu: Hlad, kanibalismus a milión mrtvých obyvatel | Reflex.cz
nahoru

Během obléhání Leningradu zemřelo přes milión obyvatel. Lidé trpěli hladem, za kanibalismus se střílelo

Jaroslav Šajtar27. ledna 2019 • 13:00
Během obléhání Leningradu zemřelo přes milión obyvatel. Lidé trpěli hladem, za kanibalismus se střílelo
foto: RIA Novosti archive

Guinnessově knize rekordů figuruje obléhání Leningradu coby nejtěžší, jaké kdy nějaké město v moderních dějinách vydrželo. Dnes, 27. ledna, uplyne od definitivního prolomení jeho blokády 75 let, takže snad nebude na škodu připomenout, jakou pozornost věnují nejdelší bitvě Velké vlastenecké války v zemích bývalého Sovětského svazu.

Není divu, že bezpříkladná tragédie velkoměsta na Něvě nepřestává přitahovat zájem. Z prací na dané téma vydaných v poslední době jmenujme alespoň Blokádu Leningradu v dokumentech odtajněných archívů, Šiginovu Bitvu o Leningrad: velké operace, „bílá místa“, ztráty a Bešanovovu Leningradskou obranu. Zatímco první a také nejobjemnější práce si všímá vojenských i civilních aspektů blokády, Šiginova a Bešanovova kniha se zaměřily především na průběh vlastní bitvy.

V čem se autoři liší

Zatímco G. A. Šigin je válečný veterán, jenž se přímo zúčastnil bojů o město tří ruských revolucí, V. V. Bešanov se narodil roku 1962, je bývalým důstojníkem sovětského námořnictva, přednáší vojenské dějiny v rodném Brestu a píše knihy, jež přivádějí starší generaci postsovětských historiků ve stav následující zpravidla po zlé opici.

Na sovětském válečném úsilí nenechává nit suchou, bez milosti kritizuje bezohledný způsob vedení operací, mající za následek astronomické ztráty. Kritizuje dokonce i tak velebenou persónu, jakou je „maršál vítězství“ G. K. Žukov. Toho obviňuje, že navrhoval postřílet rodiny rudoarmějců, kteří se vzdali do zajetí.

Bešanov přitom nepostrádá schopnost přitáhnout čtenářovu pozornost, neboť kombinuje osvědčenou metodu vzpomínek aktivních účastníků (však také neopomněl zdůraznit, že váleční veteráni, kteří opravdu bojovali, přijali jeho Leningradskou obranu příznivě) s citací sovětských a německých archívních dokumentů.

Umlčené milióny: Sovětský svaz a veteráni druhé světové války
Johana Kudrnová 18. května 2017 • 15:05

Umlčené milióny: Sovětský svaz a veteráni druhé světové války

V závěru své knihy vyčísluje úhrnné ztráty sovětských vojsk v bitvě o Leningrad, trvající od 10. července 1941 do 9. srpna 1944, na 2 896 007 padlých, raněných a nezvěstných, z toho 876 612 odepsaných nenávratně, přičemž dodává, že tyto údaje jsou snížené.

Šigin je opatrnější, neboť podle jeho výpočtů dosáhly sovětské ztráty v leningradské bitvě 2 239 000 až 2 297 000 vojáků. Ani jeden z autorů se bohužel nepokusil alespoň přibližně vyčíslit ztráty německých a finských sil a španělské Modré divize, účastnících se tohoto grandiózního sražení. Doplňme tedy jejich lapsus o údaj, že německá skupina armád „Sever“ ztratila od začátku blokády Leningradu 8. září 1941 do jejího úplného prolomení úhrnem 579 985 mrtvých, raněných a nezvěstných.

Humor až za hrob. Epitafy, které pobaví
ihz 23. února 2016 • 15:18

Humor až za hrob. Epitafy, které pobaví

Bez extrémů!

Sovětská historiografie se vyznačovala nestoudným překrucováním faktů a přezíráním nepohodlných témat, což v minulosti devalvovalo značné množství titulů o Velké vlastenecké válce. Z hrdinství se postupně stávalo klišé, bylo nemyslitelné zabývat se řeznickými manýrami sovětské generality, rozsahem kolaborace jednotlivých národů a skupin obyvatelstva.

Překladatel A. Bolnych však zaznamenal opačný módní trend, charakteristický negací téměř všeho z minulé epochy. Výslovně přitom poukázal právě na V. Bešanova a táže se, jak je vůbec možné, že SSSR nakonec přece jen vyhrál druhou světovou válku? Na tuto otázku totiž publikace Bešanova ani jiných současných postsovětských autorů nedávají uspokojivou odpověď.

21 nejlepších filmů o druhé světové válce a proč se na ně podívat
JAROSLAV ŠAJTAR 27. července 2018 • 16:15

21 nejlepších filmů o druhé světové válce a proč se na ně podívat

Peklo blokády

Ačkoli Bešanovova Leningradská obrana si klade za cíl zmapovat především průběh vojenských operací, nemohla přejít mlčením život v obleženém městě. Začátkem února 1942 tu umíralo průměrně 4500 až 4700 lidí denně, celkem za celý měsíc 96 000! V témže měsíci zatkli za kanibalismus 612 osob a do jara 1943 přes dva tisíce. Bešanov píše, že z rozhodnutí vojenského tribunálu kanibaly napřed stříleli, pak za pouhé „pojídání lidského masa“ dávali deset let.

Hladem ovšem netrpěli jen civilisté. Za osm měsíců, počínaje listopadem 1941, se v nemocnicích ocitlo více než 62 000 vojáků s diagnózou „alimentární dystrofie“, což znamenalo eufemistický výraz pro podvýživu, z nichž 12 416 zemřelo. Hlad skosil nejméně milión obyvatel Leningradu a jeho předměstí, na čemž se nyní shoduje řada seriózních autorů. Není tedy divu, že pamětníci reagují citlivě na vše, co snižuje hrůzy, jež přežili, a zamlčuje rozměr jejich obětavosti a hrdinství. Stupidní nápad zpracovat blokádu města tří revolucí jako komedii pochopitelně narazil na prudce odmítavou reakci.

Lenigrad v éře SSSR: Jedinečný pohled na krásné město v dobách komunistické diktatury

Prolomení blokády řečí faktů a čísel

Leningradsko-novgorodská strategická útočná operace, kladoucí si za cíl vyprostit před válkou druhé nejlidnatější sovětské velkoměsto z vražedné blokády, začala 14. ledna a skončila 1. března 1944. Na jejím začátku ji realizovala vojska Leningradského a Volchovského frontu, 1. úderné armády 2. pobaltského frontu a Baltské loďstvo. Měla 57 divizí, 18 brigád a pět opevněných prostorů.

Dodatečně se do bojů zapojilo ještě 30 divizí a šest brigád. Tyto síly čítaly zpočátku 822 100 osob. Bojová činnost probíhala na 600 kilometrů široké frontě 48 dní a nocí. Sovětská vojska postoupila o 220 až 280 kilometrů, přičemž denní tempo postupu činilo jen pět až šest kilometrů.

Během útoku Rudá armáda způsobila těžkou porážku skupině armád „Sever“, zcela prolomila blokádu těžce sužovaného města na Něvě, osvobodila od okupantů celou Leningradskou a Novgorodskou oblast, většinu Kalininské oblasti a vstoupila na území Estonska. Ofenzíva sovětských vojsk na severozápadním směru zbavila německé velení možnosti využít sil skupiny armád „Sever“ k přemístění na jih, kde zasazovaly hlavní úder v zimním tažení sovětské ozbrojené síly.

Za úspěch ovšem sovětská vojska zaplatila podle statistické studie Rusko a SSSR ve válkách XX. století, vydané v Moskvě roku 2001, ztrátou 313 953 vojáků, z čehož trvalé ztráty (mrtví, nezvěstní a zajatí) dosáhly 76 686 vojáků a zdravotnické (ranění, nemocní, omrzlí, postižení kontuzí atd.) 237 267, denně tudíž v průměru 6541 vyřazených z boje. Materiální ztráty představovaly 77 100 palných zbraní, 1832 děl a minometů, 462 tanků a samohybných děl a 260 bojových letounů.

Živí a mrtví v SSSR: Podívejte se na téměř neznámé fotografie Velké vlastenecké války
Kandidáti do eurovoleb: první český celoevropský lídr, staré tváře i mladé pušky a…

Jaroslav Šajtar



Vybíráme z placeného obsahu
PREMIUM X Extinction Rebellion: Zachránci planety, nebo užiteční idioti?
PREMIUM X Národní divadlo: Dům stavěný z největších ideálů aneb Služba i posluha ve „zlaté kapličce“
PREMIUM X Zelený Raoul: Oplození, slepice a teď i smrt. Přejete si i pohřeb od Andreje Babiše?
PREMIUM X Řidičák na psy: Moderní lidé nevědí, jak se chovat ke psům, a tím je ničí
PREMIUM X Nový feudalismus na postupu: Klimatická opatření mohou Evropu přivést k hladomoru

Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější