S Dizzym Gillespiem, Olgou a Václavem Havlovými (1995) „Tahle fotka z roku 1995 vznikla několik let poté, co jsem si koupil tzv. mjůčko, Olympus Mju, docela fajn kompaktní foťák na kinofilm. Důvod? V roce 1990 byl v Praze Leonard Bernstein, vyměnil jsem čepici za jeho klobouk. Já hrál na flétnu, on zpíval, ale není z toho jediná fotka. A tak jsem si začal dělat vlastní selfíčka v době, kdy ještě nebyla v módě.“

S Dizzym Gillespiem, Olgou a Václavem Havlovými (1995) „Tahle fotka z roku 1995 vznikla několik let poté, co jsem si koupil tzv. mjůčko, Olympus Mju, docela fajn kompaktní foťák na kinofilm. Důvod? V roce 1990 byl v Praze Leonard Bernstein, vyměnil jsem čepici za jeho klobouk. Já hrál na flétnu, on zpíval, ale není z toho jediná fotka. A tak jsem si začal dělat vlastní selfíčka v době, kdy ještě nebyla v módě.“ Zdroj: Archív

Woody Vašulka a Elmar Kloss (mezi roky 1960 a 1965) „Někdy začátkem 60. let, na 1. máje někde na Vinohradech. Vpravo vpředu s cedulí f.filmová Elmar Kloss (syn oscarového režiséra), vedle něj (s brýlemi) Woody Vašulka. Ten když zjistil, že si moje o dva roky starší ségra Zuzana po natáčení Srpnové neděle v prodejně smíšeného zboží koupila magnetofon Sonet Duo, začal mi nosit pásky se skvělou jazzovou muzikou.“
Waldemar Matuška (první polovina 60. let) „Myslím, že tahle fotka vznikla ještě na FAMU, když jsem někomu dělal asistenta kamery. O pár let později byla moje vůbec vůbec první nahrávka se mnou jako se sólistou na flétnu slavná Waldova píseň Slavíci v Madridu u TOČRu.“
Allen Ginsberg v Praze (1965) „K Allenu Ginsbergovi do hotelu mě přivedl Andy Lass, původem Američan, který se svou rodinou vyrůstal v Praze, a tak uměl česky. Nevím, co tady jeho táta dělal, ale poznali jsme se, když jsem chtěl natočit absolventský film o Kuksu. Nakonec nevznikl, protože na škole nebylo k dispozici dost filmového materiálu. A tak mi Andy jednou volá a povídá: ,Do Prahy přijede Allen Ginsberg a já bych o něm chtěl udělat reportáž. Potřeboval bych, abys ho vyfotil.‘ Tak jsem jednoho rána vyrazil se svou leikou do Ambassadoru, kde nás hotelový recepční pustil k němu do pokoje, což tehdy vůbec nebylo běžné. Fotil jsem celý den – v hotelu, během procházky Prahou, večer v hospodě a taky, jak si kupoval boty. Říkal totiž, že odsud ještě pojede do Moskvy, že tam bude zima, a že když viděl moje boty, potřeboval by nějaké. Takže jsme ho vzali nejdřív k Baťovi na Václavák a pak o kus dál, do Kotců, kde bylo staré, dnes už neexistující tržiště.“
21. srpen 1968 „Myslím, že hodně silná fotka, která je focená 21. srpna po ránu pod rozhlasem: Na rohu byla prodejna Mercedesu, nad výjezdem z tunelu směrem k hlavnímu nádraží. A já byl v baráku, který následně zbourali a postavili tam Transgas, který už zase zbourali.“
Jim Čert v Plasech (1981) „Jim Čert hraje na vernisáži v Plasech, na akci, kterou uspořádala Anna Fárová, se kterou mě seznámil její muž, malíř Libor Fára, velký fanda do jazzu. Doteď mám z vernisáže schovaný program s věnováním od hlavního hosta, Henriho Cartiera-Bressona.“
10 Fotogalerie

Systém Stivín. Co ukrývá archiv mistra improvizace a muzikanta Jiřího Stivína?

Marek Gregor
Diskuze (0)

Jiří Stivín (83) začal fotit koncem 50. let, těsně před tím, než ho přijali na kameru na FAMU. Muzikant, jak rád říká „nestudovaný“, vydal nespočet desek se spoustou kolegů. Kniha Systém Stivín ovšem otevírá druhou poutavou část jeho uměleckého života – za celý život nafotil na film na padesát tisíc fotografií, o těch digitálních ani nemluvě.

Když jsem se o chystané publikaci Systém ­Stivín dozvěděl, sedl jsem v Praze na vlak a vyrazil do nedalekých Všenor, kde Jiří Stivín přes čtvrt století žije. Cíl byl jasný – výběr fotografií z jeho rozsáhlého fotografického archívu. Nakonec jsme dohledávali i takové, které v knize uveřejněny nejsou, například tu, jak si beatnický básník Allen Ginsberg, těsně před tím, než byl v šedesátém pátém po majálesu deportován z Prahy, zkoušel boty v pouliční tržnici jen kousek od Václavského náměstí. To aby mu nebyla zima v Moskvě, kam se chystal pokračovat v cestě za poznáváním zemí Varšavské ­smlouvy.

Trocha historie

„Zajímavé je, že jméno Stivín nemá žádnou historii. Při svých cestách po světě jsem všude možně pátral v telefonních seznamech. Stevenů nebo Stuyvenů těch je, ale Stivín žádný. Prvním záznamem, který jsem našel, byl jistý Moritz Stiwiin s dvojitým W, což byl švec, můj pradědeček. I když jedna teta mi kdysi říkala, že nějaký Steven přijel do Čech z Holandska s Tychonem Brahe, takže za Rudolfem II,“ začal Jiří Stivín, než jsme se pustili do archívu.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Začít diskuzi