Za několik týdnů budou v čínském Pekingu a blízké provincii Che-pej zahájeny další olympijské hry, které provází diplomatický bojkot některých zemí i složitosti kolem koronavirových opatření. Kolik medailí může ale Česko na zimních hrách tentokráte získat? Šancí je málo a naší největší nadějí je famózní Ester Ledecká ve snowboardu. Proč jsou ale celkově české možnosti tak omezené?
Úspěchy našeho sportu jsou už delší dobu založené především na výkonech výjimečných jednotlivců. V kolektivních sportech je to naopak slabota. Tristní výsledky na nejvyšší světové úrovni u dvou velmi populárních odvětví, kterými jsou fotbal a hokej, jsou toho důkazem. Navíc nějaký ucelenější a efektivní systém, který by vedl k trvalému pobytu na stupních vítězů, bohužel v České republice v případě mnoha sportech nefunguje. Podívejme se, co by nás mělo za této situace čekat na olympiádě v Číně.
Americká společnosti Gracenote už léta odhaduje, kolik medailí by mohly jednotlivé státy získat na olympijských hrách. Pro Česko předpověděla před koncem minulého roku čtyři medaile na hrách v Číně (stejné číslo zveřejnila například i u Austrálie a Finska). Zdá se ale, že ani čtyři vzácné kovy, což není moc, nemusí být reálné.
Do Pekingu tak budou čeští sportovci odlétat s jasnou perspektivou získání medaile, a to dokonce zlaté, jen v jednom případě. Tím je Ester Ledecká. A to je hodně málo. Proč tomu tak je?
Jen málo šancí
Ledecká šokovala svět před čtyřmi lety na hrách v jihokorejském Pchjongčchangu, když získala dvě neobvyklá vítězství ve dvou různých sportech – v lyžařském superobřím slalomu a o týden později i v paralelním obřím slalomu na snowboardu. V tomto druhém sportu je i letos favoritkou. Naopak ve sjezdovém lyžování to na opakování úspěchu nevypadá. Ale sport je vždy plný překvapení a zvratů, navíc Ledecká je tak výjimečná, že třeba opět zaskočí své soupeřky i v lyžování. Věřit v to ale nemůžeme.
Vysoké šance měla na zisk medaile také Eva Samková, dvojnásobná olympijská medailistka ve snowboardcrossu. Jenže ta si nešťastně 12. prosince zlomila v rakouském Montafonu obě nohy nad kotníkem. Pořád ale není vyloučeno, že 10. a 12. února ke svým závodům v Číně nastoupí. Zda se tak stane, zatím nevíme. Pojďme společně s ní doufat v zázrak, že to tak bude, protože Samková je excelentní talentovaná sportovkyně i velmi sympatická osobnost. Pokud se her zúčastní a uspěje, bude to naprostá fantazie. Pokud neuspěje, bude to i tak vzhledem k jejímu zranění výkon hodný oceněný.
Do zvláštní situace se dostala v posledních týdnech už šestinásobná olympijská medailistka, rychlobruslařka Martina Sáblíková. Její trenér Petr Novák byl nařknut z finančních čachrů při vyúčtování sportovních soustředění. A Sáblíková to nese hodně těžce, protože Novák ji trénuje již třiadvacet let. Jiného trenéra neměla, jsou propojeni pupeční šňůrou. Navíc už není tak dominantní jako v minulosti a navíc se v minulých dnech zranila. Pokud by další olympijskou medaili získala, což se od ní tak nějak pořád čeká, bude to za současného stavu vlastně překvapením.
Dodavatelem olympijských medailí byl z posledních dvou her v Soči (2014) a Pchjongčchangu (2018) český biatlon. Z těchto dvou olympiád to bylo až sedm medailí. Jenže letošní zimu to na žádné zázraky nevypadá. Markéta Davidová byla v této sezoně jednou první ve švédském Östersundu a pak ještě čtyřikrát v první desítce. Její výkony jsou ale nevyrovnané, je to jako na houpačce. Mohla by přesto, pokud se sejdou všechny příznivé okolnosti, v některém individuálním závodě medaili v čínských horách získat. Je to ale v rovině přání. U Michala Krčmáře, který by také mohl být určitou nadějí, jsou výsledky ještě horší – byl v této sezoně v první desítce pouze jednou. Konkurence je navíc v biatlonu i letos obrovská, vyhrát mohou desítky závodnic či závodníků. Bude to loterie.
V žádném dalším sportu to na českou medaili nevypadá. Leda, že by překvapili hokejisté… Jejich předváděná hra, protože hokejisté z prestižní NHL na olympiádu nepojedou, ovšem moc optimismu zatím nenabízí.
Odhady se mýlí?
Predikce sportovních výsledků jsou samozřejmě vždy velmi ošidné, protože k úspěchu není potřeba jen momentální špičkový výkon po dlouhodobém tvrdém a kvalitním tréninku, ale i obrovská dávka štěstí.
Již vzpomínaná společnost Gracenote v dubnu loňského roku předpovídala, že Česká republika získá na letních hrách v japonském Tokiu celkem 11 medailí. „Podobným předpovědím moc nevěřím, protože prakticky nikdy nevyšly,“ oponoval ale v rozhovoru pro Reflex.cz loni v červenci předseda Českého olympijského výboru (ČOV) Jiří Kejval. A výsledek? V Tokiu jsme získali skutečně predikovaných 11 medailí. Byl to správný odhad. Sportovní ředitel ČOV Martin Doktor, jinak dvojnásobný olympijský vítěz v rychlostní kanoistice z americké Atlanty (1996), používá při olympiádách zcela jiný výpočet. Říká, že když si spočítáme všechny reálné šance na medaile a vydělíme to třemi, tak dostaneme tu správnou informaci.
Teď Gracenote věští 4 medaile. Pokud by se je podařilo v Číně získat, můžeme být rádi, protože náš současný sport není žádným gigantem. Ale když spočteme všechny naše reálné šance a vydělíme je třemi, jak to dělává Martin Doktor, tak to nejsou bohužel ani ty čtyři medaile.
Celkem máme za dobu existence samostatné České republiky 31 medailí ze zimních olympijských her. Jenže z toho 12 z nich získali pouhé dvě skvělé sportovkyně – rychlobruslařka Martina Sáblíková a běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová, obě po šesti. Legendární zlaté triumfy si pak připsali také hokejisté v Naganu (1998), akrobatický lyžař Aleš Valenta v Salt Lake City (2002) a zmiňovaná Ester Ledecká před čtyřmi roky v Pchjongčchangu.
Pro blížící se hry v Pekingu a jeho okolí není předpověď pro Českou republiku nijak skvělá. Budeme rádi, když alespoň něco „cinkne“. Více s tím ale můžeme počítat pouze u Ester Ledecké. A to je hodně, hodně málo.
