Woody Vašulka a Elmar Kloss (mezi roky 1960 a 1965) „Někdy začátkem 60. let, na 1. máje někde na Vinohradech. Vpravo vpředu s cedulí f.filmová Elmar Kloss (syn oscarového režiséra), vedle něj (s brýlemi) Woody Vašulka. Ten když zjistil, že si moje o dva roky starší ségra Zuzana po natáčení Srpnové neděle v prodejně smíšeného zboží koupila magnetofon Sonet Duo, začal mi nosit pásky se skvělou jazzovou muzikou.“| Zdroj: Archív Waldemar Matuška (první polovina 60. let) „Myslím, že tahle fotka vznikla ještě na FAMU, když jsem někomu dělal asistenta kamery. O pár let později byla moje vůbec vůbec první nahrávka se mnou jako se sólistou na flétnu slavná Waldova píseň Slavíci v Madridu u TOČRu.“| Zdroj: Archív Allen Ginsberg v Praze (1965) „K Allenu Ginsbergovi do hotelu mě přivedl Andy Lass, původem Američan, který se svou rodinou vyrůstal v Praze, a tak uměl česky. Nevím, co tady jeho táta dělal, ale poznali jsme se, když jsem chtěl natočit absolventský film o Kuksu. Nakonec nevznikl, protože na škole nebylo k dispozici dost filmového materiálu. A tak mi Andy jednou volá a povídá: ,Do Prahy přijede Allen Ginsberg a já bych o něm chtěl udělat reportáž. Potřeboval bych, abys ho vyfotil.‘ Tak jsem jednoho rána vyrazil se svou leikou do Ambassadoru, kde nás hotelový recepční pustil k němu do pokoje, což tehdy vůbec nebylo běžné. Fotil jsem celý den – v hotelu, během procházky Prahou, večer v hospodě a taky, jak si kupoval boty. Říkal totiž, že odsud ještě pojede do Moskvy, že tam bude zima, a že když viděl moje boty, potřeboval by nějaké. Takže jsme ho vzali nejdřív k Baťovi na Václavák a pak o kus dál, do Kotců, kde bylo staré, dnes už neexistující tržiště.“| Zdroj: Archív 21. srpen 1968 „Myslím, že hodně silná fotka, která je focená 21. srpna po ránu pod rozhlasem: Na rohu byla prodejna Mercedesu, nad výjezdem z tunelu směrem k hlavnímu nádraží. A já byl v baráku, který následně zbourali a postavili tam Transgas, který už zase zbourali.“| Zdroj: Archív Jim Čert v Plasech (1981) „Jim Čert hraje na vernisáži v Plasech, na akci, kterou uspořádala Anna Fárová, se kterou mě seznámil její muž, malíř Libor Fára, velký fanda do jazzu. Doteď mám z vernisáže schovaný program s věnováním od hlavního hosta, Henriho Cartiera-Bressona.“| Zdroj: Archív Rodina Stivínova (70. léta) „Tahle fotka je focená na samospoušť. Nastavil jsem čas, otočil se, a ještě jsem si stačil přisednout. Vedle mě je manželka Jitka se synem Adamem, druhý syn Jirka a dcery Jitka Markéta se Zuzanou.“| Zdroj: Archív Miles Davis (1983) „Miles Davis byl fantastická osobnost, už jenom proto, že nehrál pořád totéž jako třeba Dizzy Gillespie nebo Thelonious Monk. Jeho muzika se v čase proměňovala, šel s dobou a taky si k sobě neustále a cíleně vybíral nové, mladé muzikanty. Pamatuju se, jak jednou v Norimberku během koncertu pořád salutoval, asi si myslel, že tam pořád jsou američtí vojáci. Ale tahle fotka je z roku 1983, kdy mu vyšlo album Star People, což přibližně spadá do doby, kdy jsme v 80. letech se Ctiborem Turbou jezdili do Francie pro organizaci Jeunesses Musicales dělat koncerty pro děti.“| Zdroj: Archív Masokosti (1978) „Za tohle tak trochu může Milan Svoboda, díky kterému jsem se z konzervatoře znal s Michaelem Kocábem, který se tam u Ropka učil na varhany. Taky jsem s ním vystoupil na jeho absolventském koncertě. A Ondra Soukup v té době ještě hrál na kontrabas. Takže jsme dohromady dali kapelu Masokosti, která ze zásady nezkoušela, hrála tzv. naostro – čistá improvizace. Z jednoho z našich koncertů dokonce vzniklo dvojalbum, jmenuje se Ad Libidum.“| Zdroj: Archív Amerika (prosinec 1989) „Do New Yorku jsem se poprvé dostal, když mě tam v osmdesátém devátém jako kameramana angažoval Petr Vrána. Chystal se dělat film o Woodym Vašulkovi. Ale najednou do toho přišla revoluce. Takže Petr, který žil v emigraci v Kasselu a s nímž jsme tam měli letět, mi oznámil, že nepojede. Že se chystá do Prahy. Ale ještě dodal: ,Když máš ty letenky, jeď za Vašulkou sám, užij si to tam.‘ A tak jsem odletěl bez Vrány. Dokonce mi koupil otevřenou letenku za 200 dolarů, že jsem mohl létat po celých Státech, kam jsem chtěl, když v letadle bylo volno. Vrátil jsem se až v lednu 1990 a měl bych mu být vděčný. Taky jsem mohl skončit v politice.“| Zdroj: Archív Zuzana Stivínová a Jiří Macháček (2013) „Moje Zuzana je taky slušná violoncellistka. Tady, myslím, slavila čtyřicátiny v původních prostorách vinárny Bokovka.“| Zdroj: Archív
