Z prezidentova vánočního poselství, ale ještě více z pohoršování nad jeho řečí, se stala jakási nová sváteční tradice. Společně s kaprem, bramborovým salátem, pohádkami, romantickými filmy a dalšími vánočními proprietami.
Přitom není až tak důvod. Ani k maximalizované pozornosti, ani ke zvýšené míře pohoršení. Přesto se letošní řeči Miloše Zemana opět dostalo bohatě obojího. A skoro to vypadá, jako by se na to „těšili“ hlavně kritici současné hlavy státu.
Prezident si jako hlavní problémy dneška vybral několik reálných věcí. U řady z nich by se dalo s jeho závěry, občas podloženými nepřesnými fakty, polemizovat. Ale také je kvůli tomu hned nesmést ze stolu.
Bráno postupně, Afghánistán s odchodem aliančních vojsk a návratem hnutí Tálibán k moci je určitě problémem. Asi by se dalo debatovat o tom, nakolik je přesné mluvit o Tálibánu jako o „teroristickém“ hnutí a dělat z něj organizátory útoků z 11. září – obojí je trochu vedle. Stejně tak se dá pozastavit na použitím přirovnání „afghánský Mnichov“.
Na druhou strana odbýt Zemanova slova tím, že je to jen plané „strašení terorem“, jak to zmínil šéf Pirátů Ivan Bartoš, je pro změnu určité bagatelizování problému. Spíš může z prezidentova projevu mylně vyplývat, že Afghánistán je jediná a hlavní bezpečnostní hrozba dnešního světa.
Hlavní proud kritiky se ale na Miloše Zemana dle očekávání – a dost možná i dle jeho předpokladu a přání – sesypal u „zelených“ témat. Kritizoval unijní Green Deal, mluvil o blížícím se konci provozu aut se spalovacími motory a vytápění zemním plynem. Zjevně se tu dopustil několika faktických chyb, čehož se hned chopili i jeho kritici.
Zmíněný Ivan Bartoš na Twitteru to nazval „dezinfo o zákazu plynu“, různé weby dělaly srovnávání fakta vs. realita. Jen výjimečně se řešila nadhozená témata jako taková a Zemanovy závěry z vánočního poselství, což je důležitější: „Toto vše by podlomilo naši energetiku tím, že by vedlo k energetické chudobě, vedlo k poklesu životní úrovně a ekonomického výkonu.“
Prezident by se samozřejmě takových faktických chyb dopouštět neměl, což ale nic nemění na tom, že v EU tendence k vymýcení aut se spalovacími motory (byť zajím „jen“ jejich prodeje), topení plynem (byť později a zatím „jen“ ve fázi návrhu) apod. na stole jsou. A že to je mimochodem tématem, které se může stát jednou z příčin rozporů v nové pětikoaliční vládě.
Viz například reakce šéfky TOP 09 Markéty Pekarové Adamové o tom, že „řešením skutečně není odstoupit od společného řešení v rámci EU“ – tedy bez ohledu na dopady na ČR? Anebo podobné proklamace ministra průmyslu a obchodu za hnutí STAN Jozefa Síkely či ministryně životního prostředí Anny Hubáčkové (za KDU-ČSL), že Green Deal je výzva a příležitost – jakkoliv nás může vehnat do energetické pasti…
Abychom nezapomněli na novou opozici a jejího „předsedu“ Andreje Babiše, který se snaží z odpovědnosti, že jakožto premiér nás ke Green Dealu přiblížil, vyvázat. Ten v něm prý vidí hlavně příležitost, jak z fondů EU získat další peníze, což je v jeho případě pochopitelné… Podobně, jako Andrej Babiš souzněl se Zemanovou kritikou zdržování dostavby Temelína. Přestože i u toho byl, ať už jako premiér či předtím jako ministr financí. Ale to jen na okraj.
Miloš Zeman ve svém novoročním poselství potvrdil, že rád mentoruje a selektuje klíčová témata i fakta. A že vyznění jeho řečí je spíše negativní, a to i v čase vánočním. Zároveň také opět ukázal, že je se svým silným názorem ochoten jít i proti mnoha svým potenciálním příznivcům – viz jeho podpora povinnému očkování proti koronaviru.
Sečteno a podtrženo, bilanční – dříve novoroční – projev hlavy státu určitě není zcela marginální záležitost a určitou pozornost si zaslouží. Ať už na Hradě sedí kdokoliv. Nelze od něj ale očekávat žádné klíčové nastolování agendy. A stejně tak nemůžeme od Miloše Zemana čekat, že překročí svůj stín. Dobrou zprávou pro jeho zapálené kritiky může být, že od nynějšího prezidenta se už dočkají maximálně jednoho vánočního poselství. A dost možná se na něj už teď těší.
